V Káhiře demonstrují ženy

20. 12. 2011



V Káhiře se dnes konala demonstrace žen, protestujících proti brutalizaci žen bezpečnostními jednotkami. Účastní se jí prý tisíce osob.

Zdroj: ZDE

K "legálnímu nanebevzetí" Václava Havla

20. 12. 2011 / Karel Dolejší

Nehodlám psát žádné ohlédnutí za Václavem Havlem osobně - vše, co se o něm vůbec dalo napsat, jsem napsal ještě za jeho života, nic podstatného se od té doby nezměnilo, a nerad se opakuji. Je tu však přece jen jedna nová okolnost v podobě vládního návrhu zákona, který by měl konstatovat zásluhy zesnulého exprezidenta o stát. Tento návrh považuji za naprosto účelový a vadný, a to nejméně ze tři důvodů.

Český rozhlas: "Bojíme se, abychom někoho neurazili"

20. 12. 2011

tisková zpráva

Český rozhlas v reakci na vyhlášení 21. - 23. prosince dny státního smutku upravuje program na všech svých stanicích. Již od neděle 18. prosince zní ve vysílání Českého rozhlasu upravená hudební dramaturgie, v programu stanic se objevily speciální pořady věnované Václavu Havlovi, reakce jeho přátel, kolegů, spolupracovníků. Speciál k úmrtí bývalého československého a českého prezidenta vysílal celé nedělní odpoledne i večer Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Ve dnech státního smutku budou v programu stanic přijaty i další změny. Z programu stanic zmizí zábavné pořady, upraven bude i nadále hudební playlist. Ve středu 21. prosince pak všechny stanice odvysílají přímý přenos ze smutečního shromáždění na Pražském hradě, v pátek 23. prosince pak přímý přenos ze státního pohřbu a posledního rozloučení s prezidentem Václavem Havlem.

Dotaz redakce BL: Bude se toto neskutečné totalitní divadlo dělat také Václavu Klausovi?

PS: Čtenáři Ivo Marešovi není jasné, co je totalitního na rozhodnutí, že ceremonii z Pražského hradu a pohřeb budou vysílat VŠECHNY Duhanovy stanice. - Představa pana Duhana, že přece NENÍ MOŽNÉ, aby nějaký posluchač měl JINÝ NÁZOR NEŽ MY - něco takového by přece bylo špatné, zcestné a zavrženíhodné. VŠICHNI BUDOU POSLOUCHAT JEDNO. Kdo chce poslouchat veřejnoprávní rozhlas, bude poslouchat havlovské ceremonie a pohřeb - a basta. Je to totalitní, netolerantní, nepluralitní postoj. Děsivý 22 let po pádu komunismu. Mám pro pana Duhana novinku: Skutečnost není černobílá. Je mnohoznačná. A lidé mají právo na různé postoje a názory. (JČ)

Odsun Václava Havla do historie

20. 12. 2011 / Jiří Jírovec

Napadla mě taková věc: Kolik z těch lidí, kteří teď oplakávají Havla, zapalují svíčky, kde se dá a slzí nad články bulváru (pro ten je smrt oživením zisku) má příbuzného, který by přivítal, kdyby ho právě teď někdo držel za ruku ve chvílích z posledních? To je ale spíš námět pro Jana Paula.

Odchod Václava Havla by měl vést k zamyšlení nad tím, jak se zase bude falšovat historie. Havel byl nepochybně velmi rozporuplný člověk. Snažíme-li se dopátrat toho, co vlastně udělal, dostaneme se ke známému rčení Radia Jerevan "v zásadě to je pravda, ale..."

Monitor Jana Paula:

Zemřel člověk Václav Havel

20. 12. 2011 / Jan Paul

A to je třeba především říci, zemřela lidská bytost se svými pozitivy i chybami. Nebyla to vůbec tragická událost, jak sdělují některá média, jeho čas se jen naplnil a vypršel stejně tak, jako čas korejského vůdce, a mnohých jiných, to je vše, nic víc, a nic méně. Každého z nás to jednou zcela jistě potká. Zemřel malý velký muž, ve svých posledních chvílích nebyl sám, a to mě naplňuje štěstím, protože ne každému z nás se to podaří.

Nejsme jako v Severní Koreji?

