Včerejší pořad Bez imunity odhalil v plné nahotě bídu české politické zálohy. Pokud se po něm někteří adepti parlamentních křesel budou nazývat blekotové, nemůže to být chápáno jako urážka. Když se k tomu přidruží dokonce i neznalost názvu vlastní strany, je to nepochopitelné, jeho hledání v poznámkách pak tristní. Proklamovanou "jednotu a pevný postoj" neparlamentních stran silně zpochybňuje i apatická reakce na Šulovu výzvu, aby na protest proti nedostatku prostoru v médiích opustili hlediště.

Je pravda, že Šula příležitost dostal a využil jí (ostatní ještě ne) a mluvčí Pravého bloku později nesolidaritu elegantně (a plynule) vysvětlil, nicméně výzvy k činům od nečinných občany těžko přesvědčí.

Moderátoru Pokornému tentokrát dlužno přiznat, že se trochu kultivoval, alespoň v tom smyslu, že respektoval přání některých tazatelů neoslovovat zástupce parlamentních stran. Ti se ostatně také vyznamenali, v předvolební nervozitě se hašteřili jako slepice na dvorku. Jeden kritizoval a poučoval druhého, nejčilejší v tom byl asi Martin Říman, který umravňoval i auditorium. Švédský sociální model však neznal nikdo. To ovšem v minulosti nikomu z nich nebránilo v poučování občanů o ideálních cestách důchodové reformy (a ostatně o nejsprávnějších cestách kamkoli).