Dan Gardner uvedl svůj článek připomínkou, že na Alana Keyese se hledělo při nominaci kandidáta na amerického prezidenta za Republikánskou stranu trochu jako na blázna. A to jenom proto, že říkal nahlas to, co si jiní pouze mysleli. Dodnes tak vystupuje. Řekl časopisu New York Times Magazine: "Vrtá mi hlavou otázka, kterou bych rád položil Georgi Bushovi. Byli jsme totiž 11. září svědky největšího příkladu neschopnosti amerického systému státní bezpečnosti v historii. Proto bych se rád prezidenta zeptal, jak to, že vůbec nikdo za to nebyl pohnán k zodpovědnosti".

Svou neschopnost prokázala CIA a také NSA a navíc ostatní agentury ve Spojených státech a na celém Západě. Kupodivu zatím "nepadaly žádné hlavy". Zodpovědní pracovníci se nepotí ve světle reflektorů a nehroutí se pod přívalem otázek. Místo toho dostaly tyto agentury spoustu dalších peněz a celý arsenál různých pravomocí, z nichž jde hrůza.

New York Times Magazine ale ukázal, že někteří vysoce postavení činitelé šeptem vznášejí otázky, které by nevyslovili nahlas. Začínají se projevovat někteří bývalí agenti. Robert Baer, dřívější muž CIA s celosvětovými zkušenostmi nyní vydal knihu See No Evil. Obviňuje tam svého dřívějšího zaměstnavatele z byrokratické setrvačnosti. V 90. letech ztratila CIA úplně zájem o Střední Asii. Když Baer odešel z té oblasti v r. 1995, ani na jednom z 8 míst, které spadaly na Kavkaze a ve Střední Asii do jeho kompetence, už nebyl ani jeden americký agent.

Místo "vytěžování" lidí spoléhala CIA a ostatní agentury na elektronické shromažďování informací. Aktivisté zasazující se za občanská práva projevili znepokojení, protože to znamenalo vykonávat špionáž nad vším obyvatelstvem namísto toho, aby se zpravodajská služba soustředila pouze na podezřelé případy. Baer připomenul zde, že je tomu podobně při snaze chytit zločince při propírání špinavých peněz - i v těchto případech se nyní kontrolují úplně všechny finanční převody namísto toho, aby se úřady zaměřily jen na podezřelé případy. Na druhé straně to znamenalo, že špionážní agentury musely nyní zpracovávat obrovské množství informací - a pochopitelně to nemohly dělat příliš účinně.

Někteří pozorovatelé dokonce říkají, že se taková práce ani vlastně dělat nedá. S tím jsou v rozporu rozsáhlé pravomoce, zavedené po 11. září, v jejichž rámci se nyní smí provádět špionáž téměř všude.

Uznávaný odborník na špionáž Thomas Powers se domnívá, že k tomu, že nikdo nedokázat předpovědět útoky z 11. září, mohla vést právě přehlcenost množstvím informací, a vyslovil domněnku, proč asi nechce nikdo vyšetřovat, co se vlastně stalo. Podle jeho názoru je možné, že se najdou v nezpracované záplavě informací stovky údajů, které dokážou, co vedlo k útokům z 11. září. Všichni se bojí, protože by vyšlo najevo, že profesionálně selhali. Tak se nic nevyšetřuje.

I CIA má dost strach, takže přešla k tiché ofenzívě ohledně vztahů k veřejnosti. Je to ale velice nesnadná záležitost. Jak potlačíte kritiku, namísto abyste ji rozvířili? Jednu odpověď na tuto otázku je možné najít na webové stránce CIA. V horní části sekce nazvané "Válka proti terorismu" je zvýrazněn projev z r. 1999 pod titulkem "Jaké hrozby mi nedají spát? Mezinárodní terorismus a to sám o sobě i v souvislosti s obchodem s narkotiky, s mezinárodní zločinností a s lidmi, kteří by chtěli získat zbraně hromadného ničení. Stačí se podívat na Osamu bin Ladina..." Další řádek odkazuje na veřejná prohlášení na téma terorismu a Osamy bin Ladina od července 1997. "My jsme neselhali, tvrdí CIA, "my jsme vás o tom všem informovali".

