Podle Vulliamyho je dosud hlavním motorem Bushovy popularity krize z 11. září a následná národní jednota. Avšak za jevištěm lze rozeznat pletivo politických problémů, zmateně rozporného jednání a skandálů, které hrozí poškodit prezidenta nejen proto, že na tyto nedostatky poukazují jeho soupeři, ale i proto, že si jich jsou bolestně vědomi i prezidentovi podřízení.

Problémem jsou zejména další a další podrobnosti, které vycházejí najevo ohledně toho, jak neefektivně si počínaly americké výzvědné a bezpečnostní služby v souvislosti s útoky z 11. září. Nejnovějším skandálem bylo to, že vyšlo najevo, že National Security Agency zaznamenala 10. září, že "zápas začne bezodkladně".

V americké vládě přitom existují zmatky: Bushův mluvčí Ari Fleischer přitom tvrdil, že zásadní varovné memorandum ohledně blížících se útoků z 11.září, které obdržel Bush v srpnu, vyvolalo oficiální vaarování pro Federal Aviation Authority a veškeré letecké společnosti. Viceprezident Cheney to naopak popírá: že si prý to varovné memorandum přečetl a nenašel v něm žádné konkrétní informace, na jejichž základě by bylo možno jednat.

Nejsilnější kritika těchto selhání přitom nepochází od Demokratů, ale z vyských kruhů vládnoucí americké Republikánské strany: čelní konzervativní senátoři požadují rezignaci ředitele CIA George Teneta.

Je známo, že je Bushova vláda rozhádaná ohledně své zahraniční politiky: válka mezi Bushovm Bílým domem a ministerstvem zahraničí Colina Powella je nesmírně zuřivá: jejími zmatenými důsledky je neefektivní postoj USA vůči krizi na Blízkém východě.

I uvnitř Bílého domu vládnou neshody ohledně toho, co podniknout proti Iráku: Civilní pracovníci Bílého domu podporují omezený vojenský zásah zvláštních jednotek proti Iráku, jako ten, co byl proveden v Afghánistánu. Šéfové armády však konstatují, že veškeré srovnávání situace v Afghánistánu a v Iráku je naivní a že by do Iráku muselo být vysláno přibližně 200 000 vojáků.

Avšak hlavním Bushovým problémem je absolutně zanedbaná domácí americká politika v době, kdy se blíží ve Spojených státech pravidelné částečné volby do parlamentu, které se vždy konají uprostřed prezidentského volebního období. Právě toto vysvětluje, proč využívá George Bush stále tak silně svou válečnickou rétoriku.

Z většiny průzkumů veřejného mínění vyplývá, že i když většina voličů podporuje Bushe (asi 70 procent), ve většině jednotlivých domácích politických problémů zastávají názor opozice.

Velkým problémem je také to, že po skandálu ohledně firmy Enron se charakteristickým rysem Bushovy vlády stalo korupční propojení velkých podniků s Bushovým prezidentským úřadem. Nedávno byl například schválen nový zákon o lékařských předpisech pro důchodce, který silně zvýhodňuje farmaceutické společnosti. Minulý týden se pak prezident Bush účastnil gala večeře pro získávání finančních prostředků pro svou stranu, kde zástupci farmaceutických firem GlaxoSmithKline, Pfizer, Bayer and Merck zaplatili až 250 000 dolarů za stůl.

Bushova vláda stále ještě čerpá kapitál z událostí kolem 11. září, avšak pozorovatelé poukazují, že Bush dělá na domácí politické scéně vážnější chyby a že atmosféra celonárodní jednoty zřejmě nevydrží přes léto až do podzimu.