Avšak zpráva Evropské komise by byla deprimujícím čtením, kdyby nebyla zhodnocením jen toho, čeho dosáhly jednotlivé kandidátské země, ale kdyby byla zhodnocení zdraví celého projektu rozšíření EU. Kdyby také posuzovala existující členské země EU, musela by zaznamenat diskreditující propast mezi rétorikou a činy - a jak se den vstupu přibližuje, i ta rétorika nyní pozoruhodně zeslábla.

Zbývá už jen několik týdnů před konečným politickým rozhodnutím, avšak vlády EU sotva vůbec otevřely složky dokumentů, o něž půjde na vrcholné schůzce v Kodani nejvíce. Složité otázky, jak a do jaké míry financovat rozšiřování EU, byly ponechány na poslední chvíli. Co se týče Společné zemědělské politiky EU, šíleného systému, jehož prostřednictvím se vyrábějí potraviny, které nikdo nechce, za ceny, které by nikdo neměl být nucen platit, v této věci došlo k ostudnému návratu k předchozím pozicím. Skromné reformy, které Evropská komise navrhla loni v létě, nedostačující pro potřeby rozšíření EU, v podstatě zlikvidovala blokující koalice, v čele s Francií, zemí EU, které dostávají lví podíl všech těchto dotací. Jediné finanční rozhodnutí, které bylo přijato, totiž omezit regionální pomoc pro nové členské země na polovinu úrovně, kterou dostávají existující členské země EU, je šokujícím způsobem diskriminační.

Hlavním důvodem odkladů bylo čekání na volby v Německu. Ty už proběhly, ale teď se zase bude čekat na irské referendum o smlouvě z Nice. Kdyby Irsko hlasovalo proti, skoncovalo by tím s rozšiřováním EU, anebo by si alespoň z "ústavních" důvodů vynutilo odklad. Někteří vedoucí politikové EU by to soukromě přivítali. Neodváží se říci nahlas, že oni i jejich voliči nejsou rozšiřováním EU zrovna nadšeni. Veřejnost politikové v podstatě vůbec neinformovali, jaké obrovské důsledky bude mít "sjednocení Evropy" a nevysvětlili ani výhody sjednocení, ani jeho náklady.