Hlasatelka: Zprávy. Konzervativní strana požaduje, aby premiér vyjasnil postoj Downing Street ohledně událostí, které vedly k vystavení královny matky na katafalku. Mail on Sunday dnes tvrdí, že má důkazy, z nichž vyplývá, že činitelé v Downing Street se pokusili při tom umístit Tonyho Blaira do centra událostí. Downing Street tato tvrzení energicky popírá.

(...)

Reportér:Jen tím, že premiér učiní v parlamentě podrobné prohlášení a zveřejněním všech relevantních dokumentů, míní konzervativci, může Tony Blair vyřešit tuto kontroverzi. Mail on Sunday tvrdí, že z dokumentu, jehož autorem je Sir Michael Wilcox, čelný parlamentní činitel, který má historické přízvisko Black Rod, vyplývá, že Downing Street vyvíjela na Sira Michaela systematický a dlouhodobý nátlak, ve snaze zviditelnit roli premiéra při ceremonii umisťování královny matky na katafalk. Downing Street to zuřivě popírá. Konzervativci obvinili Tonyho Blaira a jeho poradce, že zdiskreditoval úřad britského premiéra vytvořením kultury manipulace, podvádění a zastrašování.

(...)

Moderátor:Odhaduji, že u většiny lidí, včetně posluchačů tohoto pořadu, kteří přirozeně jsou daleko informovanější než většina obyvatelstva, nastává stav absolutní nudy, když se začne - znovu a znovu - hovořit o tom, co možná řekla či neřekla činitelka Downing Street Claire Sumnerová funkcionáři jménem Black Rod, anebo co Black Rod z toho vysoudil, co pak udělal Blairův tiskový mluvčí Alastair Campbell a zda o tom Tony Blair věděl co nevěděl. Jsou to typické drby ve vesnici Westminsteru. Nicméně to vyvolává určité důležité otázky. O tom, jak jsou vnímáni politikové. O vztahu mezi politiky a tiskem. O celé roli parlamentu, když v něm má vláda obrovskou většinu a nereaguje zrovna citlivě na demokratické procedury.

Ve studiu se mnou sedí předseda Konzervativní strany David Davies. Dobré odpoledne. Právě jste řekl, že premiér tímto skandálem zdiskreditoval svůj úřad. Vím, že jste znepokojen tím, že politiky a politikou veřejnost pohrdá, ale nepřispíváte k tomu, když děláte skandály z takto triviálních věcí?

David Davies: Ne, potíž je, protože to, co se stalo, rozmazala sama vláda. Udělala z toho obrovskou válku. Původní problém, i když to možná bylo nechutné, nebyl příliš významný. Byla to otázka, zda při pohřební ceremonii má či nemá premiér projít davem diváků. To, ale, k čemu došlo pak, bylo typicky přesně to, co vláda dělá, když ji někdo kritizuje. Namísto toho, aby vláda problém vyřešila, anebo, jako v tomto případě, řekla, že šlo o nedorozumění - což vláda tvrdí teď - vláda ostře zaútočí na kritiky. Stalo se to mnohokrát v minulosti, většinou útočila na vlastní státní úředníky. A teď vláda zaútočila na tisk. Vláda se snaží noviny zastrašit, aby přijaly její vlastní polopravdy a lži.

Reportér: Avšak to přece všechno poškozuje i vás. Lidi možná mají pochybnosti o Tonym Blairovi, ale celkovou reakcí bude: Všichni politikové jsou nedůvěryhodní. Jsou všichni stejní.

David Davies: No, tak možná někteří lidé tak budou reagovat a to je reakce, ve kterou Labouristická strana doufá. Ale pravda je, že vláda má v demokracii určité povinnosti ohledně svého chování. Nesmí zastrašovat občany. Nesmí o nich shromažďovat informace. Nesmí je pomlouvat. A nesmí se snažit zastrašovat svobodný tisk a nutit ho, aby přijal lži, poté, co byly odhaleny. To je z demokratického hlediska velmi důležité. Takovýto skandál diskredituje politiku i politiky. Jestliže šéf vlády útočí na tisk a na novináře, kteří ho kritizují, tak to ochromuje demokracii. Jedny dnešní noviny poznamenávají, že je možné, že to Blairova vláda udělala záměrně. Že to byl záměrný strategický pokus zastrašit sdělovací prostředky. Jestli je to pravda, je to ještě horší.

Reportér: Ale vy útočíte na Labouristickou stranu ohledně hloupostí, protože nemáte nic pořádného, s čím byste se proti ní mohli vytasit. Daří se jim vládnout a vy nemáte žádné politické alternativy. Mail on Sunday dnes píše, že vy se hádáte s šéfem Konzervativní strany Iainem Duncanem Smithem a že vy připravujete spiknutí, jak ho svrhnout. Není divu, že si lidi zoufají, že v této zemi není žádná opozice.

David Davies: Není to pravda, ale nepoženu vás kvůli tomu k Press Complaints Commission. Slyšel jsem tento argument už minulý týden, od labouristů. Je to poněkud drzé, tvrdí-li to vláda, která právě přišla o nekompetentního ministra dopravy, jejíž podpora v průzkumech veřejného mínění poklesla o polovinu, ale my vládu kritizujeme v důležitých otázkách, jako je veřejná doprava, zdravotnictví. Tak vznikla celá kontroverze ohledně ministra dopravy. Argumentujeme, že celou tuto nynější věc je možno vyřešit jen tím, že vláda veškerou dokumentaci zveřejní a Blair celou věc v parlamentě vysvětlí. (Blair to odmítl, pozn. JČ)

Reportér: Problém ale je, že parlament v této věci neprosadil svou autoritu. Dovolil vládě, aby jí to prošlo. Měli jste například možnost zreformovat parlamentní výbory, důležité inspekční orgány a odebrat je vlivu vládnoucí strany. Proti tomu hlasovala Dolní sněmovna i Konzervativní strana, vy osobně jste proti tomu hlasoval. Zachovali jste se jako parlamentní pudlíci, kteří jste hlasovali pro to, aby vám byl nasazen obojek.

