Markantní rozdíl v myšlení většinové německé a české společnosti

3. 3. 2013 / Václav Chyský

Vážený pane Šmajsi,

Se zájmem jsem přečetl Váš článek v Britských listech o konfrontaci současné civilizace s principy dlouhodobého přírodního vývoje naší zeměkoule a vlastně též celého vesmíru. Musel jsem si převádět Váš často používaný termín kultura do (z mého hlediska) vhodnějšího pojmu civilizace, neboť se ve Vašem textu jedná převážně o materiální a technické vlivy, poškozující naši planetu. Rozdílné používání pojmů civilizace a kultura v německé a anglo-francouzské literatuře je mi známo.

Pozastavujete se nad nezájmem politických věd a filosofie o ekologickou problematiku. Ekologická etika je v českém vědomí skutečně podceněna, nebo v důsledku pozdního přechodu na konzumní společnost je mnohými Čechy dokonce považována za bláhovost, sociální inženýrství, či přirovnávána k fašistoidní ideologii. Protože žiji půl století v Německu, mohu srovnávat ten markantní rozdíl v myšlení většinové německé a české společnosti. Kdo nese za tento stav české společnosti zodpovědnost?

Řecko a Španělsko pomohlo před šedesáti lety Německu k hospodářskému oživení. Německo se odvděčilo jinak

1. 3. 2013

Před šedesáti lety byla odepsána polovina válečných dluhů Německa, aby došlo k oživení německé ekonomiky. Dnes však dluh evropské země ničí. 28. února 1953 byla v Londýně uzavřena dohoda, v jejímž rámci byla odepsána polovina poválečného dluhu Německa. Toto zahlazení dluhu bylo nesmírně důležité pro poválečnou rekonstrukci Evropy. Je v ostrém kontrastu k utrpením dnešních Evropanů jménem zadluženosti, píše v deníku Guardian Nick Dearden.

Německo mělo po druhé světové válce ještě dluh z první světové války, v důsledku reparací, uvalených na ně Versailleskou konferencí r. 1919. Mnoho odborníků, včetně ekonoma Johna Maynarda Keynese, argumentovalo, že tyto nesplatitelné dluhy a ekonomická politika, která z nich vyplývala, vedly k vzestupu nacistů a k druhé světové válce.

"Intelektuálové" "debatují":

O Lidovkách

2. 3. 2013

"Jestliže vládla v Lidovkách tvrdá, primitivní Balšánkova cenzura" (což není zrovna překvapení, je to vidět z každého čísla, JČ), "proč v nich Kamberský dvacet let zůstával?" ptá se Josef Švéda. - A Hospodářské noviny snad také netisknou jen "pravicové" články (tedy to, o čem si pražští "novináři" myslí, že je to pravicové myšlení), čímž zcela pomíjejí rozrůzněný a pluralitní mezinárodní ekonomický a politický diskurs? (JČ)

V BBC o volbě papeže:

Kardinálové budou posílat zprávy po Twitteru

2. 3. 2013

V sobotním politické debatě na televizním okruhu BBC News 24 Dateline London debatovali mezinárodní novináři mj. i o nadcházející volbě papeže. Zaujalo mě, jak jiný je mimočeský pohled. (JČ):

Shaun Ley, moderátor: Jedním z nejvýraznějších obrazů minulého týdne byl obraz papeže Benedikta, jak se loučí se svými stoupenci ve Vatikánu na Svatopetrském náměstí. Chabé zdraví je jedním důvodem pro jeho abdikaci. Druhým je polarizovaná politika v samotném Vatikánu. Nadešel čas pro mladšího papeže, schopného prosadit svou autoritu? Catherine Pepinsterová, jak odlišná bude podle vás tato papežská volba?

Švýcarsko:

Lidové hlasování o milionech pro manažery

3. 3. 2013

Zvláštní náhrady pro manažery ve výši mnoha milionů by mohly patřit ve Švýcarsku brzy minulosti, upozorňuje Zdeněk Haft. V referendu rozhodují dnes Švýcaři o tom, zda takové výplaty my měly být zakázány zákonem.

Vedle přehnaných uvítacích plateb a odškodnění při odchodu pro špičkové manažery na burze zapsaných podniků by měly být zakázány prémie při koupi či prodeji firem. K hlasování předložená lidová iniciativa "proti zlodějně" se zaměřuje také na to, aby se podstatně posílila práva akcionářů oproti představenstvům podniků. Jednání v rozporu s zákonem by mělo být možno trestat až 3 lety vězení a vysokým peněžními pokutami. Průzkumy naznačují většinu pro "Vydřidušskou iniciativu". Pokud by se neprosadila , vstupuje v platnost protinávrh vlády. Také jím má být zamezeno excesům při výplatách , ovšem spíše dobrovolnými opatřeními podniků.