20. 12. 2011

Zemřel Václav Havel, světová osobnost. Zemřel Kim Čong-il, rovněž světová osobnost. Včera nám v televizních reportážích vysílali smutné reakce korejských obyvatel na úmrtí šéfa státu. Cílem těchto reportáží bylo Korejce zesměšňovat. Já mám teď pocit, že podobná hysterie je i u nás, je jen trochu jinak hraná. Většině lidí byl Havel v posledních letech ukradený a dnes se předvádějí, jak jim chybí. Za hysterii považuji rušení třeba předvánočních dětských besídek z důvodu státního smutku. Myslím si, že by si to Havel nepřál. Za hysterii považuji rychle připravovaný a časem jistě schválený zákon o Havlových zásluhách. To, co předvádějí média, je jen projev pokrytectví, míní Petr Pospíšil.

POHLED DO HISTORIE:

"Václav Havel už nemluví s nikým, kdo mu klade nepříjemné otázky..."

20. 12. 2011

Lidové noviny
Václav Havel už nemluví s nikým, kdo mu klade nepříjemné otázky...
21.05.2001
Názory - Autor: Jaroslav Plesl - Strana: 10

Václav Havel už nemluví s nikým, kdo mu klade nepříjemné otázky...

PŘÍMÝ ÚDER

...stále má sice plná ústa odpovědnosti a občanské společnosti, ale na pořádné tiskové konferenci už nevystoupil několik let.

K Havlovi se v posledních letech dostanou jen novináři, kteří se před stárnoucím hrdinou plazí po zemi a u nichž nehrozí, že by ješitného státníka konfrontovali například s jeho pochybnými kšefty.

Servilita a strojenost stříká ze všech televizních rozhovorů s"Panem Prezidentem". Absurditu spojení voleného úřadu s havlovsky monarchistickým vystupováním často podtrhuje prostředí, v němž prezident vposledních letech poskytuje televizní rozhovory. Zatímco "normální" politici chodí za novináři do televizního studia, Václav Havel je přijímá na Pražském hradě nebo na zámku v Lánech. Novináři usazení v pohodlných křeslech pak jako by vůbec nebyli schopni položit Havlovi jakoukoli tvrdší otázku.

Putování k Betlému v Dobré Vodě zrušeno

20. 12. 2011

Vážení přátelé a příznivci Českého západu a dobročinného obchodu BUŤI, píše Eva Haunerová, dovolujeme si Vás informovat o ZRUŠENÍ letošního Putování k živému Betlému v Dobré Vodě u Toužimi. Putování, které se mělo konat zítra 21. prosince od 17 hodin* bylo ZRUŠENO Z DŮVODU STÁTNÍHO SMUTKU a jako náš způsob vyjádření respektu a obdivu k Václavu Havlovi, člověku, který toho pro naši zemi i rozkvět občanské společnosti tolik vykonal.

Bojím se otevřít si pivo

20. 12. 2011

Já vím, nebudu původní, ale... otevřu televizi - Havel, otevřu rádio - Havel, otevřu Seznam.cz - Havel, otevřu Britské listy - Havel... Bojím se otevřít si pivo, píše V. Novák.

■ ■ ■

20. 12. 2011 / Filip Špecián


tam v zrcadle snění
pra žáci vždy mohli vrhat kostky
bez ohledu na stupeň vzdělání

tam pod hladinou
tam kde se vlévá Vltava do nitra země
tam kde nikdy nehřmí
ale jen se blýská
tam začíná kosmický tobogán
proplétá se skořepinou
šumí ve vibraci
podléhá spirále
zve na pouť

k srdci

předává povodeň jeskyním vodám
mne si krystaly
žaluje dovnitř

a pak gejzírem ven
tajně ve Váránasí
s účinkem šamana
duhy

Protlačovat do veřejného prostoru otázky zpochybňující zaběhaná klišé

20. 12. 2011 / Vladislav Černík

V krátké úvaze "Pokrytectví a kýč" hned v úvodu měl autor jasno:

Češi volili v červnu roku 1946 z více než 43 procent KSČ. Tím jí otevřeli cestu k moci. Žádná Jalta, žádný Zorin v únoru 1948, ale dospělí, svéprávní lidé si dobrovolně vybrali svůj osud.

Pokud jste ještě nevyhodili příležitostně vydaná čísla obrázkových časopisů z pohřbů Jana Masaryka a Edvarda Beneše z oné doby, tak se na ně podívejte! Uvidíte totéž, co dnes vysílá Česká televize. Tenkrát svoboda umírala, dnes ji máme?

Nemyslím si, že věci jsou takové jednoduché. A také nejsem přítelem konspiračních teorií, ale věci jsou prostě složitější...

