Oceňujeme, že Václav Havel vystoupil na obranu demokracie v Maďarsku

20. 12. 2011

Kondolenční prohlášení členů bývalé maďarské demokratické opozice

tisková zpráva

My, členové bývalé maďarské demokratické opozice, jsme byli šokováni, když jsme se dověděli o úmrtí Václava Havla. Navzdory tomuy, že jsme věděli, že je dlouhodobě nemocen, zpráva o této tragedii nás zastihla nepřipravené, protože Havel, jeden z nejvýznamnějších symbolů změny režimu ve středovýchodní Evropě, zůstával až do nedávné doby trvalou osobností našeho společného sociálního a politického života.

Byli to středoevropští intelektuálové jako neochvějění stoupenci Pražského jara, kteří vytvořili tradici solidarity v našem regionu. Navzájem jsme si přes hranice pomáhali mnohokrát při našem občanském odporu po událostech v Československu. Později byla maďarská inteligenci vždy ochotna podstatnou měrou riskovat a protestovat proti věznění představitelů české a slovenské opozice, včetně Havla samotného. Nebyla to naše společná minulost rozčleněných národních států, která nám sloužila jako inspirace po dobu čtyřiceti let pro naši duchovní soudržnost, ale naopak naše víra ve společnou budoucnost v Evropě. Od samého začátku byl Václav Havel jedním z nejangažovanějších stoupenců pro tuto vizi.

Jeho ztráta je ztrátou pro celou Evropu, stejně jako memento, a to zejména dnes, kdy mnoho Evropanů ztrácí víru v pravdivost a v hodnoty společné Evropy. Bylo vynikajícím příkladem Havlovy vášnivé víry v evropskou jednotu, když v lednu 2011 bezodkladně podepsal Budapešťskou deklaraci, která varovala Evropu a celý svět, že se v Maďarsku podnikají první kroky ke zrušení demokracie.

Budapešť 18. prosince 2011


Attila Ara-Kovács
György Dalos
Gábor Demszky
Miklós Haraszti
Róza Hodosán
Gábor Iványi
László Kasza
János Kenedi
György Konrád
Ferenc Kőszeg
Bálint Magyar
Imre Mécs
Sándor Radnóti
László Rajk
Sándor Szilágyi
Gáspár Miklós Tamás


On the death of Václav Havel

Note of condolence sent by the former Hungarian Democratic Opposition

We members of the former Hungarian Democratic Opposition are shocked to learn about the death of Václav Havel. Despite our knowledge about his protracted illness, the news of the tragedy caught us unprepared, because Havel, one of the most emblematic representatives of regime change in Central and Eastern Europe, had remained a constant figure of our common social and political life until very recently.

It was the Central European intellectuals as staunch supporters of the Prague Spring who established the tradition of solidarity in our region. This was reciprocated on many occasions by the civil resistance unfolding there in the wake of the events in Czechoslovakia. Later, the best of the Hungarian intelligentsia was ready to take considerable risks to protest against the imprisonment of the leaders of the Czech and Slovak opposition, including Havel himself. It was not our common past of dismembered nation states that served as a beacon for our spiritual cohesion unbroken for forty years, but rather our belief in our common future in Europe. From the very outset, Václav Havel was one of the most committed "spokesmen" for this vision.

His death is a loss for the whole of Europe, as well as a memento, especially today when many Europeans are losing faith in the veracity and values of a common Europe. It was a shining example of Havel's passionate belief in European unity when in January 2011 he promptly signed the Budapest Declaration which warned Europe and the whole world of the first steps taken towards the abolition of democracy in Hungary.

Budapest, December 18, 2011


Attila Ara-Kovács
György Dalos
Gábor Demszky
Miklós Haraszti
Róza Hodosán
Gábor Iványi
László Kasza
János Kenedi
György Konrád
Ferenc Kőszeg
Bálint Magyar
Imre Mécs
Sándor Radnóti
László Rajk
Sándor Szilágyi
Gáspár Miklós Tamás

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 20.12. 2011