Tato válka umožnila prezidentovi bez mandátu, aby se stal heroickou postavou, kterou nikdo nechce zpochybňovat. Jistě, byla to zatím velmi úspěšná válka, přestože Osama bin Laden je ještě na svobodě a sítě organizace al Qaeda dál existují po světě. Přišli o život nevinní Afghánci. Ale byla to jedna z nejúspěšnějších válek poslední doby.

A teď se to bude dít znovu. Bushův projev hlavně odrážel americkou náladu, že je ještě zapotřebí udělat mnoho dalšího. Jenže jaké existují důkazy, že opravdu na světě i nadále "existují desetitisíce vycvičených teroristů"?

Bush připravuje Američany na to, že to bude všechno dlouhé úsilí. Avšak přesto pořád dávají Američané přednost tomu, aby na sebe brali riziko jiní lidé. Američané odmítli vyslat pozemní vojska a neprodyšně jimi uzavřít hranice do Pákistánu, a tak jim zřejmě bin Laden unikl. I když jsou v Afghánistánu přítomny americké speciální jednotky, většinu špinavé práce dělají místní lidi ze Severní Aliance. Avšak je to boj pro dobro celého světa a řídí ho Amerika: je to jediné velení, jediné letectvo, jediná špionážní služba, nekomplikovaná celonárodní vůle a nevadí žádný Jacques Chirac, který by každý den strkal nos do toho, kdo se má bombardovat, jak tomu bylo v Kosovu.

V Bushově projevu byly mezery. Důležité vynechávky. Skoro vůbec se nemluvilo o žádné jiné zemi, jako by ostatní účastníci dramatu vůbec neexistovali. Z vojenského hlediska to tak sice z rozhodnutí Washingtonu v této válce bylo, ale jako diplomatické prohlášení se to zdá neinformované i nebezpečné.

Vojenský úspěch dodal prezidentu Bushovi odvahy, aby promluvil tak, jako by na světě nebyl jiný cíl než prosazování americké moci. Jiné hlasy, jak se zdá, nejsou moc zajímavé, zejména evropské hlasy, které požadují obnovení mírového procesu na Blízkém východě anebo trvají veřejně, aby v táboře v zálivu Guantánamo byly dodržovány takové zásady chování, které jsou založeny na jiném postoji k lidským právům, než jaké nyní převládly ve válkou rozervané Americe.

Éra viny (Vietnam) a éra váhání (Clinton) byly nahrazeny nově objeveným triumfem americké vůle, který stále více dovoluje Washingtonu, aby rozhodoval jen na základě výlučného testu amerického národního zájmu.

Není to úplně nové. Jednostranná likvidace dohody z Kyóta a mezinárodního trestního soudního dvora začaly s Clintonem. Ale Bush tuto linii nyní prosazuje daleko tvrději. Likvidace smlouvy o balistických střelách je už hotová věc. Znovu se začnou zkoušet jaderné zbraně. Není vyloučeno, že snížení počtu jaderných hlavic, které si Amerika dohodla s Moskvou, zruší Bush tím, že rozhodne rozmontované jaderné hlavice přece jen skladovat, pro strýčka Příhodu. Teď, když všichni začali kritizovat tábor "X" na Kubě, začal Bílý dům poloveřejně uvažovat o tom, že vlastně se Ženevské konvence pro dnešní dobu už nehodí.

Pro mnoho Američanů je tohle jedině rozumné. Konec konců, odráží to mocenské vztahy, které nikdo nemůže zpochybnit. Avšak ruku v ruce s tím jdou i škody, kterých by měli litovat jako první všichni, kdo fandí Americe.

Zaprvé, neguje to myšlenku světového společenství národů, které se navzájem respektují a z nichž mnohé mohou silně přispět k tomu, aby byl svět bezpečnějším místem k životu. V Americe George Bushe zřejmě není místo pro pocit, že noblesa zavazuje. Tato Amerika buduje koalice jen ve prospěch svého národního zájmu. Je jedinou velmocí na světě, ale odmítá přijmout odpovědnost světové velmoci. Světová velmoc má přece odpovědnost širšího pohledu, měla by pomáhat pozitivně přispívat k rozhodnutím, která jsou kolektivní a nikoliv jen jednostranná.

A jak bude schopen Bush dál vést kampaň proti terorismu jen sám? Jak může doufat, že mu bude stačit jen americká moc a americké rozvědné sítě? Má problém po celém Blízkém východě a v Asii. Právě tam žijí skuteční anti-Američané. Je nutno s nimi komunikovat s obrovskou trpělivostí, citlivě a chápavě, stejně jako vojensky. Musejí vidět, že Amerika skutečně dodržuje své nejlepší a nejširší hodnoty. Bush se o nich v projevu formálně zmínil: "lidská důstojnost ... zákonnost ... svoboda projevu ... rovná spravedlnost". Avšak tváří v tvář domácí americké hubris, jakou hodnotu mají slova?