Když jsem studoval na VŠ, tak někteří učitelé na seminářích (byl r. 1960 ) se nás pokoušeli povzbudit k pochybnostem. Zkusme si nějaké takové pochybnosti naformulovat.

Američtí prokurátoři tvrdí, že Bradley Manning přímo komunikoval s Assangem

20. 12. 2011

Američtí armádní prokurátoři tvrdí, že nalezli emailovou korespondenci mezi Bradleym Manningem, který je obviňován, že prozradil americké diplomatické depeše serveru WikiLeaks, a zakladatelem WikiLeaks Julianem Assangem.

Manning se prý vyjádřil v emailu Assangeovi, že zveřejnění statisíců tajných dokumentů o Iráku a Afghánistánu bude "významným dokumentem naší doby, odstraní zmatek způsobovaný válkou a odhalí skutečnou podstatu asymetrického válečnictví v jednadvacátém století."

Žvásty českých katolíků

20. 12. 2011 / Boris Cvek

Vždycky jsem měl sklon brát vážně to, co jsem četl. Když jsem byl v osmnácti hegelián nebo husserlián, nebylo to proto, že jsem si chtěl Hegela či Husserla přetáhnout na svou stranu, že jsem si z nich chtěl vybrat, co se mi hodí, nýbrž mne prostě přesvědčili. A když jsem s nimi potom vnitřně začal polemizovat a radikálně se od nich odvrátil, nikdy jsem se opět nesnažil nějak si je přizpůsobit, ale respektoval jsem jejich postoj, protikladný mému. I proto nemám rád, když se Hegel v moderní americké filozofii interpretuje jako liberál a když se z něho vybírá jenom to, co se hodí pro takovou interpretaci. Hegela či Husserla si natolik vážím, byť jejich učení považuji za v zásadě nebezpečné, že bych ho nikdy nechtěl překrucovat k obrazu svému. To, že něco polemicky odmítáte, je podle mne mnohem poctivější a uctivější postoj, než to falšovat.

Oceňujeme, že Václav Havel vystoupil na obranu demokracie v Maďarsku

20. 12. 2011

Kondolenční prohlášení členů bývalé maďarské demokratické opozice

tisková zpráva

My, členové bývalé maďarské demokratické opozice, jsme byli šokováni, když jsme se dověděli o úmrtí Václava Havla. Navzdory tomuy, že jsme věděli, že je dlouhodobě nemocen, zpráva o této tragedii nás zastihla nepřipravené, protože Havel, jeden z nejvýznamnějších symbolů změny režimu ve středovýchodní Evropě, zůstával až do nedávné doby trvalou osobností našeho společného sociálního a politického života.

Byl jsem nařčen ze "znevažování Václava Havla"

20. 12. 2011

Vážený pane Čulíku,

chci Vám tímto způsobem poděkovat za článek, který jste uveřejnil dne 19.12., píše Ondřej Illek. Stejně jako Vy si myslím, že je potřeba ukazovat nejen to dobré, ale i to horší. Jednak to patří k novinářské etice (být objektivní), jednak je důležité znát vlastní historii z více úhlů pohledu a (třeba) i nepříjemnou pravdu.

V tomto ohledu mě velmi zklamaly negativní ohlasy mých přátel, které jsem sklidil po uveřejnění článku o úmrtí Václava Havla na svém facebookovém profilu s mým přidaným komentářem "Já na něj osobně moc hrdý nejsem, ale jeho činy at' soudí jiný...".

Po předložení důvodů, proč já sám Václava Havla nemůžu glorifikovat jako jiní, jsem byl nařčen ze znevažování této osoby, nevhodného chování atd. Dostalo se mi dokonce odpovědí jako cituji "DELETE" , "Chudáku".

Opravdu nejvíc mě ale zklamal následující příspěvek od jedné mé spolužačky - opět cituji "Ale na co nám dneska budou fakta o jeho chybách? ja si nepotřebuju hledat, co všechno udělal špatně...:( a už vubec ne dneska,no:(".

Pro mě byl Václav Havel hrdina

20. 12. 2011 / Adam Votruba

Rád bych stručně reagoval na dopis Ondřeje Illeka, protože mi přijde že on, podobně jako někteří jiní, zapomíná na důležitou věc. Václava Havla měli lidé rádi a pokud nám zemře někdo blízký, tak vzpomínáme na to dobré. Zármutek vyplavuje hezké vzpomínky, protože litujeme toho, co jsme v daném člověku ztratili pozitivního. Tuto pravdu ostatně vystihuje přísloví: "O mrtvých jen dobré."

