Sharif, 26, je inteligentní, umí se vyjadřovat a mezi studenty v Guildhall University v Londýně je populární. Je dítětem informačního věku, studuje finanční trhy a informační systémy. Avšak zjistil, že život pro praktikujícího muslima v Británii není zrovna jednoduchý. Není to žádný náboženský fanatik, avšak zjišťuje, že chce-li dodržovat zásady své víry, dostává se do konfliktu s britskou kulturní tradicí.

Studenti měli schůzi v hostinci a kdosi se Sharifa zeptal: "Co si dáš?" Odpověděl: "Pomerančový džus" a všichni se Sharifovi začali smát. Nedokázali pochopit, že nepije alkohol.

Je to problém. Sharif vysvětluje: "Lidi dospějí k názoru, že se neumíte chovat, že se odlišujete. Je to problém, protože úspěch v práci, povyšování a to všechno závisí nejen na tom, jak pracujete, ale i na mezilidských vztazích. A tak se člověk musí rozhodnout - co je důležitější? Mé zaměstnání anebo má víra? Víc si cením své víry."

Muslimové také nesmějí užívat žádné formy lichvářství, tedy nesmějí přijímat úroky z vkladů. To znamená, že je pro ně většina bankovních kont v Británii nepoužitelná a ani nesmějí muslimové využívat hypotéky, půjčky na koupi automobilů ani mnoha dalších moderních finančních transakcí, které většina lidí považuje za zcela samozřejmé.

Halal - předepsaná metoda zabíjení zvířat na maso - znemožňuje muslimům, aby se stravovali v restauracích, v jídelnách i aby jedli na návštěvě u přátel. Předpisy, které upravují, jak se mají oblékat ženy, činí tichý večer u televizní obrazovky velmi nepříjemným. Pravidla, omezující styky mezi muži a ženami mimo manželství, přesně protiřečí způsobům, jaké jsou běžné v britských barech a restauracích. Muslimové s odporem odmítají homosexualitu, kterou britská společnost přijímá jako zcela normální.

Sharif a ostatní muslimští studenti v Guildhall University se rozhodli, že se do určité míry musejí britské společnosti přizpůsobit. Většina z nich chodí v texaskách a v teniskách. Nemají extravagantní vousy: mají mobilní telefony a čtou bulvární tisk. "Nemůžeme se izolovat od kultury, která se tak silně odlišuje od naší víry. Korán totiž učí integraci, nikoliv izolaci. Ale nemůžeme přijmout hodnoty, které odporují islámu. Musíme najít rovnováhu. Bylo by to lehčí, kdyby většinová společnost chápala muslimské hodnoty."

Těmto mladým mužům hodně vadí, když lidé nerozumějí jejich kultuře a víře. "Sdělovací prostředky, bulvární tisk, šíří takové nesmysly. Myslí si, že my všichni nenávidíme nemuslimy a neznají historii, kdy nemuslimové a muslimové spolu žili v míru. Není to o nenávisti."

Proč je valná většina těchto mladých mužů daleko více angažována v islámské víře než jejich rodiče?

"Dospějete v životě k momentu, kdy se sám sebe ptáte: Jaký to má všechno smysl? A islám obsahuje hodně odpovědí."

"Je to kompletní náboženství. Srovnejte si ho s křesťanstvím. Ježíš nebyl zralý člověk, ani nebyl ženatý. Prorok byl plný, zralý člověk, po celý život a pět sloupů islámu odpovídá na všechny otázky. Všechno je tam. Je to náboženské, politické, ekonomické, je to kompletní systém pravidel." Většinu těch aspektů muslimské míry, jimž se lidé nejvíce vysmívají - zahalené ženy, formálně předem dohodnuté sňatky - tito mladí muži odmítají jako národní či etnické tradice, které s Prorokovým učením nemají mnoho společného.

V současnosti jsou mladí muslimové na rozhraní mezi dvěma tradicemi. Sjednocuje je víra v rovnostářské prvky islámu, podle něhož musí být bohatství využíváno pro společné dobro, a odmítání hmotné, konzumní kultury.

"Lidi jsou posedlí tím, že chtějí větší auto nebo větší dům, ale co z toho?"