Vždyť i dnes se mezi námi najdou tací, kteří nedají dopustit na éru komunismu. Říká se, že čas je lék, člověk díky němu zapomíná na vše špatné a pamatuje si jen příjemné zážitky. Ty méně příjemné, jako jsou už stokrát omílané fronty na banány, jednoduše zasune ve své paměti někam hodně hluboko a přestávají pro něj existovat. Ale přesto tu byly!

Jako studentka maturitního ročníku gymnázia navíc musím podotknout, že veškeré moje informace o komunismu, okupaci nebo politických vězních pocházejí buď z televize nebo od rodičů. Systém vyučování dějepisu je totiž tak nešťastný, že žáci v průběhu svého studia slyší např. výklad o člověku vzpřímeném dvakrát, ale k situaci po druhé světové válce (a ani ta není vykládána dostatečně podrobně) se vůbec nedostane.

Připomíná mi to příběhy Macha a Šebestové, kdy se žáci díky kouzelnému sluchátku dozvěděli, že mamuty jedl pračlověk s koprovou omáčkou. Ano, téměř takové podrobnosti se učíme i my. Ale k čemu nám to v životě bude?

K tomu, abychom se vyznali v současném světě a politické situaci nejen u nás, nepotřebujeme znát historii, která se odehrávala miliony let před naším letopočtem. Možná, že vyučovat dějiny pravěku je pro pedagogy jednodušší.

20. století bylo plné konfliktů, rozporů, paradoxů, v nichž se často těžko vyznávají i odborníci, ale to přece není důvod k tomu, aby nám bylo upřeno vědět, co se tehdy dělo.

Nedivím se, že tolik mladých lidí má zkreslený názor kupříkladu na druhou světovou válku a obdivuje nacisty. Vždyť jim nikdo pořádně nevysvětlil, kdo to byl.

Průměrně inteligentnímu člověku sice stačí, když slyší o koncentračních táborech a vyhlazování židů, ale jsou mezi námi bohužel i méně inteligentní nebo jednoduše ti, kteří to slyšet nechtějí. A právě těm to musí učitelé vtloukat do hlavy. Jinak bude neonacistických (ale i dalších, jinak "postižených") skupin neustále přibývat a nepotrvá dlouho a my tento problém budeme muset rázně řešit. Nebo konečně zvítězí "čistá rasa"?