Václav Havel byl veřejná osobnost

20. 12. 2011 / Jan Čulík

Václav Havel byl veřejnou osobností. Nemyslím, že je urážkou jeho památky, když se při příležitosti jeho úmrtí hodnotí jeho klady i zápory. Naopak mi připadá, že sentimentální hysterie, kterou rozpoutala česká média, je neuvěřitelnou urážkou jeho památky a že se nad ní musí obracet v hrobě.

Je nesmírně nebezpečné propadat falešným sentimentálním mýtům. Kromě toho je zjevné, že média a politici sentimentální havlovský mýtus vnucují společnosti zcela neskrupulózně, ve prospěch vlastních pochybných zájmů. Je velmi deprimující, že mnoho lidí to nekriticky přijímá. Sentimentalita má mocný vliv.

Odezdikezdismus

20. 12. 2011

Chtěl bych vám velmi poděkovat za váš skvělý příspěvek k všeobecné havlovské hysterii., píše Michal Kovařík z Pekingu.

Jak příznačné pro českou mediální a politickou scénu, že podle mne jedna z opravdu mála střízlivých a uměřených reakcí na smrt Václava Havla musela přijít od člověka, žijícího v zahraničí. Proč u nás převládají pouze dvě extrémní reakce, buď naproto nekritické zbožštění nebo pak nenávist až za hrob?

Osobne myslím, že reakce na Havlovu smrt trefně ilustrují podle mne jednu z nejtragičtějších vlastností českého národa a totiž "odezdikezdismus...

Jako tolikrát v historii opět nejsme schopni racionálně a bez ideologických brýlí nahlížet významné osobnosti, které vzešly z našeho středu případně náš národ zvnějšku nějak poznamenaly...

Opět budeme stavět pomníky a možná i přejmenovávat letiště a já se potutelně ptám, za jak dlouho je budeme přejmenovávat znovu, dle nových pánů, v linii Rakousko-Uhersko, Masaryk, nacisté, stalinisté, osmašedesátníci, normalizační komunisté, Havel... že by snad Číňané??? (což by bylo zvláštně pro mě, člověka žijícího v Říši středu, dost zábavné).

Soud: životní prostředí je důležitější než zájmy Bauhausu

20. 12. 2011

Tisková zpráva NESEHNUTÍ a Klidné Ivanovice ze dne 20. prosince 2011

Městský soud v Praze zamítl žádost autorizovaného inspektora Teigisera o zrušení odkladného účinku žaloby na pokoutně vydaný certifikát ke stavbě Bauhausu v Brně-Ivanovicích. Dále tak platí zákaz kolaudace a otevření hypermarketu. Soud odmítl argument, že zprovozněním Bauhausu nebudou poškozena práva žalobců a žalobkyň. Veřejný zájem na ochraně životního prostředí je podle soudu důležitější než ekonomické zájmy firmy Bauhaus.

Systematické mučení a zabíjení v Sýrii prokázáno

20. 12. 2011



Channel Four TV zdokumentovala a analyzovala systematické mučení civilistů syrskou armádou a bezpečnostními jednotkami. OSN je nyní přesvědčena, že od března bylo v Sýrii usmrceno 5000 civilistů. Zatčeny byly desetitisíce osob, které prošly vězeňským a policejním systémem, běžně používajícím mučení.

Alternativa pokryteckých poselství

20. 12. 2011 / Pavel Urban

Na Jeho Svatost tibetského dalajlámu se dívám podobně, jako se mohl nezaujatý pozorovatel dívat na Eduarda Beneše za druhé světové války. Tedy jako na hlavu exilové vlády bojující proti okupantovi, který se snaží udělat z původního národa menšinu ve vlastní zemi. Takovýto boj obvykle nebývá morálně zcela čistý. Ani spojence si podobní exulanti nemohou mnoho vybírat. Potud bych mohl s Danielem Veselým souhlasit. Nebo s ním přinejmenším nebýt v rozporu.

Které nepravosti nevidí Bůh ani Vatikán ?

20. 12. 2011 / Pavel Urban

Podle Jiřího Bati chce neuvěřitelně nemorální církev vrátit majetky a statky, které získala "mnohdy násilnou cestou zbrocenou krví a životy věřících, potažmo nevěřících." Asi by to chtělo uvést nějaké konkrétní příklady. V počtu zdůvodňujícím příslovce "mnohdy". Podotýkám, že musí jít o příklady statků z území České republiky (zahraničních majetků se české restituce netýkají), které výše popsaným způsobem získala přímo církev. Nikoli někdo jiný, kdo pak část získaného daroval nebo odkázal církvi.

