Ne tak Jan Macháček z Dnes. Ten se s Václavem Klausem ve Šponě nemazlil, kritizoval (např.) "vyrovnaný rozpočet" v jeho projevu jako prezidentsky nepatřičný. Nemazlil se téměř s nikým. S US-DEU, ČSSD, s vládou jako celkem i ministry zvlášť. Ve vládě postrádá jakoukoli ("ekonomickou") osobnost. Zřejmě se mu však lépe píše, než hovoří, čímž dal možnost vyniknou hlavnímu protagonistovi Zdeňku Škromachovi více než jindy.

Ten k některým tématům hovořil věcně a reálně, k jiným s neurčitostí nebo s nemístným entuziasmem. Realisticky hodnotil např. své šance na zvolení předsedou ČSSD, snad až příliš otevřeně upozornil, že s důchodci se musí jednat rozvážně, protože představují 40% voličů. Bude to zřejmě souhlasit, protože i když důchodců je v Česku cca 2 600 000, voličem se u nás stává (svéprávný) člověk až v osmnácti letech. Takovou voličskou sílu nelze tudíž matematicky podceňovat, pochybnosti však lze mít o reálné schopnosti sjednotit se v tlaku na politiky.

Méně uvěřitelná byla ale např. tvrzení o tom, že MPSV má připravenou důchodovou reformu a nový zákon o nemocenském pojištění. "Připravenou" důchodovou reformu měl už jeho předchůdce, současný premiér. Jak to dopadlo a jaký měla obsah - víme dobře. Rovněž současně platný zákon o nemocenském pojištění, byť spatřil světlo světa již v roce 1956, jistě ještě nějaký čas vydrží. K jeho novelizaci však dojít může.

Minule jsem se neukázal jako dobrý prognostik. Kromě dosud uvedených se diskuse na ČT1 zúčastnil ještě koaliční senátor Jan Hadrava (US-DEU), který přes celkově distinguované vyjádřování zapochyboval, že starý pes (Klaus) se novým kouskům nenaučí. Právě nového prezidenta, oproti mému předpokladu, Železný junior do Špony nezlákal. Proslýchá se však, že úspěšnější bude Železný senior, který má dát Václavu Klausovi pravidelný prostor na Nově. Pokud by k něčemu takovému mělo skutečně dojít, bylo by to samozřejmě špatně. Případná periodická vystoupení jakéhokoli ústavního činitele naprosto jasně patří na veřejnoprávní médium.*) Vyplývá to z povahy věci, bez potřeby další vysvětlení.

Ministrování na vnitru odjakživa slušelo nejzkušenějšímu a nejprotřelejšímu členu vládnoucí špičky. Alespoň v každém "seriózním" státě tomu tak je dodnes. U nás tuto funkci, reálně i stínově, svěřujeme mladým a perspektivním. I to o něčem svědčí. Našeho reálného ministra do této funkce dosadil bývalý předseda strany, to svědčí o stavu sociální demokracie (dnes by ho, stejně jako Špidlu, rád zlikvidoval). ČSSD ho před časem dokonce veřejně "záviděl" sám bývalý předseda ODS a současný prezident. Oportunistické praktiky obdivuje zřejmě i náš národ, nebo alespoň ta jeho část, která dostává příležitost vyjádřit se v průzkumech veřejného mínění. Spravedlivě řečeno, Stanislav Gross (ČSSD) je výjimečná persona, s citem pro politické prostředí i veřejné mínění. Ve včerejší Sedmičce mu to však moc platné nebylo. Soustředěný útok, operující s jeho objektivní odpovědností, vedený prostřednictvím neurčitých i konkrétnějších argumentů, nedokázal úspěšně odrazit. Sebevraždy policistů, problematické interpersonální vztahy uvnitř sboru, nedostatek discipliny, politické ovlivňování, nejasné vazby směřující mimo resort do soukromé sféry. Taková a mnohá další obvinění vracel sice tradičně zručně, nicméně grify, které používal, už nezářily novostí. Patří sem např. akcent na vadné stavební úpravy na policejní úřadovně při (verbálním) ignorování pití ve službě, bagatelizace referencí ve prospěch bývalého nadějného ministra Zemanovy vlády Karla Březiny soukromé firmě - a další. Jeho oponent Petr Nečas (ODS) nediskutuje s takovou brilancí, trumfy však byly momentálně spíše na jeho straně. Obul se do poměrů v sociální demokracii i charakterů jednotlivých funkcionářů s vervou bývalého kandidáta ministerské funkce ("ČSSD = parta kluků na pískovišti, která se rve o skleněnku"), poměry ve vlastní straně však obcházel velkým obloukem. Není jisté, že to, co socialistům vyčítal, v blízké době nepostihne i ODS. Jestliže na ČSSD je nyní téměř fatálně patrná neexistence charismatické osoby v čele, může totéž za pár měsíců stejně ohrozit image druhé nejsilnější strany. Klaus opustil vůdčí roli teprve nedávno! O tom, co řekl, se nediskutovalo. Topolánek se takového respektu stěží dočká. Signály jsou vidět už teď.

