Čímž potažmo jde o předem ztracené téma a publicisticky ho ignorovat je jen znamením skutečné novinářské nezávislosti.

Především si totiž společnost v ČR ani po trpké zkušenosti s "koalicí" ČSSD a ODS dosud nedokázala vytvořit silnou alternativu (opozici), v níž by oběma těmto vládnoucím molochům postavila tvrdou hráz s jasným poselstvím, že ČR není jejich "dojnou krávou" a že to může jít i bez nich.

Ti křiklouni "ze zadních lavic", kteří střídavě oběma stranám nadbíhají a jindy jim hrozí, aniž by spolu drželi i v dobách zlých, prostě nejsou věrohodní a nelze je tudíž brát vážně. Navíc ti nejznámější z nich se přece už tou či onou formou na vládě a na rozhodování kdysi podíleli, výsledky jsou dostatečně známé, tak co od nich ještě čekat. Asi to chce skutečně jen obecně začít tvrději pracovat, pečlivě sledovat nadějné a nezkompromitované jednice a až ty začít pomalu prosazovat do širšího vědomí a později je vyslat do některé z příštích vlád. Neměli by to ale být jedinci, kteří jen touží po moci nad jinými, protože už to samo o sobě je vážným projevem duchovní pokleslosti a psychické anomálie takových lidí, kterým by se právě proto moc svěřovat neměla.