Ve skutečnosti to bylo spíše obráceně.

Perverzní kapitalizace smrti v IHned

19. 12. 2011

Na server IHned vydali článek, v němž se "experti" radují, že smrt Václava Havla posílí turistiku do ČR, upozorňuje Josef Švéda. Asi si uvědomili, že je to trochu moc, protože ze serveru IHned byl posléze stažen. Stále je však k dispozici ZDE

Pozn. KD: Podle všeho za to tak úplně nemůže IHNED.cz, který není autorem zprávy, ale ČTK, která údajně zadala průzkum s takovouto lidožroutskou otázkou...

Britský tisk zaznamenává Havlovu kontroverznost

19. 12. 2011

Při prolistování nekrology, věnované Václavu Havlovi v pondělním britském tisku je zjevné, že i když se média soustřeďují na Havlovu činnost do roku 1990 (v tom smyslu zůstávají například komentáře Timothy Gartona Ashe v Guardianu a Rogera Scrutona v Timesech hluboce v osmdesátých letech) tisk nicméně zaznamenává, že s Václavem Havlem to v interní české politice po r. 1990 bylo složitější. Například toto píší pondělní Timesy v třístránkovém - obdivném nekrologu, zaměřujícím se především na léta do roku 1990 - poté, co zaznamenávají "dlouhodobý konflikt" mezi Havlem a Klausem:

Falešná mytologizace Václava Havla nikomu neprospívá

19. 12. 2011 / Jan Čulík

Jsem poněkud šokován nepřiměřenou reakcí českých médií i českých politiků na úmrtí Václava Havla. Nekritické povyšování Václava Havla na úroveň světce nikomu neprospívá, nejméně jemu, protože všichni vědí, že je to lež. Novináři by se neměli chovat jako stádo a měli by trvale zastávat kritickou zásadu, že nikdy není nic černobílé.

Václav Havel nebyl absolutní světec a "hrdina českého národa", ani to nebyl absolutní zloduch (což je dojem, který začínají vytvářet různé reakce na internetu, od lidí, kteří byli vůči Havlovi neférově zaujatí, anebo jim prostě jeho posmrtné, zcela nekritické oslavování jde právem na nervy). Proto zdůrazňuji, že Havlovi tohle média neměla udělat. Měla se k němu chovat jako k normálnímu člověku, tak, jak on sám po většinu svého života jednal.

Velmi se mi líbilo první nedělní zpravodajství rozhlasové stanice BBC Radio Four o Havlově úmrtí, které se vysílalo v poledních zprávách. Reportér velmi stručně shrnul Havlovy zásluhy o pád komunismu v Československu koncem osmdesátých let a pak férově dodal, "S Havlovou politickou kariérou po roce 1989 už to bylo složitější."

A tak tomu také přesně je.

Pokrytectví a kýč

19. 12. 2011 / František Řezáč

Češi volili v červnu roku 1946 z více než 43 procent KSČ. Tím jí otevřeli cestu k moci. Žádná Jalta, žádný Zorin v únoru 1948, ale dospělí, svéprávní lidé si dobrovolně vybrali svůj osud. A své politiky. Nejen z KSČ, ta měla podle Moskvy jasno. Ale nejasno měli politici tzv. demokratických stran. V únoru 1948 "vystrčili na Gottwalda p...l a on je do ní kopnul" jak vtipně poznamenal jeden z těch, kteří tenkrát jasno měli. Čekali, že jim pomůže a že všechno zachrání prezident, těžce nemocný Edvard Beneš...

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM

Hodně klesající tendence

2. 4. 2012

V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.

Vina je především na českém národě!

19. 12. 2011

Říká se "o mrtvých jen dobré". Je samozřejmé, že Česka se smrt Václava Havla dotýká absolutně jinak, než třeba Britů, Němců, Argentinců, atd., píše Ivo Mareš. V zahraničí může být pohled médií o dost kritičtější, věcnější, stručnější, ale pro nás jsou to velmi emotivní a smutné chvíle. Alespoň pro mnoho lidí, jak je vidět na náměstích, z vyjádření všech možných lidí, podepisování kondolenčních knih, atd. Tolik aktivity od apatických občanů ČR, nevážících si svých osobností, jsem dlouho neviděl. Myslím si také, že se mu chodí v těchto chvílích poklonit i tací, kteří s ním mnohdy velmi nesouhlasili.

