Po příjezdu na brněnské výstaviště nás čekalo nemilé překvapení v podobě stopadesáti korun za parkovné. Ale budiž, co by člověk neudělal pro své vzdělání. Na žádost o vystavení daňového dokladu jsme byli odkázáni, že útržek, který jsme dostali je postačující, neboť tam je adresa a IČO/DIČ, a pokud se nám to nelíbí, ať si jdeme zaparkovat jinam. Budiž, pro začátek pěkné.

Kolem pokladen byly spousty lidí, kteří živě rokovali o tom, co je nového ve světě IT. Například, že mohou celou přestávku hrát hry, nebo co si naposled vypálili u kamaráda. Ano. Invex byl letos plný školních zájezdů, které měly pramálo společného s informačními technologiemi. Třinácti- a čtrnáctiletá děvčata, která se pletla před objektiv, jak jen to šlo, asi opravdu zaujala možnost distribuovaných COM objektů na platformě .NET nebo dokonce skvělá možnost šestifázového tisku na velkoformátových plotterech. Chlapci téhož věku měli také jistě zájem o něco jiného než GameHall, kterou jistě prošli takřka bez povšimnutí. Nu což, mohlo by být i hůře.

Pokračovali jsme směrem k oboru, který nás zajímal nejvíce, a to k presentacím open source systémů. Jediným centrem open sourcu měl být LinuxHall. Žádná sláva, ale aspoň to jádro, když už ne skutečné programy. Jenže to bychom ani nebyli na Invexu, kdyby tu "něco" nehrálo. LinuxHall byly jen dvě místnosti, z toho jedna přednášková (kde většinu času někdo v kravatě povídal moudra o využitelností 602SQL serveru - že by open source? ale no tak....) a jedna "předváděcí". Respektive "skoropředváděcí". Pět lidí, pět počítačů, z toho dva nedoinstalované, ubohá výzdoba a kabeláž poházená kolem. Začaly se nás zmocňovat obavy, že ranní vstávání v pět hodin bylo zbytečné a že by bývalo bylo lepší zůstat v teple peřin.... Nebylo to naposled.

Byla již jen poslední naděje, že by přece jen mohlo být něco zajímavého, ale všichni jsme byli již poněkud skeptičtější nálady, i přesto (nebo snad právě proto) jsme zamířili k pavilonu s hardware pro digitální fotografie, tisk a grafiku vůbec. To byl poslední hřebíček do rakve. Spousta lidí na sobě, nepříjemní vystavovatelé a celková chudoba expozic. Jediná "veselá" příhoda se nám udála právě zde, kde se jeden přespříliš aktivní vystavovatel choval velmi hrubě k našemu spolužákovi, který chtěl projít kolem jeho expozice. Místo zdvořilého "Mohl byste tudy, prosím?" se ozvalo jen "Hele vypadni vodsaď, padej támhle!", což jsem kvitoval několika portrétními snímky dotčeného človíčka z firmy CPD Systems s.r.o. Smál se, uvidíme, jak se pobaví nad fotogalerií ;-)

Každopádně po zahlédnutí (ano, pouhém zahlédnutí) atrakcí zabývajících se hrami typu hokej (pro ten primitivní sport, při němž lidé křičí na stadionech a dělají ze sebe hlupáky, výraz nemám), či závody F1, jsme usoudili, že Praha je město sice staré, ale čeká nás tam večeře, a proto bude nejvyšší čas vyrazit. Nicméně oběd jsme si neodpustili. A když nad tím tak přemýšlím, tak ta pizza byla na Invexu to nejlepší, co jsme mohli zažít - nebo strávit?

Zazvonil zvonec a veletrhům je konec. Nikdy více. Kdo má informační technologie rád, tak již na Invex více nezavítá... Takže nečekejte, že se tam příští rok uvidíme.

A malá poznámka na závěr. Forum k tomuto článku jsem zakázal, protože nemám náladu, aby mi nějací anonymové kradli čtenost na úkor mé kritiky cizí práce. Kritice zdar!

Tento článek je volně šiřitelný podle GNU General Public Licence verze 2. Howgh.