Zdroj ZDE

iDnes: Trafikami pro rebely ODS se musí zabývat policie, vyslechne i Nečase

1. 3. 2013

O významu Benediktovy abdikace

2. 3. 2013 / Boris Cvek

Kdyby se dnes už emeritní papež Benedikt XVI. rozhodl zůstat papežem až do smrti přes všechny těžkosti stáří, nemocí a umírání jako jeho předchůdce, ti samí lidé, kteří se dnes rozplývají nad jeho za "odvahou" abdikovat, by se rozplývali nad jeho statečností vydržet ve světle reflektorů až do konečného rozkladu. Nesporně se však Benedikt XVI. vydal cestou nestandardní, která je moderní svým humanismem: člověk není otrokem úřadu, nemusí umírat v přímém přenosu, má právo na soukromí, ba člověk má myslet především na funkčnost úřadu, který zastává, a když ji nemůže garantovat, má ustoupit. Benediktova abdikace je mi tedy velmi sympatická. Je však velkou otázkou, co má vlastně znamenat. Bývá připomínáno, že Benedikt XVI. udělal dobrovolně krok, který před ním udělal jediný papež, a to Celestýn V. Přečtěme si tedy něco o abdikaci papeže Celestýna V. (z Wikipedie):

Jsou Špidla a Nečas astrálními dvojčaty nebo personifikací krize systému?

2. 3. 2013 / Jaroslav Bašta

Parlamentní volby v Itálii ukázaly, že éra zastupitelské parlamentní demokracie, která se v Evropě utvářela několik století, asi končí. Důvodů je více, za hlavní považuji to, že klasická parlamentní demokracie a politické strany byly produktem éry tištěného slova jako hlavního komunikačního prostředku západní civilizace. Elektronická média, která tištěné slovo nahradila, již nevyžadují od svých konzumentů takovou míru gramotnosti ani potřeby komunikovat s jinými lidmi. Obrázky místo slov, obličeje místo programů, symboly místo hesel, modelky nahradily řečníky. Asi to způsobil pokračující proces autodomestikace člověka, o kterém psal už Charles Darwin, v jehož důsledku se náš život stal nejosamělejším (a nejpohodlnějším) v historii lidstva, což mimo jiné vedlo a vede k úděsné infantilizaci větší části populace v bohatších částech světa.

Britští konzervativci nevylučují, že svrhnou Camerona

2. 3. 2013

Po špatných výsledcích ve čtvrtečních doplňovacích volbách v anglickém městě Eastleigh, kdy se konzervativní kandidát umístil až jako třetí, za vítězným liberálním demokratem a za kandidátem euroskeptické UK Independent Party (UKIP) varují někteří konzervativní poslanci, že vyvolají hlasování o šéfovi strany, pokud občané budou reagovat zlobně na vládou připravovaný rozpočet na příští rok, který bude zveřejněn 20. března. K volbě nového šéfa Konzervativní strany by muselo dojít, pokud by ji požadovalo 46 konzervativních poslanců.

Po šesti letech právních bojů vyhovělo ministerstvo zdravotnictví žádosti

1. 3. 2013 / Aleš Uhlíř

V několika článcích uveřejněných v rozmezí pěti let jsem v Britských listech popsal anabázi, kterou ve správním řízení vedeném ministerstvem zdravotnictví zažila žadatelka poté, co v roce 2006 na ministerstvu podala žádost o přiznání specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře podle ust. § 44 odst. 1, věta šestá zákona č. 95/2004 Sb. První text Ústavní pořádek v podání ministerstva zdravotnictví aneb Úřednický příkaz nad zákon je z 17. 5. 2007 a poslední Co vede ministerstvo zdravotnictví k porušování zákonů -- Účastník správního řízení obětí politických sporů z 7. 11. 2012. Vše jsem publikoval se souhlasem klientky a jelikož po více než šesti letech od podání žádosti bylo žadatelce vyhověno, vracím se k tomuto případu naposledy textem, s jehož uveřejněním v Britských listech klientka souhlasí. Případ názorně ukazuje, jak může být v Česku složité až nemožné získat něco, na co má dotyčný právní nárok a naopak jak je pro jiného snadné stejnou věc dostat, aniž by zákonné podmínky splňoval. Bez značného úsilí (řada soudních sporů včetně dvou řízení u Nejvyššího správního soudu) by žadatelka proti svévoli správního orgánu neuspěla. Ostatně ani u soudů to nemusí být vždy jasné, zejména v případech, kdy různé senáty téhož soudu posoudí obdobnou věc naprosto rozdílně. V závěru uvádím spisové značky předmětných sporů u Nejvyššího správního soudu pro ty, kteří by si chtěli na stránkách Nejvyššího správního soudu příslušné rozsudky přečíst a podívat se na zásadně rozdílné rozsudky dvou senátů Nejvyššího správního soudu v obdobné věci, zejména na jejich odlišnou argumentaci.

Výzva: Najde se právník, který poradí oběti vydírání?

1. 3. 2013

Mám švagra. Je mu 38 a je invalidní důchodce. Důchod má na hlavu, protože opravdu není moc chytrý a má nějaké psychické problémy. Měří 170 cm a váží tak 65 kg, takže žádná vazba. Kdo zná švagra ví, že je dost naivní, a tak se na něj zaměřil manželský pár, který ho vydírá o peníze, píše se čtenář, jehož totožnost je redakci známa.

Jedná se o vydírání psychické a fyzické. Ještě ho stejným způsobem nutí k podepsání různých závazků.

Policii jsme zkoušeli, ale nikdo o tom nechce slyšet, neboť pro ně o nic nejde. Je to tvrzení proti tvrzení. Existuje nějaký právník, který by bezplatně pomohl? Existuje nějaký policista, státní zástupce, kterému není lhostejná spravedlnost? Má vůbec v ČR šanci na spravedlnost hloupý člověk, co raději dá dobrovolně peníze vyděračům, jen aby měl klid?

