Ratifikace vyžaduje nejprve drobnou změnu Ústavu i Listiny základních práv a svobod. Zástupci ministerstva zahraničních věcí hrající v případě přistoupení nejaktivnější a vesměs pozitivní roli se již po dvakráte snažili neúspěšně navrhnout tyto změny:

1. vložení nového odstavce 5 čl. 14 Listiny základních práv a svobod, který by měl znít:

"(5) Občan může být předán k trestnímu stíhání mezinárodnímu trestnímu soudu, jestliže to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, s jejíž ratifikací vyslovil souhlas Parlament a jíž je Česká republika vázána".

Doposud totiž není možno občana nutit za žádných okolností k opuštění vlasti (viz čl. 14 odst. 4).

2. nový čl. 112a Ústavy ve znění:

U trestných činů, pro které ratifikovaná a vyhlášená mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, stanoví příslušnost mezinárodního trestního soudu,

a) se neuplatní zvláštní podmínky stanovené pro trestní stíhání poslance, senátora, prezidenta republiky a soudce Ústavního soudu, ani právo poslance, senátora a soudce Ústavního soudu odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem mandátu nebo funkce,

b) nemůže prezident republiky užít svého práva odpustit a zmírnit uložený trest ani nařídit, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, nebo způsobit stejný následek udělením amnestie,

c) Česká republika předá k trestnímu stíhání příslušnému mezinárodnímu trestnímu soudu svého občana nebo cizince, jestliže to taková mezinárodní smlouva požaduje.",

Tyto změny ovšem byly zatím pokaždé (v květnu 2000 a říjnu 2001) Poslaneckou sněmovnou odmítnuty. Pro některé ze sněmovních zástupců občanů jsou údajně navrhované změny tak kontroverzní, že nebyly raději vloženy ani do vládního návrhu, kterým byla dosti podstatně změněna Ústava v souvislosti s předpokládaným vstupem do EU (známá "euronovela Ústavy", která nabude účinnosti k datu 1. 6. 2002).

Když se podíváme na znění navrhovaných změn, doznáme, že by poslanci vedle dalších ústavních činitelů přišli o částečku své nadstandardně ústavně zakotvené imunity. Zakrývajíce svoje obavy řečmi o ztrátě suverenity - po vzoru některých státníků z autoritativnějších států Afriky a Asie či administrativy USA, která se jak známo v pozici osamělého obra stále silněji odmítá omezovat přistupováním k multilaterálním dohodám - ovšem spíše prokazují nepochopení účelu trestního soudu. Při čtení jednotlivých ustanovení musí soudný pozorovatel usoudit, že se čeští ústavní činitelé snad nebudou muset obávat předání za spáchání zločinů ve statutu uvedených. Ratifikací statutu můžou nanejvýš potvrdit přináležitost k civilizovanému společenství států, které má konečně možnost potvrdit teoreticky (hmotně) vyjádřené zásady vytesané do ústavních základů většiny zemí i univerzálních mezinárodních smluv, také konečně důslednou (procesní) praxí.

Vedle bídy poslanecké sněmovny je ovšem třeba stejně spravedlivě na tomto případě ilustrovat i bídu českých nevládních organizací. Ačkoli koalici pro přijetí Římského statutu tvoří více než tisíc nevládních organizací z celého světa, české zástupce mezi nimi nenajdete. Absurdnost situace vedla až tak daleko, že ministerstvo zahraničních věcí bylo nuceno osvětu ve věci mezinárodního trestního soudu provádět ve spolupráci s nikoli českou, ale italskou nevládní organizací "No peace without justice" a prakticky ani nemohlo najít organizace a jejich reprezentanty, jež by tuto osvětu mohly postoupit. Natožpak aby ve věci užitečnosti přistoupení ke statutu aktivně participovali, jak je to zcela legitimní v jiných zemích.

S využitím tohoto nelichotivě vyznívajícího srovnání se zahraničními organizacemi a v souvislosti s posledními nešikovnými událostmi na české politické scéně se nemohu ubránit mírně odbočujícímu zobecnění. Neziskový sektor je postižen samozřejmě obdobně jako celá transformující se společnost. Někteří jeho představitelé rádi svalují obecnou indiferenci v oblastech jejich činnosti nejraději na reprezentanty politických stran, státní úředníky, případně na média.

Jejich vina je však přinejmenším obdobná. Zatímco ve stále více zemích světa představují nevládní neziskové organizace stále profesionálnější prvek ve sféře veřejných zájmů (např. i v USA se pořád jedná o jednu z nejrychleji se rozvíjejících oblastí), u nás mnohdy po zásluze dostávají díky neujasněnosti smyslu jejich vlastní existence od silnějších skupin dosti tvrdě na frak a s nimi i veřejné zájmy, které hájí. Někdy pak naprosto zaslouženě. V zemi, kde nefungují standardní demokratické postupy a pouhé mnohdy spíše anarchické vystupování v roli zástupce nevládních organizací vyúsťuje automaticky ve vstup do politiky či státních institucí, se také není čemu divit.

V případě, kdy se namísto aktivit ve věcně vymezených oblastech dává přednost zástupným provinciálním tématům ve stylu idiotského bránění "permanentně ohrožené demokracie", je existence neziskové organizace spíše neužitečná. Při takových kolotočích zákonitě chybí čas na transparentní prosazování důležitých témat vnitrostátních a s nimi dnes již neodvisle propojených témat mezinárodních. A to nehovořím o systematickém znechucování potencionálních lidských zdrojů. Matení a devalvování pojmu a pozice "nezávislosti" (např. aktuálně osobami nepřesně zvanými "zástupci občanských iniciativ") ve prospěch intelektuálně podprůměrných teorií o možnostech participace na moci s "dobrými proti zlým" by se nemělo stát právě v nevládním sektoru notorietou.

Nic to nemění na skutečnosti, že Česká republika ke Statutu mezinárodního trestního soudu v budoucnu přistoupí (asi obdobně jako v případě EU, v jejímž případě vzbuzuje dosti běžné slovo "referendum" všeobecnou hrůzu), bude to však tradičně volným spádem okolností vynucené rozhodnutí na základě politicky korektního tlaku ze zahraničí. Takový postup je pro politiky a státní úřady obvyklý, navíc to bývá o mnoho pohodlnější vzhledem k možnosti vynechání racionální veřejné diskuse. Té není valná většina společnosti asi stejně schopna, a tak si jí vlastně nezaslouží.

(Autor je studentem Právnické fakulty Masarykovy university v Brně a vedoucím projektu Občanských právních hlídek Ekologického právního servisu)