Václav Havel je mrtev! Co to pro nás znamená?

19. 12. 2011 / Petr Kužvart

Především umřel předčasně. Ještě tu mohl být. Nejsem lékař, ale co vím z doslechu, tak vedle závažných plicních problémů, jejichž počátky si přinesl z několikaletého věznění, prý trpěl také jakousi stařeckou anorexií. Nemohu se zbavit dojmu, že pokud by ho včas dovezli do nemocnice a dali na kapačky, tak mohl tuto poslední krizi přežiít. Je ovšem otázkou, zda by si takové přežití v daném stavu sám přál. Nevím.

Snažit se o to, co je nedosažitelné

19. 12. 2011 / Bohumil Kartous

Václav Havel nežil v pravdě a lásce. Ve svém coming out Odcházení nechává své vlastní alter ego obvinit z toho, že vlastně neví, co to je láska. Podle všeho si tím nebyl celý život vůbec jistý, stejně jako si nebyl jistý pravdou. Potřeba toho, aby pravda a láska zvítězily, ho možná často vedla k tomu, že toto vítězství prostě něčemu nebo někomu přisoudil, aby si ten pocit vítězství na chvíli navodil. Na konci svého života to Václav Havel o sobě takto sdělil.

Postoje Václava Havla zaštítily válečné zločiny

19. 12. 2011 / Jakub Rolčík

Zemřel Václav Havel, uznávaný disident a bojovník za lidská práva. Není pochyb o tom, že svého času přispěl ohromným dílem ke kritice nestravitelných nectností tzv. socialistického režimu, který ještě v roce 1988 ubil k smrti politického vězně Pavla Wonku. Nicméně, jak na to před časem upozornil úderným způsobem Petr Schnur, jeho příspěvek k rozvoji české postkomunistické společnosti je nanejvýš diskutabilní.

Havel je symbolem slušnosti a morálky

19. 12. 2011

Milá redakce. Jako čtenář musím poprvé vyjádřit zklamání z přístupu BL k úmrtí pana Havla, píše Roman Ptáček. Samozřejmě, že negativního hodnocení se dočkáme i od jiných, kteří nepochopili osobu pana Havla, anebo s ním lidsky nikdy nesouhlasili, anebo mají potřebu všechno politicky analyzovat až do nepochopitelných detailů. Ale že by to bylo na BL tak rychle, to je pro mne docela šok.

Pokud se na věc dívám jednoduše, jako občan, tak mne váže s osobou pana Havla nalezení obyčejné slušnosti a morálního vzoru v této zemi. Alespoň tedy z té slušnosti by se vaše redakce mohla mírnit. Extremismu a nelidskosti už mám totiž plné zuby a věřím , že nejsem jediný, což ukáže právě to pragmatické rozloučení s panem prezidentem. Ono totiž bude manifestační, ať se to komu líbí, nebo ne.

Co znamenal Václav Havel

19. 12. 2011 / Boris Cvek

Všichni teď všude mluví o zesnulém prvním českém prezidentovi Václavu Havlovi, a tak je těžké napsat o něm něco svébytného, originálního, aby člověk nějak důstojně uctil jeho památku a zároveň se nestal patolízalem či panegyrikem , jak se to stává dnes skoro každému. Kromě soustrasti pozůstalým by se mělo také říci, že Václav Havel odešel jako člověk, který prožil bohatý, zajímavý, plodný život a který si získal obdiv a úctu, ba snad dokonce sympatii, i u svých odpůrců a nepřátel. Václav Havel, a myslím, že by to bylo i proti jeho přání, by se neměl stát ikonou, "tatíčkem", nezpochybnitelným principem dobra, ale měl by být naopak určitým souřadným bodem, s nímž se bude muset nějak vyrovnat každý, kdo bude chtít pochopit moderní české dějiny, ale i dějiny myšlení a umění druhé půlky 20. století. Myslím, že Havel -- na rozdíl od T. G. Masaryka -- dělal hodně pro to, aby ho lidé jako takovou nezpochybnitelnou ikonu nebrali.