BRITÁNIE:

Konzervativci prohráli doplňovací volby

1. 3. 2013

V čtvrtečních doplňovacích volbách v anglickém městě Eastleigh se umístila Konzervativní strana až na třetím místě. Volby vyhráli liberální demokraté, kteří město tradičně drží, i když se zmenšenou většinou. Druhé místo získal kandidát za extremní euroskeptickou stranu UKIP. Volby se konaly poté, co odstoupil tamější liberálnědemokratický poslanec a ministr britské vlády Chris Huhne, kvůli trestnímu stíhání za to, že lhal ohledně dopravního přestupku. Před deseti lety ho zaznamenala ho rychlostní kamera na dálnici, že překročil povolenou rychlost, a Huhne donutil manželku, aby tvrdila, že automobil řídila ona. Soud ho shledal vinným.

Liberální demokraté jsou v britské politice pod podstatným tlakem, nejen proto, že jsou součástí kontroverzní koalice s konzervativci, nejen proto, že před volbami v květnu 2010 slibovali zrušit univerzitní školné a po volbách ho ztrojnásobili, ale i proto, že se v posledních dnech se stal jeden z nejvýznamnějších činitelů Liberálnědemokratické strany Lord Rennard terčem obvinění asi deseti poslankyň, že je sexuálně obtěžoval.

Pozorovatelé poukazují na to, že debakl britských konzervativců v těchto doplňovacích volbách zřejmě znamená, že prohrají příští všeobecné volby.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Italské volby mohou být historickým mezníkem

1. 3. 2013 / Josef Mrázek

Oznámení Beppe Grilla, že jeho Pětihvězdičkové hnutí odmítne nabídku vítěze voleb Piera Luigiho Bersaniho (Demokratická strana řadící se do levého středu) na vytvoření koalice, je překvapením pro všechny jeho příznivce i odpůrce uvažující podle zavedených klišé. Vykládají si to možná jinak, než by měli, a někteří to odbývají výroky, jako že Grillo je populista a klaun. Ve skutečnosti ale může jít o zásadní rozhodnutí, které naznačuje, že tradiční parlamentní pseudodemokracie, která nahrazuje vůli voličů rozhodováním sekretariátů politických stran, může být brzo nahrazena lepším mechanismem.

Skandál: Manželka Miloše Zemana pracovala v Praze pro soukromou firmu!!

1. 3. 2013 / Jan Čulík

IDnes opět dosáhla pozoruhodných výšin investigativní žurnalistiky. Jak první zprávu dne vydala v pátek dopoledne text "Zemanova manželka měla práci snů. Zařídil ji milionář z Ostravy". Vyplývají z ní skandální skutečnosti: Manželka Miloše Zemana pracovala v Praze pro jakousi ostravskou soukromou firmu, v kanceláři, kterou firma pro ni pronajala. Nikdo neví, co v práci dělala a už v kanceláři nepracuje a ta byla zrušena.

Podtext zprávy je pozoruhodný: snaží se sugerovat populisticky, že paní Zemanová udělala něco nekalého, když se "spolčila s milionářem", který pro ni pronajal kancelář v Praze za celých pět a půl tisíce měsíčně!! A nejhroznější je, že možná měla paní Zemanová v práci docela dobré podmínky!! Je to opravdu nekalé, insinuuje list. Tyto výšiny investigativní žurnalistiky právem okomentovali čtenáři na fóru iDnes.

ITÁLIE:

Šaškoviny Beppa Grilla zřejmě otřesou celým evropským systémem

28. 2. 2013

Od Itálie až po Británii vyvolala ekonomika sebebičování vlnu divokého populismu, s nepředvídatelnými důsledky, píše v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins.

Je to senzace. Výsledky italských všeobecných voleb jsou triumfem demokracie. "Jsme bez papeže, bez vlády, bez šéfa policie," rozšířil se v úterý po Itálii po Twitteru tento výrok, oslavující příchod "punkové politiky". Výsledky italských voleb jsou protilátka - nejen proti zkorumpované italské politice, ale také proti dogmatu vládních škrtů, které nyní drží evropskou ekonomiku za krk. Jediným způsobem, jak dusící škrcení uvolnit, je prostřednictvím voleb. Blahopřejeme ti, Itálie!

O krizi

1. 3. 2013 / Marie Anna Fronková

V každé společnosti jsou témata, s nimiž si nikdo neví rady. Ukazují totiž slabiny systému a ideologům tohoto systému i těm, kteří ho hájí a adorují, se tedy tato témata nehodí "do krámu". Bolavým tématem je dnes nezaměstnanost. Z projevů politiků, ekonomů a novinářů je cítit, že by ji nejraději vytěsnili do "nevidím, neslyším, nevím". V novinách najdete podrobnou statistiku nezaměstnanosti, ale vyjádření samotných nezaměstnaných je tady jako šafránu. Objeví se samozřejmě otázka, jak si s nezaměstnaností poradit, ale odpovědi jsou mdlé a nepřesvědčivé nebo spíše nijaké. A stále jsou po ruce témata, která mají jaksi lidi přesvědčit, že "každý svého štěstí strůjcem" a téměř 600 000 lidí bez práce není nic proti podivným sponzorským miliónům VV nebo vraždě modelky atd., atd.

