Na začátku se autor vyjadřuje nelichotivě, ale správně o úrovni dnešního umění.

Vzpomněl jsem si přitom na jednoho holandského výtvarníka, který připomíná, že dobrý umělec je citlivý indikátor cesty, po které lidstvo jde. Někdy se klade umělcům za vinu, že strhli kulturu do bahna a rozkladu. Ono je to ale naopak. Umělci rozeznali, kam civilizace kráčí daleko dřív, než to začalo být vidět. Protože se lidé nepoučili a nezastavili, došli tam, kam umělci ukazovali. Jinými slovy: Nenadávejme na barometr, že ukazuje nízký tlak, když se venku chystá déšť.

Dále budu reagovat na jednu větu, která mi v dalším textu připadá klíčová: "Karkulka udělala na své cestě dvě zásadní chyby: Za prvé, určila si cíl své (duchovní) cesty. Kdyby to neudělala (kdyby nepřijala kult, náboženství, ritus), vlk (ďábel) by nikdy nemohl babičku (boha) nahradit, neboť by se od Karkulky ani nedozvěděl, kde má na Karkulku čekat a za koho se vydávat". Ano. Jistě. Logické. Má to jen jednu vadu, ale zato zásadní: Kdyby si neurčila cíl, nikam by nedošla.

A to je základní problém nejen autorova atheismu. Cíl jsme nahradili rychlostí (to je taky Čapek) a naději, která je samozřejmě nerozlučně spojená a rizikem jsme nahradili jistotou. Ušlo nám, že jediná jistota v tomto vesmíru je konec, šlus, smrt. A ještě se divíme, že umělci cíl naší cesty citlivě indikují.

Někdy se bavím dokazováním, že atheismus je, přinejmenším velmi často, rozumem nereflektované náboženství. Jak chytré náboženství, to ať si případný čtenář usoudí sám.