Afghánistán, zejména severní Afghánistán, zůstává obětí vážného nedostatku potravin, z krátkodobé i z dlouhodobější perspektivy (pěstování plodin).

Pracovníkům humanitárních organizací se podařilo neutralizovat to, co loni na podzim hrozil stát se velkou katastrofou. Avšak bezpečnost pracovníků OSN je neustále ohrožována a mezinárodní pozornost se přesunuje jinam - například do Zimbabwe a do jižní Afriky. A tak je nejisté, jak dlouho toto humanitární úsilí bude pokračovat.

Mnoho afghánských zemědělců mezitím vzalo záležitosti do vlastních rukou a zaseli - nikoliv plodiny, z nichž lze vyrábět potraviny, ale mák na opium, z něhož se vyrábí heroin.

V lednu přislíbila mezinárodní konference v Tokiu Afghánistánu celkem 4,5 miliard dolarů zahraniční pomoci. Není ale překvapující, že tyto přísliby dosud nebyly realizovány a ani se nezačalo pracovat na rekonstrukčních projektech a veřejných pracích, kterých je zapotřebí, má-li dojít k nastartování afghánské ekonomiky.

Prozatímní vláda Hamida Kharzaie odhaduje, že jen 3- 4 procenta jejího současného rozpočtu jsou financována z vybraných daní. Co se týče ostatních finančních prostředků, je závislá na darech ze zahraničí. Skoro neexistuje ani vybírání daní ani daňový aparát. Z téhož důvodu není schopna afghánská státní služba přijímat větší finanční dary. Hrozí velké nebezpečí, že dary ze zahraničí budou rozkradeny.

Neočekává se, že se situace brzo zlepší. Karzai a jeho ministři se snaží zajistit, aby veškerá zahraniční pomoc přicházela do Kábulu, aby měl možnost zkrotit finančními pobídkami neposlušné provinční velitele a válečné magnáty.

Hamid Kharzai musí naléhavě vytvořit celostátní armádu, jinak se vliv jeho vlády nikdy nerozšíří mimo Kábul. Při výcviku nové armády chce pomáhat Rusko - a nový ministr obrany Mohammed Fahim to podporuje. Jeho frakce znovunavázala styky s Rusy, jaké udržovala už před 11. září. Prezident Putin chce prosadit v Afghánistánu znovu historický ruský vliv.

To ovšem vyvolalo konsternaci v Británii, jejíž vojska jsou v současnosti v čele mezinárodní bezpečnostní vojenské pomoci. Británie se domnívala, že budovat novou afghánskou armádu bude v Afghánistánu pomáhat ona.

Kromě toho si Britové nyní začínají uvědomovat, že zřejmě budou britská vojska muset zůstat v Afghánistánu dlouhodobě. Američané sice říkají, že chtějí pomoci vytvořit národní afghánskou armádu, která by podpořila Karzaie, ale americký ministr obrany Donald Rumsfeld opakovaně argumentoval, že trvalým řešením afghánských problémů může být jen afghánská svépomoc. Proto nechtějí Spojené státy vyslat do Afghánistánu vlastní jednotky a Afghánci by se měli pomoci sami.

Na druhé straně se snaží Spojené státy zlikvidovat pozůstatky Talibánu a organizace al Qaeda, o nichž se domnívají, že jsou stále hrozbou. Proto verbují americké speciální jednotky v jižním a ve východním Afghánistánu místní bojovníky a vytvářejí z nich "protiteroristické" jednotky se souhlasem místních válečných magnátů. Tato politika jen podporuje regionální roztříštěnost. Američané také nadále považují Afghánistán za jednu velkou oblast pro honitbu, pořádají útočné razie, aniž by brali příliš vážně prezidenta Karzaie a jeho vládu. A generál Tommy Franks, hlavní americký velitel afghánských operací, nadále popírá všechny chyby, jichž se dopustila americká armáda, včetně případů, kdy byli usmrceni nevinní civilisté.

Nejistá je také budoucnost bonnského procesu, jehož důsledkem byl vznik Karzaiho vlády. Je nyní nejisté, zda bude dodržen schválený časový plán, podle něhož se má v nadcházejících měsících uspořádat národní konvence, vytvořit nová jednotná vláda a mají se připravit volby.

Nebezpečím také je, pokud se Spojené státy rozhodnou zahájit válku proti terorismu vůči Iráku. Karzai a jeho kolegové musejí vědět, že jestliže skutečně Washington zahájí válku proti Saddámu Husajnovi, Afghánistán a jeho problémy budou rychle odsunuty stranou.