27. 2. 2002
Bůh zaplať za protivné KnížákyNěkolik desítek Romů protestuje pod záštitou poslanců Unie svobody Vladimíra Mlynáře a Michala Lobkowicze proti tomu, aby stál v čele Národní galerie (NG) profesor Milan Knížák neboť prý není způsobilý jí řídit. Cítí se uraženi za jeho výrok, že doposud neviděl umělecké dílo romského původu, které by dosáhlo kvalit děl našich gotických malířů či francouzských impresionistů, pro které v galerii místo je. Není bez zajímavosti, že se začali cítit Romové uraženi až po dvou měsících po uvedeném výroku a to v době právě probíhající volební kampaně a že je podporují stejní protagonisté, co nedávno psali otázky profesoru Klausovi. Jako u jiných nátlakových kampaní tohoto typu nejde tudíž zřejmě vůbec o to, zda romské výtvarné umění už nabylo té výtvarné hodnoty, aby bylo důstojným protějškem obrazů malovaných těmi nejkvalitnějšími mistry, to ostatně nepřísluší soudit ani poslancům ani hercům, ale odborným kunsthistorikům. Jde o zviditelnění se jistých politiků a na úkor jiných. Ani já zde nechci tento navýsost odborný spor řešit, ale chci připomenout co všechno profesor Knížák pro Národní galerii udělal a proč by byl ministr kultury šílený, kdyby takového dříče vyhazoval a to navíc kvůli velmi diskutabilnímu problému:
|
V době Knížákova nástupu do funkce generálního ředitele NG visela na vlásku dostavba Kinského paláce. Jak to vypadá nyní? Palác Kinských, který byl opravdu v žalostném stavu, byl během jednoho roku pod jeho vedením zrekonstruován a Národní galerie má konečně důstojnou budovu. Rekonstrukce stála pouhých 275 milionů korun a NG získala nejen nové galerijní prostory, ale i místnosti pro technicko-hospodářské zázemí - ředitelství, informační středisko, prodejnu katalogů, pohlednic a dárkových předmětů. V přízemí je dále otevřeno knihkupectví Franze Kafky a ve dvoře stylová kavárna. NG tak dostala důstojnou bránu na Staroměstském náměstí v Praze, kde probíhají nekomformní výstavy. I kdyby již neudělal profesor Knížák za tu krátkou dobu nic jiného, je to obrovský kus práce. A to především práce organizační, kterou musí řídící pracovník každé instituce umět. Nezůstalo ale jen u toho. Připomeňme jen některé další kroky: Obrovské změny prodělal Veletržní palác. Vznikla v něm veřejná knihovna a internetová kavárna, před palácem budou v nejbližší době instalovány velké plastiky. Dějiny umění 19. a 20. století jsou v něm prezentovány podle jednotlivých osobností. Výstavy nejsou tudíž už uměle děleny na slohy a styly, za nimiž umělci zanikali. Dosavadní, někdy až přesofistikované, kunsthistorické konstrukce byly nečitelné často i pro odborně vzdělaného diváka a běžného návštěvníka zcela zmátly. Do uprázdněného Anežského kláštera, kde bývala vystavena sbírka 19. století, se nainstalovala gotická kolekce, která do tohoto prostoru logicky patří. Pamatuji si, že při svém nástupu do funkce sdělil profesor Knížák, že bude požadovat od státu koupit zpět do galerie většinu těch děl, která byla restituována. A on to skutečně dokázal uskutečnit. Národní galerie nakoupila restituované obrazy z Waldesovy sbírky a stala se díky tomu populární. To byl jeden z velkých balvanů minulosti, který na ní ležel. Další velkou zátěží NG byla 150timilionová půjčka, která byla míněna jako dotace, ale přesto byla a zůstala půjčkou. A právě profesor Knížák prosadil, že 150timilionová vládní půjčka byla současnou vládou změněna na nevratnou dotaci. Samozřejmě, že za to je potřeba poděkovat ministru kultury Pavlu Dostálovi, který, přestože je politickým protivníkem pana profesora, se za toto postavil. Ale žádný ministr by nemohl po vládě požadovat takové peníze, aniž by měl pro takový zásah podklady a dostatečné argumenty. Ty musel shromáždit profesor Knížák. Toto vše ovšem nebyly zdaleka jediné problémy, která NG měla. Kromě těchto na venek viditelných problémů musel profesor Knížák řešit i velmi nepříjemné vnitřní problémy. Málokdo z jeho ukřičených kritiků si uvědomuje, že NG byla silně vnitřně zadlužená a měla haldu nesplacených faktur. Při kontrole, kterou v ní provedlo ministerstvo financí těsně před příchodem Milana Knížáka, bylo nalezeno nejvíce chyb právě v této činnosti. Bývalá vedení NG nebyla dostatečně silná a dovolila, aby se sbírky atomizovaly a vytvořily tak řadu paralelních obslužných funkcí, které pracovaly bez kontaktu s ostatními částmi galerie, dokonce někdy možná i proti zájmům zbytku NG. Někteří ředitelé sbírek, i když jsou nepochybně dobrými kunsthistorickými odborníky; jako vedoucí organizačního celku neobstáli. To platí především pro sbírku starého umění, kde došlo k největším chybám. NG byla proto vyměřena pokuta 67 milionů. Jen toto byl jasný důvod k reorganizaci, při které došlo k centralizaci všech obslužných mechanizmů. Samozřejmě, že přitom nutně muselo dojít k napjatým situacím a musel si profesor Knížák vyrobit mnoho nepřátel. A právě tito lidé zřejmě mají vliv na studenty neznalé věci a tudíž snadno zmanipulovatelné. Takže se ptám. Ještě stále voláte páni poslanci: "Pryč s Knížákem" nebo naopak si říkáte "Bůh zaplať za takové protivné Knížáky"? Na závěr nezbývá než pochválit současného ministra kultury, který oproti svým předchůdcům byl schopen aktivně podpořit řešení problémů, jež zdědil, i když mu je servíroval tak ostrý politický oponent jako Knížák. A pánům poslancům a věčně nespokojeným pánům hercům bych pouze vzkázala, že více pokory by jim slušelo rozhodně víc než se plést do věcí, které mohu posoudit jedině odborníci. Chápala bych, že by podpořili například Romy v žádosti o vysvětlení některých Knížákových výroků, ale to, že se nelíbí řediteli galerie některá díla, která shodou okolností namalovali právě Romové přece ještě neznamená, že je proto rasistou. Pokud si vzpomínám, profesor Knížák nepřijal již mnohokrát díla bílých a také z toho nevznikaly nesmyslné interpelace. |