David Davies: Upřímně řečeno, tento konkrétní návrh nebyl dostatečně dobrý, proto jsem hlasoval proti němu. Já chci, aby vznikly úplně nezávislé parlamentní výbory. Je to skutečný problém, tato vláda skutečně zlikvidovala celou řadu parlamentních mechanismů demokratické kontroly.

(...)

Margaret Beckett, členka britské labouristické vlády: Občas se stává, že určité problémy v politice začnou být přeháněny. V životě jsem ale neviděla tak přehnaně rozmazanou hloupost, jako je toto. Představa, že se v době, kdy - podívejme se na to takto. Ve 13 hodin jste měli ve vašich zprávách tuto kontroverzi jako hlavní zprávu! Až jako druhou zprávu jste měli novou vážnou krizi na Blízkém východě. Proboha, nemůžete se chovat jako dospělí lidé?

Reportér: Já to nepopírám a charakterizoval jsem tuto otázku jako triviální. Nicméně ale je pravda, že ve Westminsteru je to obrovský skandál a dokud to nebude vyřešeno, bude zájem médií pokračovat. To je právě ta potíž. Nikdy by se to takto nerozmazalo, kdyby nevzal celou věc Alastair Campbell ke komisi pro stížnosti na tisk. Kdyby to nechali být, dávno by to bylo zapomenuto.

Margaret Beckett: To si vůbec nemyslím, a to ze dvou důvodů. I když všechny sdělovací prostředky opakují, že se věnuje této věci příliš mnoho pozornosti, jsou to naopak westminsterští novináři, kteří strávili jednou celou vládní tiskovou konferenci v den, kdy bylo oznámeno, že přichází o zaměstnání tisíce zaměstnanců britské pošty, tím, že nemluvili o ničem jiném než o tomto. Jde prostě o to, že deník Daily Mail a týdeník Mail on Sunday se rozhodli, že Konzervativní strana je absolutně nemožnou opozicí v parlamentě, a tak se musejí noviny jako oni stát soupeřem vlády. A snaží se využívat každé příležitosti k tomu, aby publikovali nepodložená tvrzení proti premiérovi, proti jeho charakteru, proti jeho cti. A nezapomínejte, že první verze tohoto skandálu neútočila jen na premiéra, ale i na státní úřednici, která pracovala pro konzervativní i pro labouristické vlády, a nemůžete čekat, že ji premiér nebude hájit.

Reportér: Avšak vaše strana, když jste přišli do vlády, se pyšnila tím, že umí vycházet se sdělovacími prostředky. Šlo vám to osmnáct měsíců, dva roky.

Margaret Beckett: To bych nepřeháněla. Ano, byli jsme natolik kompetentní a profesionální, že jsme chápali, že noviny mají uzávěrku. Ale to, že bychom nějak ovládali a manipulovali sdělovací prostředky, to je nesmysl.

Reportér: Ale prosím vás, lísali jste se k Rupertu Murdochovi a Conradu Blackovi, majiteli Daily Telegraphu. Profesionál jako Alastair Campbell si měl uvědomit, že nad Murdochem ani Blackem nikdy nezvítězíte. Ale vezměte si Guardian, který vám byl za poslední týden nejvstřícnější. Guardianu se Blairova vláda neustále vysmívá a pohrdá jím. Vzpomínám, jak na tiskové konferenci kdosi citoval Blairovi větu z Guardianu a Tony Blair na to reagoval: "Ale já Guardian nečtu, já raději čtu labouristické noviny." Vaše mediální manipulace je taková, že lezete do zadku svým zapřísáhlým nepřátelům a kálíte na své přátele.

Margaret Beckett: Nemyslím, že to je férový úsudek. A ani si nemyslím, že by to bylo v tomto kontextu důležité. Důležité je, že bychom se měli přestat zabývat aférou, v níž je jediný nesporný fakt. A to je, že Black Rod konstatoval, že ho nikdy nikdo nepožádal, aby změnil uspořádání ceremonie pro pohřeb. To nezpochybňuje ani on, ani vláda. Všechno jsou to disinterpretace.

Reportér: No, vyskytl se tento podivný výrok, prý ho vyřkl sám Black Rod, že vláda ho podrobila "systematickému a neustálému tlaku". Něco se tedy dělo.

Margaret Beckett: Řekl velmi jasně, že ho nikdo nenutil, aby ceremonii změnil. Dovedu si představit, že byl terčem četných dotazů, jak přesně to s tím protokolem má být. Je to nesmírně složité. Nikdo neví, jak to má přesně být. Zeptáte se, nikdo vám jasně neodpoví a pak vám řeknou: Ale my jsme mysleli, že víte, o co jde. Dovedu si představit, že lidi kolem premiéra měli obavu, že jestliže Tonu Blair udělá něco, co bude proti protokolu, Daily Mail a ostatní na něho budou útočit, že se chová bez respektu.

(...)