Jana Bobošíková se dobře připravila, zejména na Grosse. Zpravidla se nevyhýbá, v zájmu efektu či dosažení předem vytčeného cíle, použití jakýchkoli informací, byť by byly nalezeny v tom nejspodnějším šuplíku, nadepsaném: "Získali jsme informaci z dobře informovaných zdrojů." Tentokrát to bylo o zásuvku výš, když jsme měli možnost vyslechnout záznam telefonického sdělení konkrétní osoby, bývalého ministra zdravotnictví, psychiatra Ivana Davida. Celý "příběh," zjednodušeně, má být nyní zveřejněn z iniciativy Miloše Zemana a odkazuje na někdejší údajné pochybnosti Davida nad duševními předpoklady Vladimíra Špidly zastávat funkci předsedy (čehokoli). Ve svém důsledku ovšem diskvalifikuje právě Zemana. Ten se totiž dnes dovolává názoru někoho, koho před časem v téže věci neposlechl, a navíc, z funkce ministra zdravotnictví, pro pochybnosti o jeho schopnostech řídit resort, sám odvolal.

Jestliže Nova zahájila (operativně) Sedmičku úmrtím téměř dvou desítek osob, při havárii autobusu na jihu Čech, tak Prima v úvodu reflektovala zoufalý čin Zdeňka Adamce, k němuž se odhodlal v polovině uplynulého týdne. Jakýkoli komentář k němu bude je těžký. Vždy jej budou doprovázet rozpaky, směšující hluboký respekt k pohnutkám rozhodnutí a současně hluboký nesouhlas s takovým postupem řešení problémů - společnosti i vlastních. Více méně tomu tak bylo ve stanoviscích včerejších besedníků, každý z nich tuto tragedii glosoval z pozice svého zaměření, jak politického, tak profesního.

Trochu překvapením byla přítomnost Milana Marko, který se z pozice přísedícího vyšvihl až na židli jednoho ze dvou hlavních debatérů. Má v Primě zřejmě zastání, stejně jako Štěpánka Duchková, která však tentokrát oba hlavní účastníky téměř převýšila. Na Markovi bylo přeci jen trochu vidět, že je novic, jeho partnerka Marie Součková (ČSSD) sice přidala na jiskře, nicméně monotónnost projevu však zatím úplně neodstranila. Připustila statečně chyby vedení strany v taktice i strategii výběru a prosazování socialistických, resp. koaličních presidentských kandidátů. Své stranické odpovědnosti se nezřekla, upozornila však, že volbu přímo ovlivnit nemohla, nejsouc poslankyní.

Zajímavé bylo, že jí Duchková položila stejnou otázku jako Bobošíková Grossovi: "Co bude ČSSD dělat, když (náhodou) vláda důvěru nedostane?" Stejně "zajímavé" bylo, že odpověď byla téměř stejná - žádná. Tedy pardon, diváci dostali poučení o tom, co v takovém případě předpokládá náš ústavní pořádek. ČSSD s eventualitou vyslovení nedůvěry zřejmě nepočítá, ani náhodou. Ba co víc, opozice o svržení vlády podle všeho neusiluje, to bylo ostatně možné dovodit již z Nečasova vyhýbavého vyjádření před tím na Nově. Opozice sice vládu nechce podržet, ale ta by si před tím měla sníst, co si navařila (dlouhodobě se znemožnit). Smysl celé šarády tedy spočívá v tom, co možná nechtěně, prořekl Gross. Vláda dostane důvěru, tedy i její předseda. Odvolání tohoto člověka ze svého čela by pak postrádalo "stranickou logiku". A můžeme se hned vrátit ke spekulativnímu nadpisu celého článku... Jinými slovy: "Nejde o vládu (tedy o občany), ale o pozice a vliv ve straně."