Václav Havel a nezpochybnitelný demokratický playlist Radiožurnálu

19. 12. 2011 / Michal Vimmer

Nedávno proběhla diskuse o hudbě na nejposlouchanějším veřejném rozhlasovém kanálu, Radiožurnálu, úžasném proudu českého bezčasí, který posluchačům umožňuje kdykoli znova vstoupit do stejné, vyschlé řeky dutých zvuků. Jak prázdnota Radiožurnálu bezchybně odráží "demokratičnost našeho" veřejného prostoru vystihl redaktor Klusák. Musel zemřít V.H., aby se playlist kolovrátku ČRo1 na pár hodin zadrhl a "všechno" se změnilo? Jakoby se včera v neděli hrálo z domácí diskotéky zesnulého: Zappa, Rolling Stones, Plastic People. Ale pochopitelně, že se nezměnilo NIC. Jak by také mohlo. Kýč zůstal kýčem.

Havel přesahoval všechny

19. 12. 2011

Milý pane šéfredaktore,

po přečtení Vašeho "nekrologu" k úmrtí Václava Havla jsem začal lépe chápat lidi, kteří Vašemu serveru říkají blitky, píše Zdeněk Stránský.

Osobnost VH je naopak zapotřebí adorovat, protože za celé minulé století tady bylo jen velmi málo osobností, které dokázaly mravní kompas v sobě udržet po celý život a jeho střelka vždycky směřovala k pólu svobody.

Jestliže někdo kritizuje VH po roce 1989, nesmí se tvářit, jakoby jeho politická činnost pobíhala ve vzduchoprázdnu, zatímco byla v reálných souvislostech. Jen idiot nebo darebák nevidí jne ten nejpodstatnější rozdíl v pojetí úřadu, kdy za jeho prezidentství v průběhu 10 let padla předčasně pouze jedna vláda,zatímco za VK předčasně již čtyři a vše se stihlo za necelých osm let Václav Havel všechny přesáhl a tím mnohé strašně urazil.

Sedmdesáté narozeniny Leonida Brežněva

19. 12. 2011

V souvislosti s mediální hysterií nad úmrtím Václava Havla upozorňuje Karel Dolejší na oslavné video, vydané ruskou agenturou Novosti k sedmdesátým narozeninám Leonida Brežněva r. 1976 ZDE.

Nepřipomíná vám to něco? Metody práce českých médií, inspirované sovětským vzorem, se přiliš nemění...

Zemřel Václav Havel

18. 12. 2011 / Jan Čulík

V neděli ráno zemřel český dramatik, politik a disident Václav Havel (1936-2011). Do československé a české historie se zapsal nesmazatelnou stopou. Už roce 1952, jako teenager, založil skupinu nezávislých mladých lidí, kteří si říkali Šestatřicátníci. V tvrdém stalinismu projevovali tito mladí lidé zájem o nezávislou kulturu. V roce 1956 Havel pronesl odvážný projev na aktivu začínajících československých spisovatelů na Dobříši. Koncem padesátých let pracoval v pražském Divadle ABC u Jana Wericha a posléze se stal kmenovým autorem a dramaturgem v Divadle Na Zábradlí, kde se uskutečnily premiéry jeho nejslavnějších absurdních her jako Zahradní slavnost a Vyrozumění.

Od podzimu r. 1968 se Havel účastnil významné tiskové diskuse s autorem Milanem Kunderou o budoucím osudu a významu Pražského jara, k němuž zaujal - na rozdíl od Kundery - značně skeptický postoj.

V Husákově normalizaci se stal Václav Havel rychle zakázaným spisovatelem. Svědčil o tom, že porážka Pražského jara znamenala naprosto radikální proměnu československé kulturní situace: "Byl to konec jedné éry, rozpad jednoho duchovního a společenského klimatu, hluboký mentální zlom. Zhroutil se celý dosavadní svět, ten svět, v němž jsme byli už tak dobře zabydleni a v němž jsme se uměli tak dobře pohybovat, poklidný, trochu komický, trochu rozložený a hodně biedermaierský svět šedesátých let. Ze sutin zborceného světa už zlověstně vyrůstal svět bytostně jiný, nemilosrdný, pochmurně vážný, asiatsky tvrdý."

Postupně se Havel za normalizace stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české disidentské obce. Podílel se na vzniku manifestu, hájícím lidská práva Charta 77 a působil i jako mluvčí Charty. V sedmdesátých letech se v Čechách rozšířila nahrávka jeho jednoaktovky Audience, která patří spolu s Vernisáží k nejpozoruhodnějším literárním svědectvím o étosu sedmdesátých let.

Jako čelný disident byl Havel tvrdě pronásledován a koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let několik let vězněn - špatné podmínky věznění ho tehdy přivedly na pokraj smrti.

