Své názory si strčte za klobouk!

Bohužel nemám možnost interpelovat ministra kultury ve věci jeho postoje k celému problému, ani jinak ho přimět vážně se jím zabývat a tak si s mou stížností jednoduše vytřel zadní partie těla: "Z Vámi vyvozovaných závěrů založených na subjektivních pocitech nebyl shledán jediný pádný argument, který potvrzoval, že by pověst a prestiž Národní galerie v Praze uzavřením smlouvy o spolupráci mezi těmito subjekty utrpěla," napsal mi v závěru své odpovědi přezíravě ministr kultury Pavel Dostál.

Ministr vůbec nepochopil anebo nechce pochopit obsah a smysl stížnosti a zcela účelově přehlíží její morální aspekt: "Náš právní řád s termínem "nedůvěryhodnost" neoperuje,shrnul alibisticky svůj postoj k celé věci Pavel Dostál a stoicky dodal: "To, že určitá osoba je statutárním orgánem státní kulturní instituce, neznamená, že tato není oprávněna tvořit, svá díla prezentovat a prodávat. Skutečnost, že taková díla jsou nabízena prostřednictvím internetu není v této době nic neobvyklého a doufám, že Českou republiku je možno v této oblasti považovat za vyspělou. Jak je Vám jistě známo, trh obecně funguje na základě nabídky a poptávky. Toto se vztahuje i na trh s uměleckými díly". Jistě, právní řád se morálním kodexem neřídí, slušní lidé a kulturní instituce kterým záleží na dobrém jménu ovšem ano.

Proč ale nechce ministr kultury vidět to, co by v jiném oboru okamžitě zaplnilo stránky novin? Odpověď je jednoduchá: Dostál kryje své rozhodnutí a zcela otevřeně se zastává svého chráněnce, neboť to byl on, kdo Knížáka jmenoval ředitelem Národní galerie. Míra strachu z této ambiciózní mediální celebrity je zarážející, ale i pochopitelná: Milan Knížák nesnáší kritiku a nesnáší především ty, co ho kritizují. Tak jsem to já, koho Pavel Dostál poučuje v souvislosti s etikou Národní galerie o principech trhu s uměleckými díly (no právě, pane ministře!) a mává na obhajobu Milana Knížáka subjektivismem i Listinou základních práv a svobod. Vyjádření Pavla Dostála (viz.příloha) je tak výmluvné, že nepotřebuje dalšího komentáře.

Předmětem zájmu NG není především má kritika

To samé se týká žádosti Národní galerie o zveřejnění odpovědi v časopise Redhot, jejíž naivita nebere v některých pasážích konce. Já jsem sice nevytvářel slogany na titulní straně Redhotu č 40-41 a pravděpodobně bych takové nepoužil, nicméně za svým vlastním textem si za všech okolností stojím. Podobně jako ministr kultury, argumentuje ve věci střetu zájmu generálního ředitele NG Milana Knížáka i jeho náměstek Ing. Miroslav Tajč: "Firma Art.cz nabízí jeho díla stejně tak, jako výtvarná díla dalších umělců, renomovaných i začínajících. Milan Knížák, ať již se hodnocení jeho díla jednotlivými kritiky liší, je nepochybně předním výtvarným umělcem, jeho jméno je známé nejen v České republice, ale v celém světě (lze doložit řadou odborných publikací, encyklopedií, zastoupením jeho děl v předních světových galeriích atd.). Uvedení na internetových stránkách firmy Art.cz je jeho soukromou záležitostí, vůbec se Národní galerie jako takové netýká, nepoškozuje ji a rovněž se nejedná o střet jakýchsi zájmů - Národní galerie v Praze není uváděna v souvislosti s vlastní činností soukromé galerie." I kdyby to podle Národní galerie nebyl střet zájmů, je opět otázkou, zda ke zmiňovanému uměleckému renomé Milana Knížáka přispívá jeho účast na tak nedůvěryhodném projektu, jakým Art.cz je.

V argumentační nouzi se i Národní galerie stejně jako společnost Art.cz uchyluje k laciné diskreditaci mé osoby, když ve své žádosti píše: "Autor Jan Paul je ostatně rovněž výtvarník, ale jeho dílo nebylo a není předmětem zájmu Národní galerie v Praze ani firmy Art.cz a pokud je nám známo, ani jiných institucí daného typu (v tomto směru nevyznívá příliš věrohodně jeho tvrzení, že Art.cz chce ale prodat cokoli, kdykoliv a komukoliv)."

Jenže předmětem zájmu Národní galerie není ani mnoho jiných českých umělců a důvody proč by vydaly na vlastní rozsáhlou analýzu. Nehodlám se v tomto smyslu obhajovat, neboť moji práci obhájí čas a nikoliv odborníci podléhající módním trendům a skupinovým zájmům. Stejně významné ale je, že jsem nikdy nežádal Art.cz (přestože k tomu na svých stránkách v rubrice spolupráce dokonce vybízí) o prodej svých děl a rovněž netoužím být zastoupen v kulturní instituci kterou vede namyšlený výtvarník a která není ochotna objektivně reflektovat vývoj a kontext českého výtvarného umění. Nemám zájem být v instituci, která své jméno poškozuje způsobem, který jsem ve svém článku popsal.

Jestliže pan Ing.Tajč totiž píše, že "Vyložený 'bulvár' či brak jsme prozatím na webových stránkách Art.cz nekonstatovali" , jakoby připustil že nikoliv vyložený, ale částečný bulvár přece jen ano. Pokud se zmiňuje, že firma Art.cz oslovuje jak renomované, tak začínající umělce, pak je třeba dodat, že Art.cz presentuje až na zmiňované výjimky většinou výtvarníky, kteří žádné renomé nemají. Výběr umělců na Art.cz není pouze jen věcí firmy, jak píše pan náměstek, ale mělo by na tom záležet i Národní galerii, když už společnosti Art.cz propůjčila své logo. Skutečností ovšem je, že Národní galerie mezitím moji kritiku částečně přijala, neboť velké logo Národní galerie z internetových stránek Art.cz zcela zmizelo a zůstal na nich jen malý neaktivní odkaz NG je partnerem Art.cz. Jak je vidět, vykutálená Reciproční dohoda o výměně služeb, která může jen vizuálně krýt dohodu o propachtování loga NG, má další pokračování.

Přílohy:

• Odpověď Pavla Dostála na stížnost ve věci Národní galerie a Art.cz
• Žádost Národní galerie o uveřejnění odpovědi v Redhotu
• Reciproční dohoda o výměně služeb mezi Národní galerií a Art.cz