Britský tisk zaznamenává Havlovu kontroverznost

19. 12. 2011

Při prolistování nekrology, věnované Václavu Havlovi v pondělním britském tisku je zjevné, že i když se média soustřeďují na Havlovu činnost do roku 1990 (v tom smyslu zůstávají například komentáře Timothy Gartona Ashe v Guardianu a Rogera Scrutona v Timesech hluboce v osmdesátých letech) tisk nicméně zaznamenává, že s Václavem Havlem to v interní české politice po r. 1990 bylo složitější. Například toto píší pondělní Timesy v třístránkovém - obdivném nekrologu, zaměřujícím se především na léta do roku 1990 - poté, co zaznamenávají "dlouhodobý konflikt" mezi Havlem a Klausem:

Havlova schopnost kritizovat korupci však byla ochromena tím, jak obrovský prospěch získala jeho vlastní rodina z prodeje nemovitostí, navrácených jí v centru Prahy. Návrat majetku, který vlastnili Havlův otec a dědeček, ale který zkonfiskovali komunisté, byl součástí široce podporované restituční politiky , kterou podporoval Havel i ostatní jako správný a morální postoj. Avšak velké finanční částky, které dostala Havlova rodina poté, co některé tyto nemovitosti prodala, byly přesto ztrapňující, navzdory tomu, že Havel věnoval svůj podíl charitativním organizacím.

Havel zřejmě měl největší uspokojení v tomto období z toho, že byl svědkem, jak Česká republika vstupuje do NATO a postupuje směrem k členství v EU. Tento politik, který se narodil r. 1936, věděl velmi dobře, jak generace jeho rodičů trpěla absencí bezpečnostních záruk ze Západu. A ať už jeho domácí popularita klesala, pro Česko byl Havel mezinárodně i nadále velkým kapitálem, vyvolával pozornost daleko větší, než jakou by stát s pouhými deseti miliony obyvateli ve střední Evropě mohl očekávat.

Avšak koncem devadesátých let Havlova neomezená energie a intelektuální nadšení bezpochyby oslábly.

(Deník Times není volně k dispozici na internetu)

List Independent například píše:

Jako prezident se Havel brzo octl v konfliktu se svým kolegou Václavem Klausem a celou zbohatlickou kulturou, která nakazila nové Československo. Ostře kritizoval široce rozšířené nepřátelství vůči Romům, litoval, ale nebyl schopen zastavit rozdělení Československa a omluvil se za vyhoštění sudetských Němců po druhé světové válce. Navzdory své klesající popularitě byl zvolen prezidentem na druhé funkční období, které mu skončilo r. 2003.

Zdroj ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 19.12. 2011