V interpelaci Pavlu Dostálovi Vladimír Mlynář a Michal Lobkowicz požadují, aby se ministr kultury vyjádřil k některým výrokům Milana Knížáka na adresu Romů, publikovaných v MF Dnes. Zmiňují se kromě jiného i o postoji šéfa NG k jejich umění, kdy podle něho romská díla nemají tak kvalitní parametry, aby v Národní galerii mohla být.

Mlynář i Lobkowicz zdůrazňují nepřijatelnost podobné paušalizace v případě vysokého státního úředníka, který podle nich vede k hlásání principu "my"-"oni" a požadují, aby se k nim Pavel Dostál, jako ministr z jehož rozhodnutí je Knížák ředitelem NG, vyjádřil. Těším se na postoj ministra kultury, i když neočekávám podstatnou změnu v posuzování jeho chráněnce Milana Knížáka. Pravděpodobně tak jako v případě Knížák versus Art.cz se oběma poslancům dostane stejné odpovědi : Milan Knížák si jako soukromá osoba může říkat, co chce.

Pro výtvarné umění nebyly národnostně-kulturní separace nikdy užitečné a snahy vymezovat umění na romské a neromské jsou stejně falešné jako sílící tendence o vymezení ženského umění vůči mužskému a nebo dokonce umění lesbických žen vůči heterosexuálkám. Nešťastný byl podle mne Knížákův výrok v němž uvedl, že romská díla nemají tak kvalitní parametry, aby v Národní galerii mohla být. To je skutečně velmi paušální a tendenční stanovisko. Generální ředitel Národní galerie měl být zcela nadrasový a mohl odvážně říci, že obrazy Rudolfa Dzurka nepovažuje za tak kvalitní, aby je v Národní galerii pověsil. V ten okamžik je to ovšem jen subjektivní pohled, neboť k Dzurkově tvorbě má mnoho výtvarných teoretiků odlišný postoj. Není bez zajímavosti, že medailon přinesl tomuto naivnímu (chcete-li insitnímu) umělci v roce 1996 i dobrý kulturní časopis Revolver Revue.

Dalším problémem je, že jistý kult "malujícího cikána" Rudolfa Dzurka byl vytvořen již v osmdesátých letech, právě skrze jeho příslušnost k etnické menšině. Bohužel byl do jisté míry považován za raritu mezi Romy, kteří jsou většinou - i díky svému přičinění - spojováni jen s kriminalitou.

Rudolf Dzurko pravděpodobně a paradoxně právě proto prodává svá díla možná lépe než Milan Knížák.

Každopádně o tom kdo bude a nebude v Národní galerii nemůže rozhodovat jen její ředitel, ale kolegium odborníků, má-li vůbec v této instituci nějaké významné slovo. Osobně si myslím že Dzurkova umělecká výpověď je lidsky silná a přesvědčivá a že by měl být v Národní galerii zastoupen, ovšem rozhodně nikoliv jako malující cikán či Róm. Otázka Vladimíra Mlynáře a Michala Lobkowicze na Pavla Dostála co udělalo Ministerstvo kultury a Národní galerie pro to, aby bylo rómské umění zastoupeno v uměleckých sbírkách Národní galerie je proto stejně banální, jako Knížákův výrok.