Britská banka zaznamenala ztráty 5,2 miliard liber, přesto vyplatila svým ředitelům prémie ve výši 600 milionů liber

28. 2. 2013

Britská banka Royal Bank of Scotland, která byla od začátku měnové krize postižena nejrůznějšími skandály a vláda byla nucena ji znárodnit, takže nyní britští daňoví poplatníci vlastní 82 procent jejích akcií, zaznamenala letos hrubé ztráty ve výši 5,2 miliard liber. Většinou je to v důsledku různých skandálů, které ji postihly. RBS se podílela na spiknutí, v jehož rámci bankéři z různých bank falšovali ku svému prospěchu mezibankovní úrokovou sazbu LIBOR, za což musela zaplatit pokutu 390 milionů liber. Banka RBS byla také nucena dát stranou 1,1 miliardy liber na vyplacení odškodného zákazníkům, protože jim chybně prodávala různé finanční produkty, jako například specializované pojištění.

Celkové ztráty RBS od začátku krize před čtyřmi lety, kdy byla banka znárodněna, nyní dosáhly 34 miliard liber. Ředitel banky Stephen Hester, jehož plat dosahuje výše 700 000 liber ročně, řekl, že banka musí vyplácet svým ředitelům vysoké prémie, protože potřebuje přilákat kvalitní odborníky. Zvyklosti sektoru platit bankéřům milionové prémie jsou "zavedenou zvyklostí společnosti", dodal Hester. Banka s tím prý nemá nic společného.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bradley Manning: Američané mají právo znát skutečnou cenu války

28. 2. 2013

Bradley Manning, americký voják obžalovaný z prozrazení amerických diplomatických depeší serveru Wikileaks, přiznal vinu v 10 z 22 obvinění vznesených proti němu. Hovořil o "touze po krvi", jak se projevovala u posádky jednoho amerického vrtulníku. Manning poprvé přiznal, že předal americké diplomatické depeše serveru Wikileaks a řekl u vojenského soudu, že to učinil proto, že je přesvědčen, že má americký lid právo znát "skutečnou cenu války".

Při předprocesním slyšení na vojenské základně v Marylandu přečetl Manning pětatřiceti stránkové prohlášení, v němž vášnivě vysvětlil své motivy, proč předal tajné dokumenty a videozáznamy serveru Wikileaks. Uvedl, že se mu udělalo špatně ze zjevné "touhy po krvi", kterou projevila posádka amerického vrtulníku na videozáznamu útočící na skupinu novinářů a dětí. Přiznal vinu v případě 10 menších obvinění. Každé z nich může být potrestáno vězeňským trestem až do dvou let, takže by mohl být Manning celkem odsouzen na 20 let. Odmítl vinu ve 12 vážných obviněních, jako například že "napomáhal nepříteli".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Italské velvyslanectví v Praze nechce historičku napadenou fašisty ve Veroně

1. 3. 2013 / Giorgio Cadorini

Na začátku tohoto týdne italské velvyslanectví v Praze nechalo sdělit pořadatelům připomínky dne protifašistického italského odboje, že bere zpět slib hostit oslavu, a to kvůli účasti historičky Alessandry Kersevan. Tak se vyjádřila osoba dobře informovaná o okolnostech přípravy oslavy.

Šaškárna s Klausovou "velezradou"

28. 2. 2013 / Boris Cvek

I když amnestii, vyhlášenou 1. ledna prezidentem Klausem, asi nikdo nečekal, byla přece jenom logickým vyústěním jeho dlouhodobých názorů na ekonomickou kriminalitu (podle Klause přece špinavé peníze neexistují) a jeho odporu k soudní moci a západnímu pojetí práva. Podle Klause existují jedině dva legitimní principy fungování státu: svobodné volby a volná ruka trhu, reálná moc je pak v rukou lidí, kteří privatizovali obrovské majetky a kteří tuto moc využívají k dalšímu rozkrádání veřejných peněz à la Rusko.

Potřeba nového paradigmatu

26. 2. 2013 / Jan Čulík

Článek Radka Tůmy autenticky vyjadřuje frustraci mnoha lidí, které současný režim v České republice dostal do velmi nezáviděníhodné situace. Znovu je v této souvislosti nutno připomenout "argument ledničky" antropologa Ernesta Gellnera, který varoval, že legitimita západních demokratických společností je vratká a závisí vlastně jen na tom, že západní demokracie produkují větší bohatství pro své občany než diktatury. Kdyby tomu bylo obráceně, bylo by velmi obtížné přesvědčit většinu občanů, že je diktatura, v níž žijí v relativním luxusu, horší než demokracie, v níž žijí v bídě. Vždycky rozhoduje ekonomická situace, Marx měl v tomto případě samozřejmě pravdu.

A velká potíž je, že pro mnoho občanů České republiky ztrácí současný "demokratický" režim legitimitu právě proto, že se jim v něm daří podstatně hůř než před rokem 1989. To je vážný destabilizační prvek. Kde jsou ty časy, kdy - začátkem devadesátých let - Václav Klaus lidem namlouval, že všichni budou za okamžik stejně tak bohatí jako západní Němci... Kam se tahle iluze ztratila? Původním argumentem českých pravičáků pro tento režim bylo, že všichni zbohatnou. Ne, že se všechno rozkrade na úkor většiny občanů.

Potíž je, že v České republice přežívá ultrakonzervativní myšlení jak na straně vládnoucí garnitury i médií, tak na straně občanů, kteří jsou politikou vládní garnitury postiženi. Vládnoucí garnitura se stále - chybně - přidržuje představy, že kapitalismus bez přívlastků je jediným možným politicko-ekonomickým systémem, navzdory varovnému vývoji ze západní Evropy i Ameriky, že se tento systém rychle rozkládá a bude nutno vypracovat alternativu.

