Ministerstvo vnitra vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně obvinění z rasově motivovaného policejního "týrání a násilí proti příslušníkům romské menšiny, včetně případů úmrtí ve vazbě". Inspekce ministerstva vnitra vyšetřovala jen jediný případ úmrtí ve vazbě (případ Vladimíra Pecha, 19. června 2002, policejní stanice Královo Pole v Brně). Pan Pecha vyskočil z okna toalety. Není pravda, že "pachatelé nebyli identifikováni a nebyli pohnáni k spravedlnosti"; závěr vyšetřování byl v tomto případě, že nedošlo ani k úmyslnému trestnému činu proti této osobě, ani nedošlo k zanedbání služebních povinností. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání, ale státní zástupce toto odvolání odmítl jako nepodložené.

Pan Vladimír Pecha, romský občan z České republiky, údajně vyskočil z okna policejní stanice a spáchal tak sebevraždu. K tomuto incidentu došlo dne 18. července 2002 na policejní stanici v Malátově ulici v Brně. Vladimír Pecha údajně zemřel na následky vypadnutí z okna. Inspektorát přijal za správnou policejní verzi, podle níž došlo k tomuto nešťastnému incidentu cestou ze záchoda. Rom (170 cm vysoký a vážící 58 kg) údajně přemohl jednu policistku a jednoho policistu a vyskočil z okna. Od samého začátku případ vyšetřoval nesprávný úřad, policejní oddělení pro kontrolu a stížnosti a nikoliv inspektorát ministerstva vnitra. Inspektorát začal věc vyšetřovat teprve poté, až poškozená strana podala trestní stíhání. Inspektorátu trvalo čtyřicet dní, než provedl krátké výslechy tří policistů a než pořídil tři snímky místa incidentu pět dní poté, co k němu došlo, což umožnilo inspektorátu, aby vyšetřování zrušil.

Během předběžného vyšetřovaní nepovolil inspektorát ministerstva vnitra (navzdory tomu, že o to byl třikrát požádán) poškozeným stranám přístup ke spisu , týkajícímu se tohoto závažného případu. Poškozené Romce, která čekala dítě Vladimíra Pechy, byla od počátku odepřena její základní práva zaměstnanci Inspektorátu, tím, že jí nebylo povoleno seznámit se s obsahem spisu. Podle paragrafu 65 zákona č. 141/1961 Sb. mají postižená strana a její právní zástupce právo seznamovat se s obsahem spisu, dělat si z něho poznámky a na vlastní náklady si pořizovat kopie části nebo celého spisu. Přístup ke spisu smí být odepřen jen ze závažných důvodů, pokud by to bránilo vyšetřování. Druhý důvod, proč byl poškozené straně odepřen přístup ke spisu (poté, co první odepření nebylo zdůvodněno nijak) byl, že právnímu zástupci poškozené Romky bylo sděleno, že zaměstnanci jsou na dovolené. Český právní řád neumožňuje, aby byl přístup ke spisu odepřen z tohoto důvodu.

Závažnou roli v tomto případě hrála také zdravotnická zařízení, která od samého počátku odmítala poskytnout příbuzným zemřelého úmrtní zprávu a pitevní zprávu.

Příbuzní zemřelého tak zůstali, až do zásahu Ligy lidských práv, rukojmími "tajného vyšetřování utajované smrti příslušníka jejich rodiny státními úřady" po dobu delší než 40 dnů . Teprve když případ převzal právník z Ligy lidských práv a začal vyvíjet nátlak na stát prostřednictvím sdělovacích prostředků, bylo možné, na čtvrtý pokus, získat přístup ke spisu.

Seznam pochybných praktik, jichž se dopustily vyšetřující orgány, je dlouhý:

Vyšetřující orgány nebyly znepokojeny základními rozpory při vyšetřování. Policista, který údajně doprovázel zemřelého na záchod ve chvíli, kdy zemřelý náhle vyskočil z okna, prováděl podle protokolu výslech jedné ženy, která přišla na policejní stanici, protože jí byl vykraden byt. Avšak tato osoba svědčila dvěma novinářům, že v době, uvedeném v protokolu, už na policejní stanici nebyla. Z toho vyplývá, že buď policisté nemluvili pravdu a chtěli vytvořit pro své kolegy alibi, anebo byl protokol o jejich výslechu této ženy, podepsaný těmito dvěma policisty, zfalšován. Navzdory tomu, vyšetřovací orgány tuto ženu nevyslechly!

Vyšetřovací orgány řádně nevyslechly žádné z osob, které byly tou dobou na policejní stanici. Bez dalšího vyšetřování prostě zaznamenaly svědectví tří policistů a jedné policistky, jichž se celá věc týkala. Ostatní policisté na stanici se ani nemuseli podrobit výslechu, jen z policejní stanice odeslali nestandardní protokol, obyčejně dlouhý dva odstavce, v němž uvádějí, že se na stanici neodehrálo nic neobvyklého.

Nikdo si bohužel nepovšiml závažné skutečnosti, že během celého vyšetřování jsme se nedověděli nic o oděvu zemřelého, z něhož by bývalo možno zjistit celou řadu závažných důkazů, v důsledku jeho poškození během údajného pádu z okna. Je tedy nutné dospět k závěru, že zemřelý byl nahý, když odcházel ze záchodu k policejnímu výslechu. Žádní vyšetřovatelé se nezeptali na jedinou otázku v této závažné věci.

Při výslechu policistů nepoložili vyšetřovatelé jedinou doplňující otázku! Jen prostě pasivně zaznamenali svědectví policistů.

Nebyla provedena rekonstrukce celé události, jak ukládá zákon. Taková rekonstrukce by byla dále osvětlila pohyby a jednání policistů a zemřelého na scéně zločinu.

Pitva, kterou nařídil šéf zmíněné policejní stanice (který nemá pravomoc nařizovat pitvu v případě, který se týká jeho policejní stanice) nezkoumala jiná zranění než jen ta, způsobená pádem.

Neexistoval žádný motiv, proč by měl Vladimír Pecha páchat sebevraždu skokem z okna. Nebyl pod vlivem alkoholu ani drog, byl finančně solventní, věděl, že jeho partnerka čeká dítě a ve srovnání s majoritní českou společnosti se v romské komunitě v podstatě vůbec nevyskytují případy sebevraždy.