Někteří vězni také byli údajně podrobováni hladovění a extremním teplotám ve speciálně vybudovaných sprchách. Jiní si později stěžovali, že jim bylo vyhrožováno mučením elektrickým proudem a že jim hrozili vyšetřovatelé ozbrojení rozžhavenými pohrabáči.

Středisko, které bylo umístěno v jedné z nejbohatších čtvrtí v Londýně, bylo pečlivě skryto před Červeným křížem. Středisko pokračovalo v činnosti ještě tři roky po válce a během této doby v něm byla mučena celá řada německých civilistů.

Analýza britské rozvědky MI5 posléze dospěla k závěru, že se velitel střediska dopouštěl "jasných prohřešků" proti Ženevským konvencím a že některé vyšetřovací metody "byly v přímém rozporu" s mezinárodním právem.

Nejméně v jednom případě poznamenal v nově odtajněné zprávě důstojník britské rozvědky MI5, že jeden německý válečný zajatec byl odsouzen za válečné zločiny a popraven na základě přiznání, které z něho bylo vynuceno. I řada svědků, kteří vystupovali při procesech s osobami, souzenými za válečné zločiny, byla údajně mučena.

Vysocí činitelé britské armády byli podle dokumentů, nyní objevených v britských státních archivech, existencí tohoto střediska velmi znepokojeni. Tolerovali však jeho existenci částečně, protože získané informace byly užitečné, a částečně proto, že se usuzovalo, že si zadržované osoby špatné zacházení zaslouží.

Dosud nevyšly najevo informace o tomto mučicím středisku. Britské ministerstvo obrany dosud utajuje některé dokumenty týkající se tohoto střediska, přestože uplynulo od doby, kdy bylo zrušeno, více než 60 let.

Podrobnosti v angličtině ZDE