Občané postižení politikou české vládnoucí garnitury jsou také ultrakonzervativní - domnívají se, že je prostě možné vrátit se do situace před rokem 1989, kdy bylo všeho dost. Jenže mezinárodní ekonomická a politická situace je o hodně složitější, než tomu bylo tehdy, a v nové situaci je zapotřebí vymýšlet nové řešení. Analyzovat mezinárodní situaci a vymyslet a zkoušet nové ekonomické strategie jak v současném chaosu přežít.

Potíž je, že česká vláda tohle nedělá, stará se jen o sebe a své vlastní zájmy, nebo činí hloupě ideologická rozhodnutí. Rozhodovat na základě ideologie - například dát církvím obrovský majetek - je vždycky ničivé. Už dlouhodobě mě fascinuje, že na rozdíl od lidí v jiných zemích, kteří zhodnotí situaci, ale vždycky hledají nějaké aktivní, inteligentní řešení, jak změnit její záporné dopady, lidé, kteří rozhodují v Česku, nic takového nedělají - vždycky prostě přijmou jen to nejhrubší a nejničivější ideologické řešení, jako by se nedalo nic dělat.

Má-li společnost přežít, bude nutno vzít rozum do hrsti, podívat se, jak se v krizi věci řeší chytře jinde a pokusit se tím inspirovat a hledat nové cesty. Neideologicky. Bohužel, děsivé je, že na to nemá ani česká vláda a asi na to nemají ani její ničivou politikou postižení občané. Obě strany zůstávají zaseknuté kdesi v roce 1980. Co s tím?

Poroste význam společenských věd?

1. 3. 2013 / Josef Šmajs

Vystudoval jsem přírodní vědy a filosofii, zabývám se konfliktem přirozené a kulturní evoluce, a proto souhlasím s duchem okřídlené teze Claude Lévi-Strausse, že "nebude-li 21. století stoletím společenských věd, nebude vůbec".

V situaci, kdy lidská kultura (civilizace) dobyla a obsadila Zemi a kdy její systém, podřízený dominantním hospodářským regulativům, ohrožuje lidskou budoucnost, problémem, o který běží, již není příroda. Tímto problémem je kultura. Ústřední zájem filosofie a politiky se proto musí posunout od věd o přírodě k vědám o kultuře. Zdá se, že právě ontologie by mohla být obecným základem argumentace ve společenských vědách podobně, jako byla kdysi fyzika východiskem uvažování v ostatních vědách přírodních. Dnešní globální ekologická krize souvisí sice s lidskou přirozeností, ale není konfliktem člověka a přírody. Protože je podmíněna predátorským duchovním paradigmatem kultury, je konfliktem dvou onticky opozičních systémů: mladé nesvébytné kultury se starší svébytnou přírodou. Dosud existující lovecko-sběračské kultury totiž ukazují, že toto skryté paradigma vznikalo až v kultuře, v pomyslné selekci starých kultur. Stále více je proto zřejmé, že právě evropská kultura nese největší díl odpovědnosti za globální krizi a že potřebujeme nejen jiné duchovní paradigma, nýbrž i jinou duchovní kulturu včetně nových společenských věd. Kdysi oprávněný důraz těchto věd na člověka a lidské zájmy je totiž v dnešní situaci nepřímou podporou neudržitelné ofenzivní kulturní strategie. Je souhlasem s nevyhlášenou válkou kultury se Zemí. ("Bezděčně s Gaiou různými způsoby válčíme a aby naše civilizace přežila bez následků, nutně potřebujeme uzavřít spravedlivý mír, dokud ještě máme dostatek sil na vyjednávání." Lovelock, J. Gaia vrací úder. Praha: Academia 2006, s. 179.) Patrně i proto neplní tyto vědy ani perspektivní funkci kulturně konstitutivní, ani méně náročnou aktuální funkci kulturně kritickou.

V průměru se možná máme lépe (ale přitom se stále více lidí má hůř a hůř)

1. 3. 2013 / Tomáš Fiala

V době minulého režimu se povídal následující vtip: Jde pán po Václavském náměstí a ptá se. "Kde je tady v Praze obchodní dům Globál?" "Žádný takový neexistuje", odpověděla mu kolemjdoucí paní. "Jak to", diví se pán, vždyť v novinách psali, že v globálu je všeho dost.

Debatujme o postavení starších spoluobčanů, ale nepoužívejme nevěcný, přemrštěný slovník

1. 3. 2013

Zamotala jsem se do debaty, ve které jsou mi zejména paní Říhovou a také panem Cionem podsouvány ideologické postoje, kterými "netrpím", píše paní Klára Mičkalová.

"Paní Mičkalová nám předvedla, jak takové myšlení správného občana má vypadat. Ona sice tuší, že má mince někde dole druhou stranu, protože ji to logika napovídá, ale netuší, co na té druhé straně je, jako správnou občanku ji ani nenapadne se tam dívat, protože věří, že tam nic tak strašného není, věří - že tam možná nebude teplá bílá, možná je tam studeně nachumelíno, ale zaručeně to bílé je. Černá už přece byla za rudých komunistů a hnědých nacistů, teď už nás čekají jenom růžové zítřky." píše pan Cion.

