8. 9. 2003
Celní válka: nikdy neříkej nikdy...Ruská vládní komise pro ochranu zahraničního obchodu projednává návrh na zvýšení dovozního cla pro vozy Škoda. Ruské opatření je zamýšleno jako odveta za stanovení 35procentního cla na dovoz ruského ledku do České republiky. Doplňkové dovozní clo ve výši dalších šesti procent na vozy Škoda by mělo ruské ekonomice vrátit asi 1,5 milionu USD, které prý ročně ztratí na vývozu ledku. Zdroj:LN Je to už více než deset let, kdy jsem měl možnost být přítomen jednání zahraničního výboru jedné ze sněmoven tehdejšího Federálního shromáždění, který projednával možnost transportu techniky sovětské armády nebo možná už ruské armády přes naše území z Německa domů do Ruska. Jednalo se mimo jiné o miliardovou zakázku pro naši zemi, ale politika opět zvítězila nad zdravým rozumem a návrh přijat nebyl. |
Zakázky se s plnou vehemencí danou obrovským ziskem ujalo Polsko a nám zůstala pouze čistá protiruská zásadová politika. Argumenty Rusobijců, z nichž mnozí jsou dodnes prominenty v různých postech, byly prostě skvostné a každý z nich byl sám o sobě perlou, ze kterých byl posléze navlečen onen šperk politicko-ekonomické ignorance. Nicméně tak jako ona příslovečná perla v koruně Britského impéria skvěl se i zde klenot, prostě primus inter pares, který spočíval v myšlence, že bychom měli shrábnout tučnou zálohu, vpustit transport s technikou na československé území a pak ho v nestřeženém okamžiku v nejmenovaném vojenském opravárenském závodě na severní Moravě rafinovaně rozřezat, a tak zabojovat za demokratický vývoj ve světě. Poslanec, který to tenkrát navrhl, dokonce podrobně popsal výhybku, na které je to možné udělat a díky tomu to poté dotáhl až na náměstka ministra, kde mnohokrát svou intelektuální třídu potvrdil. Větší blbost už nikdy neuslyšíš, to snad ani Láďo nejde, řekl jsem si a s chmurnou představou předčasně naplněného života jsem parlament opustil. Dlouho jsem měl pocit,že jsem měl pravdu, i když řada výroků z naší politické scény si říkala aspoň o remízu. Nicméně minulý týden jsem se dočkal a starý zážitek byl zatlačen do pozadí. Impulsem byly - jak jinak - česko-ruské vztahy a odvážné zařvání myši namol opilé kamarádšoftem s Amíky a nejnověji plesající nad starými kamarády Němci. Na téma zvýšení celní sazby na ledek jsem slyšel celou řadu vysvětlení od tradičního sbližování se s Evropskou unií až po neméně klasickou korupci státních úředníků ve prospěch těch, kterým ruský ledek jaksi vadí. Nevím o tom nic a pravdu hledat nehodlám.Vzhledem k tomu, že na tomto přitroublém kroku se od úředníků po poslance přes ministry podílel početný kolektiv našich vůdců, nazval bych tento krok skutečným monumentálním památníkem kolektivní stupidity, srovnatelným v moderním světě s máločím. Nicméně jeden komentář, který jsem slyšel, si zaslouží bezmála citaci, ale vzhledem k mé chatrné paměti to bude pouze přesná interpretace. Zněl asi takto: No, to se Rusáci zase sekli, že zvedli clo na škodovky, to se nás netýká, vždyť je to vlastně Volkswagen a to je německá firma.... S ohledem na své dosavadní zkušenosti bych řekl, že jsou to slova budoucího premiéra. Nebo aspoň ministra. |