Milan Marko zastupoval sdruženi nezávislých, coby předseda, přičemž objasnění smyslu a poslání tohoto uskupení, s poukazem na nedostatek času, dobrovolně vzdal. To, co jen naznačil, tedy závislost nezávislých na programu sdružení, by slušelo králi Šalamounovi. Do podobné kategorie pak patří i odvážná fabulace o spojení Klause, Zemana, Novy a komunistů za účelem dosazení Klause na presidentský stolec, zdůvodňovaná mimo jiné mimořádným prostorem, který dostali v uplynulých týdnech komunisté na Nově. Dalo by se to nějak hypoteticky přetavit anebo strávit, kdyby vzápětí nekritizoval Zemana za jeho poslední pochybné aktivity se závěrem: "za takového stavu se nemůže divit, že se na hrad (zároveň ve smyslu zpátky do politiky) nevrátil."

Již jsem se k tomu vyjadřoval, bohužel však štkaní nad chováním komunistů od všech "poražených" subjektů, je tak stereotypně unavující, že je třeba je znovu nesouhlasně zaznamenat. Nejen Marko, ale i Součková a Gross je zmínili ve svých vyjádřeních. Gross dokonce předkládal svoji "logickou aritmetiku," dokazující "vinu" komunistů na zvolení Václava Klause (předpokládající ovšem dvě podmínky, z nichž jedna jím byla v použitém vzorci dále spekulativně premisována). Přitom diletantské počty byly od počátku především na vedení ČSSD (nejen podle Nečase a Marka), které do nich zařadilo naivní přesvědčení o nevolitelnosti Klause ze strany KSČM.

Jak jsem se zmínil již minule, přikláním se přesto nejvíce k názoru, že komunisté nestáli o zvolení nikoho. I když kalkulovali s hlasem Klause Klausovi, nepočítali s tolika "zrádcovskými" hlasy socialistů (koalice). Sami tak asi přihodili více, než bylo nutné k eliminaci Sokola. Ať je to však jak chce, vinit komunisty z volby kandidáta ODS je stejně přihlouplé, jakou by byla jejich chvála v případě, kdyby (jejich zásluhou) získal nejvyšší státní post Sokol. Pak by to nebyli špatní komunisté? Upřímně řečeno, spíše žádní, protože by se pro ten případ mlčky předpokládala (a hlasitě oslavovala) konzistence postojů koaličních zákonodárců. V daném kontextu jsem také přesvědčen, že na pozadí všeho byla od počátku Špidlova hrůza ze silné osobnosti. Jeho děs tak došel svého naplnění v míře vrchovaté. Karty přitom nebyly rozdány špatně, v rukách silného hráče by to byl koncert. První špatnou licitaci však nutno pro pořádek přičíst Grossovi. Včera to ostatně neochotně připustil.

Vzhledem k inflační účasti v minulých týdnech, bylo příjemným zjištěním, že se žádné z obvyklých diskusí nezúčastnil Cyril Svoboda. Snad to nebylo jen tím, že v týdnu absolvoval návštěvu v USA. Kdo ví, zda ale nebude nutné, aby jako obvykle nemusel kvapně zpřesňovat a objasňovat, jak to vlastně myslel s možností poskytnutí našeho území americkým vojákům. Kdo ví, jak se to bude líbit novému prezidentovi, který si pro svůj první televizní (rozhlasový) projev přirozeně zvolil veřejnoprávní média. Měli jsme možnost jej vyslechnout v osm hodin večer. Pro svého předchůdce našel více dobrých slov než v pátek. Nebylo jich však moc, protože projev to byl velmi úsporný, s pozitivními akcenty, zaměřený do budoucnosti. Interpretací minulosti včetně posledních deseti let nepovažoval za potřebné se zvlášť zabývat. Tolik stručný komentář ke stručnému projevu.

*) Poznámka JČ: Ve zralé demokratické společnosti je absolutně nepřípustné, aby jakýkoliv ústavní činitel vystupoval ve sdělovacích prostředcích bez korekce kritickým moderátorem. Jinak je to bezostyšná reklama.