Agentura zdůrazňuje, že ji nikdo nemůže obviňovat ze zásadní neschopnosti infiltrovat organizaci al-Qaeda. Infiltrace může být totiž neobyčejně obtížná. Vyžaduje analytické úsilí k pochopení temných teroristických organizací, agenti CIA musejí znát místní jazyky, musejí být schopni se nenápadně orientovat v cizím kulturním prostředí.

Přes to se podle americké vlády klidně objevil John Walker Lindh jen tak v Pakistánu, pochválil Alláha a vstoupil do Talibánu. Kluk ze San Franciska slyšel spoustu zajímavých věcí. Dokonce se u něho zastavil Osama bin Ladin. A ten hoch dokázalo to všechno - bez analytického úsilí, jazykového výcviku, nasazení a podpory.

Jednou snad někdo na Keysovu otázku konečně odpoví. Je totiž v sázce příliš mnoho, než aby všechny informace zůstaly nepřístupné. Závěrem poskytl Garder ironickou radu: Snad by mohla CIA zaměstnat Walkera Lindha jakožto poradce.

Caleb Carr se ve své knize "Poučení z teroru" zabývá podporou, kterou poskytovala CIA teroristům ve Střední Americe přes svou neschopnost předpovědět rozpad Sovětského svazu, a vyvolala tím pak velmi ostrou kritiku domácích amerických levicových sil a velkou nenávist proti USA v zahraničí. Připomenul, že v případech jako byl dvojí - prosovětský - agent Aldrich Ames, CIA možná dodala více informací do zahraničí než kolik jich sama ze zahraničí získala.

Napsal: "Nedovedu si představit, že by mohly Spojené státy vyslat do světa účinnější signál o tom, že chtějí změnit způsob, jakým provádějí globální politiku, než kdyby nyní zrušily CIA". Podporu afgánských mudžahídů proti sovětským okupačním silám označil za slepou a hnusnou. Tato podpora vytvořila bin Ladinovu generaci teroristů, ale když sovětské síly odtáhly, nechala vytvořené teroristy sobě na pospas, což vedlo v zemi zničené válkou k občanské válce a k hladomoru. A zklamání z odchodu USA vyvolalo u mladších muslimů nenávist vůči Spojeným státům.

"Kdyby byla afghánská historie jen něčím výjimečným, nebylo by zapotřebí věnovat tolik energie na odsouzení toho, jak se CIA chovala", napsal Carr. "Jenže afgánské zkušenosti ukazují, že totéž dělala CIA i před vietnamskou válkou i po ní".

Zaslepené spoléhání na strategické bombardování, které se stalo modlou současného vojenského uvažování, se podle autora dá přirovnat k římskému plenění v Kartágu a k jeho úplnému zničení. Carr dodává, že v rozporu s názory Pentagonu vede bombardování k rozhodnutí bombardovaných vzdorovat, místo aby vedlo k jejich oslabení.

Po dobu 8 roků - přestože byly známy skutečnosti o hrozbě teroristické organizace Osamy bin Ladina - byly reakce předchozího prezidenta Billa Clintona předpověditelné a neúčinné. Vojenské myšlení je stále v zajetí taktiky vedoucí k odplatě v duchu americké občanské války, ale Carr volá po novém a lepším přístupu, který by zamezil mimoděčnému zabíjení civilního obyvatelstva.

Od islámu Carr požaduje, aby nově interpretoval anachronické části Koránu, které byly možná potřebné, aby tato víra přežila, v Arábii v 7. a 8. století, nutí lidi, aby poáchali sebevražedný terorismus. Avšak západní kultury se musejí naučit uznávat jiné civilizace. Západní vlády, především americká, musí konečně prohlásit, že doba politiky dělových člunů je už minula a že taková politika je také sebedestruktivní. V podstatě nabádá autor ve své knize k tomu, aby přestaly Spojené státy bojovat proto zahraničnímu terorismu terorismem vlastním.