Odsun Václava Havla do historie

20. 12. 2011 / Jiří Jírovec

Napadla mě taková věc: Kolik z těch lidí, kteří teď oplakávají Havla, zapalují svíčky, kde se dá a slzí nad články bulváru (pro ten je smrt oživením zisku) má příbuzného, který by přivítal, kdyby ho právě teď někdo držel za ruku ve chvílích z posledních? To je ale spíš námět pro Jana Paula.

Odchod Václava Havla by měl vést k zamyšlení nad tím, jak se zase bude falšovat historie. Havel byl nepochybně velmi rozporuplný člověk. Snažíme-li se dopátrat toho, co vlastně udělal, dostaneme se ke známému rčení Radia Jerevan "v zásadě to je pravda, ale..."

Máme věřit tomu, že Václav Havel pozval Klause do OF. To lze chápat například tak, že Havel zvedl telefon a volal: Vašku, honem sem přijeď zakládáme OF a ty jako ekonom nesmíš chybět. Nejspíš to je pravda s tím rozdílem, že, jak media naznačují, se Klaus do vznikajícího OF vetřel a tak mu možná Havel řekl, no, když už jsi tady, tak zůstaň.

Máme věřit, že nás Havel dostal do NATO. V zásadě to je pravda, s tím rozdílem, že původně sliboval, že již nikdy do žádného mocenského seskupení nepůjdeme a bylo-li ono konstatování pravdivé, tak musel být svými americkými a jinými západními sponsory lámán, aby svůj názor změnil.

Máme věřit tomu, že Klaus si Havla vážil již od šedesátých let . To je jistě pravda, když to říká, tedy s tím rozdílem, že alespoň podle medií nemohl Havla vystát. Nepochází termín havlismus z Klausových kruhů?

Máme věřit tomu, že Havel jako slušný člověk zanechal svoji stopu v české politice. Tedy zase s tím rozdílem, že to není nikde vidět.

Máme věřit tomu, že Havel byl povýšen nad hmotné statky. To může být pravda s tím rozdílem, že je neodmítal příspěvky ze zahraničí ani restituce majetku zabaveného jeho údajně kolaborantské rodině před rokem 1948. Havel údajně řekl, že mu byl restituce čert dlužen . Proč ty restituce neodmítl?

Máme věřit tomu, že Havel inspiroval amerického presidenta Obamu . Jenže k čemu? K další válce o suroviny a v této souvislosti k ještě lepšímu obkroužení Ruska? Havel, pravda, pronesl mnohou frázi o demokracii, ale americkým presidentům pomohl otevřenou podporou bombardování (proruského) Srbska a války v Iráku.

Máme věřit tomu, že Havel nadevše miloval pravdu a svobodu. Je to jistě pravda s tím rozdílem, že si tu a tam pomohl dvojím metrem. Co nechtěl vidět, to neviděl a nikdy neřekl nic, co by mu mohlo uškodit. Proto nikdy nekritizoval porušování lidských práv ve sférách amerických zájmů. Proto se v podstatě nikdy neudělal nic pro vylepšení české politické scény.

Erik Best, americký novinář žijící v Praze, se v souvislosti s Havlovým odchodem ptá: Trápily Václava Havla výčitky svědomí? Zde je podstatná část Bestova blogu, který se svou přímostí silně liší od uslzenosti a servilnosti českých médií.

"Mám pocit, že mám i já jisté právo Havlovo úmrtí komentovat, neboť moje vláda pomohla Václava Havla "vytvořit". Kdyby jeho jméno nezaznívalo tak často z Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa, nemuselo být jeho zvolení do funkce prezidenta po pádu železné opony takovou samozřejmostí. Stejně tak nemusela Česká republika zaujmout tak laxní přístup k vyrovnávání se s minulostí, který sloužil zájmům Spojených států i Ruska. Studená válka byla vždy tak trochu hrou mezi velkými mocnostmi, za kterou obyčejní lidé zpravidla platili nejvyšší cenu. [...]

