Fakta jsou, pokud si odpustíme všechny právní a pseudoprávní výklady, až zoufale prostá: pět tisíc lidí, převážně dospívajících, si přišlo zatančit na pronajatý pozemek. Krátce poté byli napadeni a s neuvěřitelnou agresivitou ztlučeni tisícovkou policistů (čest a dík patří těm z nich, kteří podle svědků chránili mlácené teknaře před brutalitou svých kolegů). Pouze toto jsou doložená fakta, která známe, všechno ostatní jsou jen interpretace toho, co se stalo. Mějme to prosím na paměti.

Komu se něco takového může líbit? Koho uspokojuje, když policisté bezdůvodně ztlučou patnáctiletou dívku tak, že ta utrpí vážné zlomeniny a musí se podrobit plastice?

Ano, jsou takoví lidé, a není jich málo. Ať již odůvodňují svůj postup právnickou hantýrkou, nebo strachem z mladých lidí, "feťáků" (ostatně taková fobie je vcelku běžná a má také svou oficiální diagnózu), skutečné příčiny schvalování tohoto bezprecedentního násilí neleží v rovině argumentů, nýbrž jsou zakořeněny hluboce v osobnostech diskutujících.

Na okraj podotýkám, že obě, právní i "antifeťácká" argumetace, jsou hluché; stačí zalistovat Listinou základních práv a svobod, elementárním dokumentem, který leží přímo v srdci našeho právního řádu: "Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu."

Co jiného byl zásah na Czech Teku?

Na Novinkách.cz se navíc dočteme, že k žádným velkým škodám na pozemcích nedošlo:

Kdo dále tvrdí, že návštěvníci CzechTeku jsou asociální živly a feťáci, pak se zřejmě v životě nesetkal ani s asociálním živlem, ani s feťákem, ani s běžným návštěvníkem Teků. Mladé smažky a násilníci mají věru jiný program než tančit na louce.

Diskutuje se i o tom, jaká "ideologie" je v pozadí teknoscény, tedy zda tanečníci jsou levičáci, pravičáci, anarchisti nebo -jánevím- maoisti. Jako by prostá pravda, že totiž tato kultura je apolitická, byla pro mnoho lidí nepochopitelná. Leckde se technaři dočkali obvinění z "konzumu".

Domnívám se, že technaři jsou skutečně do značné míry představitelé toho, co bývá označováno jako konzumní společnost. Jenže tím je onen policejní zásah ještě méně pochopitelný a méně přijatelný. Existují jistě skupiny lidí, kteří otevřeni vystupují proti státu a propagují násilnou změnu systému. Nejsem zastáncem zásahů ani proti nim, pokud nebudou ohrožovat životy lidí. Ale možnost otevřeného střetu se státními orgány je u politicky motivovaných skupin aspoň latentně vždy přítomná a političtí aktivisté většinou vědí, do čeho jdou.

Označovat technaře za anarchisty je asi stejně smysluplné jako označovat za ně účastníky festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Ostatně, myslíte si, že by těžkooděnci zasáhli proti festivalu vážné hudby? A proč by nemohli? Místo soundstému si představte orchestr, místo dredů smokingy - najednou je situace jiná, že? A mohlo by to být na úplně stejné louce.

Takže zbývají už jen samy osobnosti diskutujících. Nelze přehlédnout, že celá příhoda má, podobně jako evangelium, poněkud pornografický charakter: mladí a nepříliš oblečení lidé jsou ztýrani vycvičenou a ozbrojenou skupinou, přičemž část ozbrojenců (dle svědků prý asi 20%), si násilí vysloveně užívá. (Zajímavým příspěvkem na podobné téma byl článek na BL nazvaný "Holocaust jako erotický stimul").

Zastánci zásahu by ve skutečnosti sami chtěli být na místě zasahujících policistů, vytahovat mladé dívky a chlapce z aut, mířit na ně pistolí a přitom je tlouct tonfou a kopat do obličeje. To je to, co nutí diskutující ztotožnit se s agresorem a hledat další a další důvody pro zásah, ať už jsou jakkoliv absurdní.

Tvrdím tedy, že všichni, kdož schvalují krvavý zásah u Tachova, jsou vyšinutí jedinci?

Ano, část z nich určitě. Vždyť stačí sledovat dikci některých článků, které policejní násilí obhajují. Jsou tu pak ještě ti, kteří sice schvalují zásah jako takový, avšak jeho provedení považují za nepřiměřené - v nich ještě možná zůstaly některé brzdící mechanismy zachovány.

Podle průzkumů z novin prý považuje zásah za nepřiměřený 70% lidí, 39% je zcela proti němu a stejné množství lidí je pro, někteří tedy zřejmě s výhradou nepřiměřenosti. Považuji tento výzkum, alespoň ve statistickém smyslu, za dobře vypovídající o rozložení potenciálních agresorů ve společnosti.

Dobrá zpráva je, že jsou v menšině, špatná, že mají zřejmě co mluvit do řízení policie. Na rozdíl od mnoha diskutujících nemohu říct, že bych zdejší policii vůbec nedůvěřoval. To, co její část předvedla u Tachova, však bylo ohavné představení, které se bude ještě dlouho vracet v erotických snech oněch třiceti procent lidí, s nimiž k naší i jejich nelibosti musíme my ostatní sdílet tuto planetu.