Italské volby mohou být historickým mezníkem

1. 3. 2013 / Josef Mrázek

Oznámení Beppe Grilla, že jeho Pětihvězdičkové hnutí odmítne nabídku vítěze voleb Piera Luigiho Bersaniho (Demokratická strana řadící se do levého středu) na vytvoření koalice, je překvapením pro všechny jeho příznivce i odpůrce uvažující podle zavedených klišé. Vykládají si to možná jinak, než by měli, a někteří to odbývají výroky, jako že Grillo je populista a klaun. Ve skutečnosti ale může jít o zásadní rozhodnutí, které naznačuje, že tradiční parlamentní pseudodemokracie, která nahrazuje vůli voličů rozhodováním sekretariátů politických stran, může být brzo nahrazena lepším mechanismem.

K pochopení smyslu a významu Grillova vyjádření je potřeba nahlédnout do historie občanských politických hnutí, ve kterých se něco takového vyskytlo. To, co nás zajímá, začalo, pokud vím, v Holandsku v roce 1966 založením hnutí D 66 a teoretický rozbor principů takového hnutí nalezneme v knize českého politologa Jaroslava Langera "Grenzen der Herrschaft (Die Endzeit der Machthierarchien)" - Westdeutscher Verlag 1988. Hlavní rozdíl mezi popisovaným hnutím a tradiční politickou stranou spočívá ve vztahu voličů a zvolených zastupitelů. U hnutí zmíněného typu vybírají kandidáty sami občané z uchatečů, které znají, a zvolení zastupitelé nedostávají od hnutí pokyny, jak mají hlasovat. Zodpovídají se přímo svým voličům. Z tohoto důvodu takové hnutí ani nemůže uzavírat koaliční smlouvy o společném hlasování, protože se každý poslanec rozhoduje samostatně.

Po roce 1989 byly určité naděje na nový způsob politiky vkládány do Občanského fóra, ale to zcela padlo, když se OF zmocnil za Havlovy asistence Klaus. Následoval ještě jeden neúspěšný pokus, dostat v roce 1992 do Sněmovny hnutí Demokraté 92, založené podle vzoru Holandského D 66. Potom uběhlo marně dalších dvacet let, během kterých se stále naléhavěji projevovala potřeba nového způsobu politiky, který by zavedl přímou vazbu mezi voliči a zvolenými zastupiteli. Na stránkách www.spojeni.org je popsán projekt, který něco takového umožňuje zavést, aniž by se musel nejdříve změnit právní rámec, to jest Ústava ČR a volební zákon. Tato nabídka je zatím nevyužita.

Vraťme se však k italským volbám.

Někteří členové Pětihvězdičkového hnutí vyčítají Grillovi, že zmařil přijetí dvou nebo tří dobrých zákonů, které prosazuje Bersani. To je ovšem omyl, protože ty zákony mohou být prosazeny stejně dobře i bez koalice a na půdě Grillova hnutí se to nedá zmařit ani úplatkem, protože mezi voliči a jejich zastupiteli není žádný sekretariát, který by poslance "usměrnil" zakoupeným směrem.

Přítomnost dostatečně silného občanského politického hnutí koaličně nesvázaného a volně hlasujícího ve sněmovně by znemožnila poškozování obyvatelstva, jak jsme jeho svědky v naší politické praxi.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.3. 2013