Mnoho tváří dr. Kellyho. Vznikl portrét složitého, mlčenlivého člověka, nadšeného pro svou práci, který však v soukromí příliš nehovořil a jen obtížně se svěřoval s osobními starostmi. V důsledku svého náboženského přesvědčení - stal se členem baháistické církve - i jako vědec - se snažil říkat pravdu. Avšak vyšetřování odhalilo některé nedůslednosti. Kelly neřekl při výslechu před parlamentním výborem pro zahraniční věci, že hovořil s reportérem BBC Gavinem Hewittem a také zamlčel svůj rozhovor s reportérkou BBC Susan Wattsovou.
Dr. Kelly zřejmě spáchal sebevraždu pod tlakem pozornosti médií. Blízcí příbuzní svědčili, že se dr. Kelly ocital pod stále větším tlakem od vlády i od médií. Dr. Hawton, odborník na problematiku sebevražd, dospěl k závěru, že dr. Kelly velmi pravděpodobně spáchal sebevraždu.
Úřad britského premiéra vzal velmi vážně reportáž BBC, že údajně včlenil do oficiální zprávy o Iráku výrok o schopnosti Iráku zaútočit do 45 minut, i když vláda prý věděla, že to není pravda. Tony Blair přiznal, že to vykolejilo jeho politickou agendu: "Uplynuly tři měsíce a toto je pořád ještě problém."
Úřad britského premiéra chtěl, aby bylo při jeho argumentaci proti BBC zveřejněno jméno dr. Kellyho. Vláda chtěl využívat dr. Kellyho ve svém boji proti BBC ve snaze dokázat, že reportár Gilligan Kellyho svědectví vyšperkoval.
Tony Blair se přímo podílel na strategii, jejímž cílem mělo být prozrazení jména dr. Kellyho..
Britská vládní zpráva o Iráku byla nepřípustně "zdramatizována". Srovnáte-li předběžnou verzi zprávy z 5. září 2002 a její konečnou verzi, vydanou 24. září, není pochyb, že byla zpráva zdramatizována. Předběžná verze je psána typickým suchým jazykem ministerstva zahraničí a rozvědky MI6, zdůrazňuje, že Irák měl tyto zbraně před rokem 1998. Konečný dokument využívá těchže informací, ale zdůrazňuje, že hrozba existuje nyní. Brian Jones, bývalý výzvědný analytik, konstatoval, že byla zpráva zdramatizována. Alastair Campbell popřel, že ji zdramatizoval on sám, ale změny, které navrhl, změnily znění zprávy a vylíčily Irák jako větší hrozbu, než jak tomu bylo ve verzi zprávy ještě 5. září 2002.
Tvrzení ve zprávě, že Irák má možnost užít svých chemických zbraní do 45 minut, pocházelo z pochybného zdroje z druhé ruky.
Mezi pracovníky rozvědky docházelo ke sporům ohledně argumentace ve zprávě. Výzvědní pracovníci, zejména odborníci na ministerstvu obrany, zpochybňovali četná tvrzení ve zprávě. Dr. Kelly toto znepokojení sdílel, ale John Scarlett, autor zprávy, který se velmi spřátelil s Alastairem Capbellem, je ignoroval. Scarlett tvrdil, že za zprávu až do jejího schválení nesl odpovědnost on sám. Avšak soudní vyšetřování zjistilo, že Scarlettův spojený výbor pro výzvědné záležitosti zprávu neschvaloval, zprávu vypracovávala speciální skupina, v níž byl i Alastair Campbell.
Ministr obrany Geoff Hoon svědčil před tímto soudním vyšetřováním nepravdivě. Hoon se pokusil popřít jakoukoliv svou odpovědnost za to, jak bylo s dr. Kellym zacházeno. Při soudním vyšetřování však vyšlo najevo, že Hoon byl přítomen na jednání, které schválilo rozhodnutí, že jméno dr. Kellyho bude prozrazeno médiím. Toto přiznání z Hoona musel vytáhnout vyslýchající soudce.
Reportáž Andrewa Gilligana, že úřad britského premiéra chtěl, aby byla zpráva "zdramatizována", se ukázala velkou měrou jako pravdivá, ale Gilliganovo tvrzení, že Downing Street včlenila do zprávy údaj o iráckém útoku do 45 minut, i když věděla, že je nepravdivý, nebylo potvrzeno důkazy.
Podrobnosti v angličtině ZDE
|
