Dlouhý seznam osob, které Blair hostil na svém venkovském sídle, otiskl v neděli 2. ledna britský týdeník Observer. Jak se k němu dostal? Od nového roku 2005 začal v Británii konečně platit nový Zákon o svobodě přístupu k informacím, schválený už před pěti lety. Tony Blair se ho tolik bál, že prosadil v parlamentě pětiletou odkladní lhůtu, než konečně zákon s letošním Novým rokem vstoupil v platnost. A tak byla -- dosud nesmírně tajnůstkářským - britským státním úřadům vnucena určitá míra otevřenosti vůči občanům.

Podle nového britského Zákona o přístupu k informacím má nyní kdokoliv na světě, občan jakéhokoliv státu, právo požadovat informace od více než sta tisíc státních úřadů i od celé řady nevládních organizací v Británii, od soukromých firem potud, pokud pracují pro státní instituce. Žadatel má právo očekávat odpověď do 20 dnů, a to zadarmo, s výjimkou nákladů na kopírování dokumentů a poštovného. Pouze pokud přesáhnou náklady získání informaci 600 liber, bude muset tuto částku žadatel hradit. Podle nového zákona je trestným činem zničit jakékoliv informace poté, co o ně požádal příslušník veřejnosti.

Zavedení nového Zákona o přístupu k informacím předcházela značná kontroverze -- v prosinci totiž britská vláda dala instrukce britské státní službě, aby úředníci vymazali ze svých počítačů veškerou oficiální emailovou korespondenci -- účelem bylo zabránit občanům, aby se po Novém roce nemohli domoci jejího zveřejnění. Podle informací z médií byla zničena i celá řada dalších státních dokumentů. I v jiných případech dosud britské úřady úporně trvaly na utajování vládních informací. O v podstatě nevinný seznam hostů v Blairově sídle Chequers bojoval týdeník Observer s britskou vládou rok a půl. Úřad britského premiéra se zveřejnění seznamu zuřivě bránil. Jeho šéf Sir David Omand argumentoval, že zveřejnění seznamu pozvaných osob by prý "ohrozilo upřímnost a otevřenost interních jednání". Nakonec v důsledku přijetí nového zákona o přístupu občanů k informacím z rozhodnutí parlamentní ombudsmanky Ann Abrahamové Blairův úřad seznam hostů k zveřejnění vydat musel.

Britští oficiální činitelé očekávají, že se lidé budou ptát na celou řadu věcí, od války o Falklandské ostrovy, kterou vedla Margaret Thatcherová začátkem osmdesátých let, přes informace o nedávném kontroverzním boji proti epidemii slintavky a kulhavky vybíjením stád krav a obcí až po dosud utajovanou analýzu britského generálního prokurátora, vypracovanou pro Tonyho Blaira, zda bylo či nebylo protizákonné zaútočit na Irák.

Jedním z velmi významných součástí nového zákona má být praxe, kterou nyní razantně prosazuje britský komisař pro přístup k informacím Richard Thomas. Navzdory obavám z lékařských kruhů chce totiž Thomas veřejnosti zpřístupnit informace o tom, jak kvalitně či nekvalitně pracují jednotliví britští lékaři. Pacienti, kteří se chystají jít do nemocnice na operaci, by pak měli mít možnost vyhnout se těm chirurgům, jejichž operace bývají neúspěšné. Je to kontroverzní: lékaři totiž varují, že budou-li statistiky o úspěšnosti operací zveřejňovány, chirurgové se budou vyhýbat složitým a riskantním operacím, kde hrozí nebezpečí, že jim pacient zemře.