Pokrytectví a kýč

19. 12. 2011 / František Řezáč

Češi volili v červnu roku 1946 z více než 43 procent KSČ. Tím jí otevřeli cestu k moci. Žádná Jalta, žádný Zorin v únoru 1948, ale dospělí, svéprávní lidé si dobrovolně vybrali svůj osud. A své politiky. Nejen z KSČ, ta měla podle Moskvy jasno. Ale nejasno měli politici tzv. demokratických stran. V únoru 1948 "vystrčili na Gottwalda p...l a on je do ní kopnul" jak vtipně poznamenal jeden z těch, kteří tenkrát jasno měli. Čekali, že jim pomůže a že všechno zachrání prezident, těžce nemocný Edvard Beneš...

Pokud jste ještě nevyhodili příležitostně vydaná čísla obrázkových časopisů z pohřbů Jana Masaryka a Edvarda Beneše z oné doby, tak se na ně podívejte! Uvidíte totéž, co dnes vysílá Česká televize. Tenkrát svoboda umírala, dnes ji máme? Komunistická strana Československa měla ve druhé polovině šedesátých let více než 1 700 000 členů. To byla opravdu skvělá odpověď na odkaz Masaryka a Beneše...

Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se podařilo obnovit počet členů KSČ relativně rychle. Za půl milionu vyhozených ze strany a z práce se našel za pár let dostatečný počet ochotných náhradníků. Ach, kde byl tehdy tak milovaný a oplakaný Dubček!

Češi volili po tzv. sametové revoluci v roce 1989 několikrát. Jimi zvolení poslanci a senátoři pak volili prezidenta. Ten, kterého dnes oplakávají, byl jiný, než ten, kterého mají. Ale mají, jako tenkrát, po válce, co chtěli a co si svobodně vybrali.

Osamělí muži na Hradě nebo na Hrádečku potichu odcházejí. Český duch korupce, pokrytectví a kýče kráčí dál... Plačte!

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 19.12. 2011