Řídit se emocemi je jako řítit se do pekla

1. 3. 2013

Jsem na velkých rozpacích, jak reagovat na obsáhlou stať Věry Říhové Genocida. Neb v mnoha ohledech má pravdu a třeba její syntéza různých náhledů na narůstající mezigenerační konflikt je objevná. Potíž je v tom, že k řadě jejich vývodů je nutné mít výhrady. Už proto, že metodou per analogiam hrozí riziko, že někdo zpochybní byť i jeden jediný argument a na základě toho pak znectí celou záslužnou a politicky nesmírně brizantní a neobvykle emociální -- až existenčně silnou -- stať, píše Jaroslav Šulc.

Slovíčkaření

1. 3. 2013 / Věra Říhová

Pan mne překvapil. Vzhledem k tomu, že nejenom Britské listy, ale i jiné listy psaly o facebookové skupině mladých lidí, kteří si myslí, že lidé nad 50 let by měli zemřít, a že označily jednání uvedené skupiny za genocidní, napsala jsem článek o tom, že mladí lidé na takové myšlenky nepřišli sami, ale čerpají ze slov a činů naší vlády, z mezinárodní politiky i z celospolečenského smýšlení všech občanů bez rozdílu věku. Paní Mičkalová se proti slovu genocida ohradila a tak jsem se pro jistotu zeptala právníka, neboť sama právní vzdělání nemám, a napsala jsem další článek o tom, že skutková podstata § 400 o genocidě je skutečně vládní politikou naplňovaná.

Problém s vědomím

1. 3. 2013

V úvaze Genocida Věra Říhová obsáhle popsala jen jeden z problémů naší společenské reality, když konstatovala, že v naší společnosti máme ohroženou skupinu lidí mezi padesátkou a důchodem (více než půl druhého miliónu lidí). Svou úvahu nabídla jako podnět k širší diskuzi o tom, kam chceme, aby naše společnost směřovala, píše Jozef Kokoška.

Delfíni v Praze -- stan, nebo prostě jen bouda?

1. 3. 2013

České cirkusy a varieté přesvědčují znovu veřejnost i média o tom, že jejich plánovaná delfíní show se v termínu 25. dubna -- 19. května 2013 v Praze uskuteční. Možná budou muset prý jen odložit představení, plánovaná na první týden. Akci plánují uskutečnit na jiném místě v Praze. Přesné místo pořadatelé tají, zatím vybírají ze 3 možných míst. Na dotaz, jak chce vše stihnout, když potřebuje stavební povolení, které nemá, pořadatel přiznal, že akce proběhne v cirkusovém stanu, který je možné postavit za několik dní (zdroj EKOLIST 26.2.2013).

Stačí málo, aby naše děti byly vidět

1. 3. 2013

Cílem fotografické soutěže Chceme být vidět je zábavnou formou upozornit děti, že se samy mohou přičinit o to, aby se jejich bezpečnost na cestě do školy výrazně zvýšila. Musí být v prvé řadě za všech okolností dobře vidět!

Schwarzenbergova míra odtrženosti od reality diskredituje jeho stoupence

28. 2. 2013 / Radim Hreha

Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, jehož polovina národa považuje za "noblesního kultivátora" současné politické scény, má jasno ve všem. Teda i v důvodech vzestupu KSČM. Na konferenci Komunismus včera a dnes, mj. uvedl: „Je to ale i naše chyba, že k posilování komunistů došlo, chyba těch, kteří v té či oné straně, v té či oné podobě vstoupili po roce 1990 do české politiky a podíleli se dvacet let na našem vývoji,“ uvedl Schwarzenberg.“ Předseda vládní TOP09 dodal, že je zvláštní, že komunisté posilují i přesto, že hmotně jsme se neměli nikdy lépe. (Zdroj: Novinky.cz). Své hodnotící úsudky pan kníže čerpal nejspíš z osobních zkušeností člena establishmentu, které prostě zobecnil. Hmotně se kníže (My) neměl nikdy lépe, přiznal vlastně kultivátor kultivovanému národu. Gratulujme mu.

ČR: Chybí jakákoliv vize

28. 2. 2013 / Josef Praks

Rád bych reagoval na Váš článek "Potřeba nového paradigmatu" - myslím, že jste uhodil příslovečný hřebíček na hlavičku. Vnímám to stejně a k dalšímu vývoji v ČR jsem skeptický. Příští volby podle mne nebudou soubojem vizí a programů. Budou soutěží v porovnávání "pohnutých minulostí" - festivalem vylívání dítěte i s vaničkou.

1. březen - Svátek národního bědování

28. 2. 2013 / Karel Dolejší

Bulharská opozice dokázala využít lidové naštvanosti vyvolané vydřidušským počínáním ČEZu a s pomocí veřejných protestů svrhnout nepopulární vládu. Česká nic takového nesvede, nebo o to dokonce ani ve skutečnosti nemá zájem, a spolu s odborářským establishmentem neustále straší destabilizací, kdyby se prý něco takového jako lidové protesty nedejbože objevilo u nás. Zkuste jen párkrát naznačit, že s tímhle postojem nesouhlasíte, a dostanete nálepku extrémisty. V Bulharsku zřejmě žije extrémistů hned několik milionů.

Svět zatažených rolet

27. 2. 2013 / Marek Řezanka

Zvyknout se dá na všechno možné. Na dlouhodobě chybující registr vozidel, na důchodovou reformu, která ovšem dnešním čtyřicátníkům a třicátníkům příliš nadějné vyhlídky do budoucna nedává, na mocensky protlačenou podobu církevních restitucí, která v mnohých z nás vyvolává - eufemisticky řečeno -- přinejmenším pachuť z něčeho nekorektního a podivného.

