Vyjádření k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové o rozpuštění shromáždění

Ze zprávy ČTK: Blokáda dopravy měla podpořit výstavbu semaforů na silnici I/35 a omezení rychlosti při průjezdu Vysokým Mýtem. Zároveň byla protestem proti výstavbě rychlostní komunikace, která by provoz ve městě výrazně odlehčila. Akce se zúčastnilo několik desítek převážně mladých lidí. Zpočátku policie odkláněla dopravu na vjezdech do města a proti demonstrantům nezasahovala. K rozpuštění blokády vyzval starosta Bohuslav Fencl účastníky zhruba po dvou hodinách, ale nepochodil. Proto proti nim nastoupilo zhruba 60 policistů. Většina demonstrantů nekladla odpor a sama silnici vyklidila. Zbylé aktivisty odvlekli ze silnice policisté. Tito lidé byli předvedeni na místní policejní oddělení a po sepsaní protokolu propuštěni.

V § 25 zákona o pozemních komunikacích se hovoří o povolení zvláštního užívání komunikace. Z dikce zákona pak vyplývá, že zvláštním užíváním je mj. pořádání (...) shromáždění, jestliže by jimi mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu. Na takovéto zvláštní užívání je potřebné povolení silničního správního úřadu, vydané s předchozím souhlasem vlastníka komunikace. Může-li takové zvláštní užívání komunikace ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu je vyžadován předchozí souhlas Ministerstva vnitra, resp. orgánu Policie České republiky.

Článek 19 Listiny ve svém odstavci 1 hovoří o právu pokojně se shromažďovat. Specifikací tohoto práva v odst. 2 je řečeno, že právo pokojně se shromažďovat lze omezit zákonem, v případech shromáždění konaných na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

Dle názoru starosty Vysokého Mýta, který shromáždění rozpustil, se shromáždění podstatně odchýlilo od oznámeného účelu a účastníci svým chováním směřovali k výzvě omezovat subjektivní práva účastníků silničního provozu, zejména právo obecného užívání pozemní komunikace. Důvodem rozpuštění také bylo, dle jeho názoru, jednoznačné porušení ustanovení zákona o pozemních komunikacích vztahující se ke zvláštnímu užívání komunikace.

Krajský soud, který posuzoval, zda rozpuštění shromáždění bylo v souladu se zákonem ve svém důsledku argumentoval, že povoleno mělo být zvláštní užívání komunikace a nikoli samotné shromáždění. A na rozpuštění shromáždění neshledal žádnou právní vadu.

Takové tvrzení však, dle našeho názoru, není ústavně konformní a spíše jeví známky obcházení smyslu Ústavy jakousi hrou s pojmy. Zvláštním užíváním komunikace, totiž, v tomto případě bylo shromáždění, které tedy muselo být, pokud by ohrožovalo plynulost nebo bezpečnost silničního provozu, povoleno silničním správním úřadem. Takováto právní konstrukce, kterou stanovuje zákon o pozemních komunikacích, je však zcela v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která povolení shromáždění orgánem veřejné správy jednoznačně vylučuje. Listina nebrání zákonnému omezení shromáždění, ale jednoznačně a výslovně brání povolení shromáždění. Proto, byť Krajský soud argumentoval úmyslem zákonodárce, kterým mělo být skrze povolení pouze omezit shromáždění na pozemních komunikacích, je třeba jednoznačně odmítnout postup odpovědného činitele, který rozpustil shromáždění. Shromáždění nesmí být podmíněno povolením, jakkoli by se povolení výslovně vztahovalo "jen" na zvláštní užívání komunikace. Ve svém důsledku by totiž povolením bylo dotčeno samotné shromáždění, což je proti smyslu Listiny.

Právo shromažďovací má samozřejmě své meze. Jeho výkon v každém případě nesmí být porušením práv a svobod druhých, což je podmínka platící pro všechny svobody a práva. Meze takového rozmachu shromažďovacího práva lze nalézt v obecné rovině v čl. 19 odst. 2 Listiny. Ten dává možnost vyjádřit zákonně meze tohoto práva tak, aby byly chráněny další ústavně zaručené hodnoty. Ani zde však Listina neumožňuje, aby svoboda shromažďovací byla podmíněna povolením orgánu státní správy, jak by vyplývalo ze zákona o pozemních komunikacích. Opačný názor však zastává nejen ten, kdo shromáždění rozpustil, ale i krajský soud, který o námitkách proti rozpuštění shromáždění rozhodnul.

Rozpuštěním shromáždění, které se opíralo o porušování zákona o pozemních komunikacích, tak, dle našeho názoru, došlo k porušení jeho práva pokojně se shromažďovat. Pokud by shromáždění mělo být podmíněno povolením orgánu státní správy podle zákona o pozemních komunikacích, jakkoli se toto povolení čistě jazykově vztahuje "pouze" na zvláštní užívání komunikace, bylo by v přímém rozporu s čl.19 odst. 2 Listiny. Domníváme se, že postup toho, kdo shromáždění rozpustil, byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod a představoval zásah do práva pokojně se shromažďovat, v rozsahu, v jakém je zaručeno Listinou základních práv a svobod.

Nutno také zdůraznit, že Krajský soud, jak se domníváme, měl přerušit řízení a podat návrh na Ústavní soud ČR. Krajský soud měl dospět k závěru, že ustanovení zákona o pozemních komunikacích je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. O této rozpornosti jsme přesvědčeni a proto, vzhledem k tomu, že proti rozsudku není odvolání, podáme ústavní stížnost, aby orgán ochrany ústavnosti rozhodl, zda postup, ke kterému došlo v Vysokém Mýtě, je či není v rozporu s Listinou.

O rozpornosti ustanovení zákona o pozemních komunikacích a Listiny je však přesvědčeno i Ministerstvo vnitra a dnes i Parlament České republiky. V novele zákona o právu shromažďovacím, již prezidentem republiky podepsané, je totiž i pasáž, která zákon o pozemních komunikacích mění tím způsobem, že se již dále na shromáždění nebude vztahovat. Důvodem k této změně je podle důvodové zprávy právě nesoulad s Listinou. S tímto názorem se Ekologický právní servis ztotožňuje.

Autor působí jako právník Ekologického právního servisu