5. 5. 2005
To, že Šinágla vyvedli z komunistické demonstrace, bylo správnéPolitická propaganda hodná nejtvrdších totalitních praktik - tak mi připadá zcela nepřiměřená reakce pravicových stran (a většiny masmédií) na prvomájový zákrok proti panu Šináglovi. Jde totiž o zcela zásadní otázku: Je přestupkem (narušením veřejného pořádku) situace, kdy se pokusí jedinec (nebo skupina) narušit řádně ohlášenou a povolenou akci (pozn. red.: chyba! viz níže*)) nějaké organizace či skupiny občanů? Jsou příslušné orgány povinny v takovém případě chránit právo pořadatelů? Mají proti narušiteli pořádku (výtržníkovi) zasáhnout? |
Odpovíme-li ANO, potom se může narušitel veřejného pořádku domáhat snad jen přezkoumání, zda zásah vůči němu byl z hlediska použitých prostředků přiměřený. Ve zkoumaném případě bylo zcela zřejmé, že nebylo použito žádných donucovacích prostředků a nebýt teatrálního odporu výtržníka, nebylo by vůbec co filmovat!
Dovedu si představit, že jsem v tuto chvíli zvedl adrenalin nesmiřitelným antikomunistům, kteří nepřenesou přes srdce, že byl proveden zákrok proti "bojovníku za demokracii". Bohužel, v tom je právě ten zásadní omyl. Strážci veřejného pořádku nemají právo posuzovat politickou rovinu problému. Mohou z politického hlediska stokrát "fandit" komukoliv, ale jsou povinni zakročit proti tomu, kdo nerespektuje zákon, t.j. narušuje právo organizátorů povolené akce na její nerušený průběh. Každý, kdo nerespektuje právo, by si měl uvědomit, že jeho porušení má následky. To by měla respektovat i média a tím více politici. Bude-li např. narušovat povolené shromáždění věřících opilý (nebo zarytý) ateista, musí být "zpacifikován". Tato zásad platí ve všech případech bez výjimky. Pro pravici, levici, prostě pro každého. Antikomunistické protesty se staly folklórem. Médiím se velmi líbí, když skupina "zastánců demokracie" narušuje soudní řízení (na př. s p.Hučínem), nebo komunistickou akci . Hned se diskutuje, jak je možné, že "patnáct let po listopadu ... a žijeme vůbec v právním státě?" Skutečnost, že se zasáhne proti komukoliv, kdo porušuje zákon, dokazuje, že tento stát se vší silou snaží být právním. Právo vyjádřit nesouhlas či souhlas nemůže být silnější než povinnost učinit tak legálními prostředky. Nerespektováním této normy se totiž každý bez rozdílu vystavuje nebezpečí, že bude pro porušení zákona stíhán. Poznámka JČ: *) Podle českého právního řádu nemusí pořadatel demonstrace žádat u státních orgánů o její povolení - právo demonstrovat je přece v demokracii zcela základním demokratickým právem. Demonstraci organizátoři pouze úřadům oznamují, viz zákon č. 83/1990. Součástí demokratického provozu jsou však samozřejmě i političtí provokatéři a "narušitelé" oficiálních projevů, anglicky tzv. hecklers - to je ctihodná dlouholetá tradice. Odpůrce určitého politického názoru či politika má samozřejmě plné právo nenásilnou formou, verbálně do projevu zasáhnout. To nelze trestat - jediné, k čemu může v demokratické společnosti dojít, a také většinou dochází je, že je verbální narušitel akce z daného místa vyveden - buď samotnými organizátory, anebo v zájmu pořádku policisty. |