Těžko se však zvyká na stav, kdy v době, kdy se téměř vše zdražilo a zdražuje, kdokoli z nás nedostane od státu příjem, na němž je existenčně závislý a na nějž má nárok. Argumentovat, že žena na mateřské si jistě opatří nějaký ten peníz bokem, stejně jako člověk handicapovaný, že vlastně co Čech to rentiér, tak co se tím vůbec zabývat, je směšné a nedůstojné.

V ich očiach sme len odpad

27. 2. 2013

Ktosi, už si nespomínam kto a ani to vlastne nie je podstatné, kedysi povedal, že demokracia končí za bránami súkromnej firmy. Akonáhle totiž ráno nastúpime na smenu, pozícia zamestnanca sa rozšíri o ďalšie významy: otrok, poddaný, nula, kedykoľvek odpísateľná položka a tak ďalej, napsal Andrej Suvarin.

Paul Krugman v New York Times:

Volební výsledky v Itálii jsou první známkou rozkladu evropské stability v důsledku škrtů

27. 2. 2013

Mario Monti, který skončil v italských volbách čtvrtý, byl vlastně jen prokonzulem Německa, jehož úkolem bylo vnutit už churavějící italské ekonomice finanční škrty. Evropští politikové totiž dnes považují škrty za jedinou možnou strategii dobré pověsti. To by bylo v pořádku, kdyby škrty fungovaly - jenže ony nefungují. Zastánci škrtů nejsou ani rozumní, ani realističtí. Chovají se stále více hystericky a jsou stále větší obětí svých utkvělých představ.

Vede cesta z krize k totalitě -- tedy k rudé nostalgii?

27. 2. 2013

Opravdu chceme návrat totality? Opravdu vzpomínáme s láskou na dobu komunismu? Autor článku Rudá nostalgie? pan Radek Tůma si stěžuje, že si nejsme rovní. Je třeba připomenout, že i za komunismu si byly někteří rovnější. Klientelistický systém byl skoro stejně dokonalý jako dnes, jen se v něm netočilo tolik peněz. Korupce v podobně minimálně "lahvinky" nebo "správného známého" byla naprosto běžnou záležitostí a pokud jste neměli ty správné známé, mnohé výdobytky komunismu jako vlastní bydlení, auto nebo nadstandardní zákroky ve zdravotnictví pro vás znamenaly přinejmenším dlouhé roky čekání. Stejně jako dnes i komunismu měl svých horních deset tisíc. Byli jimi zejména zelináři, řezníci, pumpaři, ředitelé rekreačních zařízení kde se dalo šmelit s valutou a tak by se dalo pokračovat. Zatímco obyčejný plebs byl odkázán na centrálně řízenou výrobu, která byla centrálně řízená tak, že téměř vše zajímavé bylo "úzký profil" a tudíž bylo problematické to sehnat, těchto horních deset tisíc nakupovalo v Tuzexu zahraniční kapitalistickou produkci, upozorňuje Václav Novák.

Otrocká slepota, bič, cukr a jiné argumenty

27. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Není to zase až tak dávná minulost, když v červnu 2012, u příležitosti výročí vyhlazení Lidic (10. 6. 1942), přijal přeživší lidické pamětníky premiér Nečas na zahradě Kramářovy vily, a řekl jim (mimo jiné): "Je to pro mne čest, vaše životní osudy nesmíme zapomínat, musíme si připomenout, že osud Lidic a Ležáků je něco, co by mělo být mementem." A hle, opravdu nezapomněl, náš pan premiér, o pevnosti jehož slov a názorů snad nepochybuje už vůbec nikdo.

Ta práce, matka pokroku, aneb Konec rudé mytologie

27. 2. 2013 / Karel Dolejší

Dokud česká společnost po dlouhá léta většinově žila ve stínu pravicové ideologie, bylo na místě nepouštět se do příliš zevrubné kritiky takzvaného marxismu, který byl ve vládnoucích poměrech záměrně ignorován nebo potlačován. Tradiční kritika kapitalismu tehdy coby silně menšinový směr sloužila k podpoře potřebné skepse vůči slepé víře v neregulovaný trh. Zmíněná situace se teď však postupně mění, jak ukazují nejen výsledky voleb, ale i vyvíjející se postoje veřejnosti k některým mytologickým postavám minulého režimu, jakou byl třeba Julius Fučík. Doba hájení komunistické ideologie by tedy měla všude skončit a nekritické traktování článků železné víry by nemělo být dále tolerováno.

Jednou z nejvíce mýty opředených záležitostí je takzvaná Marxova pracovní teorie hodnoty. Na toto téma dokonce vznikají akademicky fundované práce, jako by snad Marx něco takového jako pracovní teorii hodnoty někdy někde formuloval. (Kritika politické ekonomie ovšem také není "marxistickou politickou ekonomií", o nic více, než je kritika čistého rozumu "kantistickým čistým rozumem"...)

A samozřejmě, že v těsném závěsu za zmíněnou marxologickou fikcí jde ideologický postulát, že hodnoty v kapitalismu tvoří vždy výlučně příslušník vykořisťované pracujicí třídy, na kterém tedy jedině záleží.

Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty

27. 2. 2013 / Jiří Bátěk

Toto jsou slova našeho prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Otázka k zamyšlení: Máme již, po 23 letech od pádu komunismu, v republice převážnou část demokraticky smýšlejících občanů? Zkusme si uvést několik příkladů.

