Viděl jsem od dětství spoustu filmů o zlých nacistech a jejich ctnostných protivnících. Za tu dobu mohu jen pozorovat, jak vzniklo klišé, klišé roste, a klišé plodí klišé.

Pro mě zůstává otázkou: Když byli nacisté tak omezené, úchylné a směšné figurky, kterých jsme všichni viděli tolik, jak se "to" tedy mohlo stát? Když byl Hitler právě takový exemplář, jak mohl na těch pár let ovládnout Evropu?

Nezapomenu (ovšem že ne přesně, paměť už bývá taková), jak byl Václav Havel oceněn (na německé půdě) za svoji otázku (volně interpretováno) "jak mohl německý národ, který vydal génia tázajícího se po smyslu Dasein (míněn Heidegger, mj. rovněž 'straník') propadnout hnědému moru/Hitlerovi".

To je tedy otázka.

Z filmů, které "nám, divákům" utvořily v mozku obraz nacisty/Němce se tohle nedozvíme.

"Historicky věrný" film Der Untergang (Pád 3. říše) dokonce rozpoutal "v učitelském sboru" nevídanou bouři dilematem, zda je vpořádku ukázat Hitlera "jako lidskou bytost." (...)

Nevěřím, že "historická pravda" vznikne syntézou adorace vítězů a poražených.

Ale jsem přesvědčen, že dokud bude mohutně znít vycizelovaný, a falešný hlas jedněch, i kdyby se hlas těch druhých "zakázal" a prostě umlčel, v děravé falši vždycky budou hvízdat pochyby.

Myslím, že je přirozené a životně nutné oficiální pravdy stále zkoumat a kritizovat.

Jsem přesvědčen, že k tomu je podmínkou svoboda slova amerického střihu.

Na české mezi by si pak museli jistí občané přiznat, že od slova k činu vede vážná, namáhavá cesta, za kterou je třeba nést zodpovědnost.

Pan Slačálek by mohl znát Noama Chomského. Je to člověk, který o jazyce ví mnoho. Politicky je hodně nalevo. A přesto neupírá právo na svobodu slova popíračům holokaustu.

(Zesnulý Milan Machovec rozhořčeně a odůvodněně brojil proti amerikanizmu "holocaust." Tak za něj.)

Myslím, že při troše snahy lze i pro "školu a lid" (masy) složit hutný a hodnověrný výklad dějin, ze kterého bude zřetelné, co je dobré a co zlé a proč bychom to neměli opakovat. Bez záruky.