Ve výsledku je česká společnost bohužel kontrolována z velké části stejnými lidmi - nebo přinejmenším stejnými typy lidí - jako před rokem 1989. Pro většinu Čechů to není zas taková novinka, ale co by pro většinu z nich mohlo být novinkou, je skutečnost, že stejná sorta lidí vládne i v ostatních zemích. Ukazují nám to finanční a ekonomické krize i celosvětový rozmach nejrůznějších protestních hnutí, která na tuto situaci reagují.

Havel si zvolil hrát na stejném hřišti s těmito lidmi. Rozhodl se přidat k té sortě, které coby disident tak vehementně oponoval. Když se Havlovi připisuje zásluha za pomoc při integraci České republiky mezi západní země, měla by mu rovněž být dávána částečná vina za negativní důsledky, jež tato integrace s sebou přinesla. Mám tím na mysli zásadní civilizační problémy, jako je diktát mezinárodních bankéřů, globalizace korupce a "humanitární" bombardování zemí s režimy, které nehrají podle stejných pravidel jako Západ.

Novinář Jan Petránek se v Mladé frontě 10. prosince zmínil o tom, že je mu Havla líto, neboť si podle něj nyní uvědomuje, co všechno neuhlídal. "Ti, kteří udělali ten samet podle hesla Nejsme jako oni, jako by měli klapky na očích, že za rétory je hrstka pragmatiků, kteří rozkradou, co můžou," dodal.

Petránka velmi obdivuji a rád bych věřil, že má pravdu. Havel se rozhodl, do jakého klubu chce patřit, a dlouze a tvrdě bojoval, aby do něj byl přijat. A když se tak stalo, musel hrát podle pravidel. Znamenalo to, že si nejen užíval dočasných vítězství a slávy, ale že také musel žít s nevyhnutelnými důsledky svého rozhodnutí. Pokud měl na sklonku svého života výčitky svědomí, je jen škoda, že to nedal více najevo."

Za pár dní bude Havlův pohřeb. Je škoda, že se neodhodlal odejít v tichosti bez pompy. A tak, jak se sluší přijedou papalášové s paničkami či milenkami a budou si natřásat peříčka a klást věnce. Nová moc to nedělá kvůli Havlovi, ale kvůli sobě. Dokonce i použití pohřebních rekvizit z doby TGM je dobře vymyšlené. Lid si popláče, pak se postaví nějaká ta socha, přejmenuje to či ono a bude od něj pokoj.

Bude to absurdní divadlo, na které si vláda nějakou tu miliardu ráda půjčí. Bude to důkaz, že Havel musí i v epilogu hrát podle pravidel klubu, který ho přijal a nechá se dobrovolně odsunout do neobtěžující historie. Havel mohl podle neznámého vojína z Krylovy písně říct "nasrat, jo nasrat" a tím zůstat symbolem pro boj se zvrhlostmi současné české i světové politiky. Jenže Havel není náš, ale jejich, a proto s ním zametou pod honosný náhrobek.

Havel byl zrcadlovým obrazem na Moskvu orientovaných politiků. Jeho jednosměrná orientace na USA samozřejmě nedává žádný smysl, pokud budeme Havla považovat za filosofa.

Havel byl nepochybně muž dvou tváří nebo, chcete-li, dvojího metru. Co nechtěl vidět, to neviděl a nikdy neřekl nic, co by mu mohlo uškodit. Proto nikdy nekritizoval porušování lidských práv ve sférách amerických zájmů. Proto se v podstatě nikdy neudělal nic pro vylepšení české politické scény.

Na Havlově osudu je zajímavé, že ačkoli pocházel - podle komunistů - z kolaborantské rodiny, totalitní režim mu umožnil poměrně zajímavou kariéru.

Václav Havel - dramatik a politik
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 20.12. 2011