Od druhé poloviny osmdesátých let začalo být Havlovo jméno postupně známé i na Západě. Rychle se stal symbolem demokratické revoluce r. 1989 a posléze prvním československým a pak i českým prezidentem.

Zatímco v disidentském období projevoval Václav Havel odvahu, morálku a zásadovost, a stal se tak skutečně významnou osobností československého úsilí za demokracii, někteří kritikové poukazují na to, že se po roce 1989 stal výlučně politikem a podřizoval své činy a veřejné výroky v určité míře politickému oportunismu. V této souvislosti je zřejmě významná debata Václava Havla s britským historikem Timothy Gartonem Ashem ze začátku devadesátých let, v níž Ash argumentoval, že by si Havel udržel své renomé daleko bezpečněji, kdyby funkci prezidenta nepřijal a zůstal nezávislým intelektuálem. Havel tuto argumentaci odmítl.

Havlovo vidění světa zůstalo navždy - a zřejmě pochopitelně - ovlivněno jeho velmi traumatickou zkušeností z totalitního komunismu. Usiloval o mezinárodní spojenectví, aby zabránil tomu, aby se Československo/Česká republika kdy opět dostaly do područí Ruska. V tomto smyslu se spojoval s americkým politickým establishmentem, v němž viděl pro Česko záruku svobody a demokracie, podle některých pozorovatelů někdy až nekriticky. Ačkoliv byl v sedmdesátých a osmdesátých letech hlavním katalyzátorem vzniku alternativní občanské společnosti, po roce 2000 Havel nepochopil obdobné občanské hnutí, protestující proti umístění americké základny na českém území - argumentace a mentalita mladé české generace už mu byla zřejmě cizí.

Jeho film Odcházení je možno interpretovat jako sebeironické ohlédnutí nad vlastní politickou a veřejnou kariérou.

Zemřel Kim Čong-il

19. 12. 2011

Šéf severokorejského státu Kim Čong-il zemřel na infarkt. Bylo mu 69 let. Oznámila to severokorejská státní televize. Kim Čong-il stál v čele severokorejského státu od roku 1994. Zemřel ve vlaku "na návštěvě oblasti mimo hlavní město". Kim Čong-il utrpěl mrtvici už r. 2008 a dlouhé měsíce nevystupoval na veřejnosti.

Spojené státy versus všichni

19. 12. 2011 / Immanuel Wallerstein

Za onoho času měly Spojené státy hodně přátel nebo aspoň relativně poslušných stoupenců. Dnes se zdá, že nemají nic než protivníky, a to všech politických odstínů. Co víc, ve svých střetech s nimi si zřejmě nevedou moc dobře.

Kalamitní kapitalismus a Evropská unie

19. 12. 2011 / Jan Makovička

Svět je v krizi, Evropská unie je v krizi, v krizi je euro, Evropské unii hrozí rozpad atd., to dnes a denně čteme v novinách a na internetu, posloucháme v rozhlasu nebo v televizi. Přední světoví manažeři (termín státníci by tady byl asi příliš velká nadsázka) stále jednají a zachraňují svět či spíš banky od hrozící katastrofy, ale situace se nelepší a občané jsou stále šokováni dalšími poplašnými zprávami: permanentně hrozí bankrot Řecku, které se stále nemůže vzchopit přes mohutné finanční injekce a k Řecku se blíží i další státy, když o Islandu, Irsku, Lotyšsku atd. se raději moc nemluví (právě ten Island a způsob řešení, které zvolil, je dost zajímavý).

Arabské ženské hnutí ztrácí sílu

19. 12. 2011 / Miloš Kaláb

Téměř rok po začátku Arabského jara ztrácejí zdánlivě nezastavitelné požadavky na reformu svou sílu. V lednu získaly egyptské ženy sympatie světové veřejnosti, když vešly do ulic s tmavými brejlemi na očích a s květovanými šátky na hlavách, aby společně s muži svrhly Mubarakův režim. 

Restituce církevního majetku aneb Dočkáme se zavedení poddanství a roboty?

19. 12. 2011 / Karel Hoff

Náboženství už ve své zárodečné podobě provází člověka od úsvitu dějin. Pravda, náš prapředek bral přírodní jevy jako danou kulisu svého života, když zahřmělo a blesk rozčísl strom, instinktivně sebou škubnul, ale že by přemítal, proč se tak stalo, tož to ani omylem: když je teplo, tak se to děje vždycky. Na "vědecké" zdůvodnění si musí počkat do příštího léta, až blesk zabije náčelníka té odporné tlupy ze zákrutu řeky.