Jen Boha jsme vyměnili za konzum a čtení v bibli za čtení v barevných letácích, informujících o největších slevách. A že tu přeci jen něco schází? Nemáte pravdu, jestli myslíte kazatele. Kazatel je každý prodavač v oněch více než 200 obchodech, které nabízí třeba právě otevřené Obchodní Centrum Chodov.

Stejně jako do kostela i do obchodních center chodí celé rodiny, pečlivě vymydlené a učesané děti s trochu nervózními tatínky a rozesmáté matky, které někde v koutku duše tuší pěkně strávené dopoledne a kdo ví, třeba i celý den? Stejně jako věřící podlehli víře v Boha a s některými fanatičtějšími z nich není rozumná řeč, tak ani se zuřivým konzumentem není v jistých chvílích možné dosáhnout shody. Například tehdy, když má před sebou vidinu obrovské slevy, která platí jen do vyprodání zásob (nebo v první den otevření), to je častý trik velkých mezinárodních řetězců, které dobyly český trh.

To se onen "konzumní" fanatik začne tlačit dopředu za kýženou odměnou, maje ostré lokty upažené, žene před sebou vše, co mu stojí v cestě (jako buldozer, chcete-li, tak třeba značka Paroubek). Ti co mu neuhnou z cesty, nemilosrdně sráží k zemi, zapomíná na své dobré vychování a na těch pár prchavých okamžiků přestane vnímat okolí. Jde přeci o slevu!!! Češi vůbec patří mezi národy, kteří jsou nejvíce náchylní k využívání všech možných slev. Často to je jediné měřítko úspěšného a spokojeného nákupu. Nejednou se při otevírání podobných mamutích komplexů dokonce strhne rvačka mezi nakupujícími.  

Nejde přitom o lidi agresivní či jinak psychicky postižené, to jen vidina slevy z nich dělá nelidské bytosti, kterým se dělají mžitky před očima a brunátná távř. Ono v tom sterilním prostředí ani není divu. Kde že je v parných dnech tolik využívaná chladná náruč vesnického kostelíka s přítmím, které dělá v porovnání s ostrým sluncem či bílými, ostrými světly obchodních center, tak příjemně na oči?

Ani na tu meditaci a poklidné přemýšlení, jako tomu jde za dřevěnými lavicemi kostela, není v těch různých Hypernovách a Tescích příležitost. Kdo by měl proboha vůbec čas v tak hektické atmosféře myslet na otázky o vztahu člověka k Bohu či jiné filozofické úvahy? Vždyť musíte projít desítky obchodů, zastavit se u několik metrů vysokého vánočního stromku (přesto, že je třeba sotva podzim) a pokochat se nad symetricky stejně rostlými větvemi onoho fešáckého zelenáče.

Nemluvě o návštěvě některých mezinárodních občerstvovacích řetězců. Kdo to má všechno stihnout, proboha (Bůh snad promine)? A den je přitom tak krátký, zoufá si náš unavený konzument. Oko pravého muže však alespoň nechá spočinout nad vyleštěnými a decentně upravenými prodavačkami. Jako ze žurnálu, panečku! To není jako ta umaštěná a neupravená, mnohdy nazlobená majitelka našeho konzumu, kde nabízejí jen 2 druhy hořčice. Tady jich máte rovnou osm! Je vidět, že si zákazníka váží. Náš zákazník, náš pán, jásá srdce onoho gurmána! Ty titulky v novinách o prošlých uzeninách a naoctovaných sýrech jistě lhaly. Oni si toho ti pisálkové navymýšlejí. Mají tu všude čisto a bílo, jako u doktora.

Jen více takovýchto krásných obchodních center! Kdesi jsem si přečetl, že v samotné Praze je jich už přes 20 a v celé České republice dalších 35. Nechme chátrat kostely a raději stavme další a další podobné "požírače" volného času. Přežít může jen jeden z nich. Když se budou lidé pořád jen modlit, nebudou mít čas na nakupování.

Přesto, že nepatřím mezi věřící a samotná podstata v masovou víru v "cosi" mi je, jako spíše individualistovi, z duše protivná, tak v porovnání s těmi obrovskými obchodními komplexy plnými slev a front na "cosi" takřka božského (Bůh mi opět jistě promine mé rouhání), mi kostel připomíná sladkou oázu, kde by se měl občerstvit každý z nás, a to nejen v neděli ráno.  

Před pár měsíci už jsem tu podobnou "oslavnou ódu" na obchodní centra psal, ale teď, když se konečně i v místě mého bydliště podobná zrůdnost konečně otevřela, nemohl jsem odolat. Berte to tedy, milí čtenáři, jako pozvánku k nám, na Jižní město II, kde zažijete v Centru Chodov něco, o čem se vám ani nesnilo. Přímo mysteriózní zážitek, nebojím se dodat.