"Vynikající zkušenost: skoro 50% obyvatelstva dospělo k vysokému stupni kulturní a společenské vyspělosti", když volila K. Schwarzenberga. Tak nám píše Jan Berwid-Buquoy, prý historik a politolog (!), ve svém blogu.

"Před rokem 1989 jsme žili v komunismu"

27. 2. 2013

V poslední době se tato věta začíná čím dál více dostávat do projevů novodobých "komunistobijců". Proto důrazně protestuji: nikdy jsem v komunismu těch 27 let nežil, (ten zde zažili prý jen husité v Táboře), své mládí jsem prožil pouze ve zpackaném socialismu , píše Martin Greš.

Politický stav společnosti, definovaný jako komunismus předpokládá, že jde o duševně vyzrálou společnost, kde každý člen přispívá do společného podle svých možností a využívá společné zdroje podle svých potřeb. -- jinými slovy: co vkládá, to dostává spravedlivě i zpět.

Komunistické režimy od počátku chápaly samy sebe nikoliv jako dovršený komunismus (ve kterém podle Marxových a Engelsových předpovědí měl mimo jiné zaniknout stát), ale jen jako historickou fázi - často zvanou (reálný) socialismus.

Devalvace slov a hysterie v panické situaci

27. 2. 2013 / Karel Dolejší

Vzhledem k tomu, že světlo na konci českého tunelu nevidět, začíná společnost, zdá se, stále rychlejším tempem propadat panice - a přitom přicházet o jazyk, který ještě dokázal normálním způsobem sdělovat. Máme tu už jen hysterické výkřiky: "Fašista" je pro některé každý, kdo kritizuje nectnosti a problematické personální vazby Miloše Zemana, "lůza" pro jiné zase každý, kdo naopak Zemana volil. A teď ještě navrch k tomu "genocida".

Italská politika ve slepé uličce:

Beppe Grillo odmítl koaliční dohodu s levicí

27. 2. 2013

Problémy italské politiky se ve středu zintenzivnily, když Beppe Grillo, bývalý komik, jehož Pětihvězdičkové hnutí se spektakulárním způsobem prosadilo ve volbách, vyloučilo podporu vládě, kterou by utvořila centristická levice. Grillo označil jejího šéfa za "mrtvého muže" a doporučil mu, aby rezignoval.

Grillo zahrnul vlnou urážek Piera Luigiho Bersaniho, šéfa Demokratické strany, který v úterý nabídl Grillovu Pětihvězdičkovému hnutí olivovou ratolest ve snaze vytvořit reformistickou vládu. Bývalý komik to vyloučil a zdůraznil, že jeho voliči budou v parlamentě hlasovat jen o jednotlivých zákonech individuálně.

Oskary pro CIA

27. 2. 2013 / Daniel Veselý

Letošní filmové Oskary jakoby potvrzovaly hagiografickou podobu dějin USA. Cenu akademie za nejlepší film převzal režisér a herec Ben Affleck za snímek Argo, natočený podle skutečné události (tento snímek získal celkem tři ocenění, také za adaptovaný scénář a střih). Film pojednává o dramatické operaci CIA vedoucí k vysvobození šesti amerických rukojmí v Íránu po svržení šáha Páhlavího v roce 1979. Nicméně ve snímku se vyskytují omyly a vyložené nesmysly. Organizace, jež je na plátně vylíčena jako benigní a dobrotivá síla, se přitom na destabilizaci Íránu podílela a podílí celá desetiletí. Samotní Íránci vnímají Oskara za nejlepší film, který jeho tvůrcům za ovací ve stoje předala Michelle Obamová, jako "reklamu pro CIA". Aby toho nebylo málo, tak podle nejmenovaného zdroje hodlá prezident Obama na březnové schůzce informovat izraelského premiéra Netanjahua o záměrech týkajících se napadení Íránu letos v červnu.

Pluralitní myšlení a jiné iluze

27. 2. 2013

Milí občané, něco se vám nelíbí? Tamhle je hraniční přechod.

Reakce pana Kotrby na můj článek mě velmi pobavila. Abych to uvedla na pravou míru -- koutky mých strnulých rtů, jež nekomunikují s nikým jiným než s Bohem, proběhlo lehké škubnutí. Toť úsměv v podání puritánské, impotentní a prudérní učitelky katechismu na nemravná nařknutí. Amen. Telepatické schopnosti homosexuálního pornoherce s traumatem ze smrti Ježíška byly nabourány nízkofrekvenčními vlnami anti-křesťanské zaujatosti. Musím pana Kotrbu zklamat, nejsem křesťanka (a proč je to vůbec relevantní?). Jeho RÁDOBY pluralitní přijímač dat by si měl přeladit na frekvenci naslouchání a tolerance, píše Markéta Růžičková.

Poetika živého světa

27. 2. 2013

David Abram (Santa Fe), Andreas Weber (Berlín), Hildegarda Kurt (Berlín), Shelley Sacks (Oxford), Ivan M. Havel (Praha), Miroslav Petříček (Praha), Marco Bischof (Berlín)

Jaké důsledky pro nás může mít, jestliže svět mimolidské přírody prožíváme jako živý a oduševnělý a nikoli jen jako libovolně využitelné nakupení inertních objektů či pouhou zásobárnu surovin? A není právě toto obsáhlejší pochopení přírody pro nás dnes cestou k tomu, jak rozvinout společnost, která život a vitalitu této planety dokáže podporovat a nikoli degradovat či dokonce nevratně ničit?

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.