27. 2. 2002
Proč tolikrát o Milanu Knížákovi? |
Shodou okolností se sešla v Britských listech celá řada příspěvků týkajících se ředitele Národní galerie Milana Knížáka zrovna v době, kdy na něho pro jeho rasistické výroky útočí především lidé se spojením na "vzbouřence" v České televizi. Mnohokrát jsme v Britských listech vyjadřovali zklamání nad tím, že většina veřejně činných lidí v České republice nedokáže jednat nestranně, objektivně a samostatně - že je tam veřejná debata převážně jen ohlušující bitkou svářejících se lobbistických zájmů. V této souvislosti chceme deklarovat, že se politicky nepřidáváme na žádnou stranu. Knížák by samozřejmě neměl zasedat v Radě České televize: nemá pro to ani soudnost ani odborné předpoklady. Prokázal to nesčetněkrát při nedávné volbě generálního ředitele ČT, např. svými výroky o údajné nekompetentnosti kandidáta Petra Sládečka, který - paradoxně - byl jediným kandidátem, který o fungování televize v moderním věku něco pořádně věděl. Rozhodnutím Rady ČT volbu generálního ředitele ČT protizákonně utajit jeho volbu Rada právně zcela zpochybnila - případ bude projednávat soud. - Otázkou však je, o kolik kompetentnější jsou ostatní členové Rady ČT než Knížák. Je naprosto nepřípustné, aby měla česká Národní galerie soukromé kšefty s privátní firmou art.cz, a aby v ní pan ředitel Knížák nabízel k soukromému prodeji vlastní obrazy (galerie art.cz inzerovala, že prodává i dílo Milana Knížáka)! Už to by v normální zemi vedlo k okamžité rezignaci ředitele - a zároveň i ministra kultury, který také zcela skandálním způsobem v této záležitosti Knížáka podporuje. Je docela dobře možné, jak píše Ivana Haslingerová v Britských listech, že Knížák zavedl do Národní galerie větší míru kompetentního řízení než dříve - prohraný soudní případ s kunsthistorikem Milanem Kreuzziegerem, jehož se NG pokusila zbavit velmi sprostě a neobratně, Knížákovu kompetentnost však příliš nepotvrzuje. A ať se televizní vzbouřenci snaží využít rasistických výroků Milana Knížáka o "romském umění" jakkoliv, není prostě možné, aby se ředitel Národní galerie - který mimochodem reprezentuje svou funkcí i ty Romy, na něž se dívá tak spatra - takovýmto způsobem choval na veřejnosti. Všechny výše zmíněné skutečnosti jsou silně na pováženou a je zapotřebí je medializovat. Přitom však znovu zdůrazňujeme, že se Britské listy v žádném případě nepřipojují k žádné domácí české lobbistické skupině a už vůbec ne k televizním vzbouřencům, bojujícím za právo přístupu k příjmům z České televize, aniž by se museli zodpovídat za kvalitu své práce. |