Alternativa pokryteckých poselství

20. 12. 2011 / Pavel Urban

Otázka je, jaká se nabízí alternativa. Tentokrát ji Daniel Veselý popsal přesně: "Když poukazujeme na gaunerství západních vlád, máme k tomu mnohem větší manévrovací prostor a víc prostředků, jak na tyto nepravosti upozornit a dát našim vládám na vědomí svůj odpor. Je to daleko smysluplnější než volat po změnách ve státech s odlišným kulturním, náboženským a politickým vývojem." Proto bychom měli "primárně kritizovat zlořády západních korporací v Číně" a nekupovat jejich výrobky.

Jenže západní korporace mají v čínské ekonomice pouze marginální význam. Většina podniků zůstává v čínských rukou a podmínky v nich jsou často ještě horší. (V této souvislosti se nabízí otázka, co je vlastně na západních korporacích v Číně destruktivního. Destrukce je totiž forma změny, nikoli přizpůsobení se existujícímu stavu.) Západ má pro Čínu mnohem větší význam jako odbytiště. Neměli bychom tedy bojkotovat všechny čínské výrobky ? (Nechme stranou, zda si to ještě můžeme dovolit.) Daniel Veselý se k tomu přímo nevyjadřuje. Z kontextu je však zřejmé, že nikoli. Bylo by to nesmysluplné volání po změnách ve státech s odlišným kulturním, náboženským a politickým vývojem.

Pro havlovské křídlo české intelektuální scény je dalajláma (a, mezi řádky, i celý tibetský odboj) příkladem spravedlivého boje. Boje, který je nutno velebit a podporovat a některé nepodstatné detaily nechat stranou. Sám Daniel Veselý se ale podobně staví k palestinskému Hamasu . Hnidopiši by mohli najít i na Hamasu ledacos ošklivého. A nešlo by zdaleka jen o reakce na izraelskou okupaci. Jenže Daniel Veselý prosazuje "ideu jednoho státu, kde by měli Židé, Palestinci, beduíni či křesťané stejná práva a povinnosti." A Hamas usiluje o jeden stát na území historické Palestiny. Není to sice úplně totéž, ale je tu větší shoda zájmů, než s programem Fatahu, který připouští státy dva. To je podstatné, detaily musí stranou.

Jak by takto sjednocená Palestina vypadala v praxi ? Asi podobně, jako když dvě znepřátelené tlupy šimpanzů naženeme do jedné klece, abychom "cestou zevnitř" dosáhli jejich spojení. Příkladů z dějin rodu lidského známe dost. Ze světa i z Evropy, českou kotlinu nevyjímaje. Znamenalo by to novou válku. A následně etnicky vyčištěnou zemi bez Židů nebo možná bez Arabů. V lepším případě nové rozdělení.

Kdyby se tak stalo, bylo by to jistě odsouzeníhodné. Spravedlnost i Daniel Veselý by ale byli z obliga. Oni přece nic takového nechtějí. A nemohou za to, že to USA nakonec zařídí právě takto. Ať už udělají cokoliv.

Co když se ale stane zázrak, a Amerika i Evropa do dění v Palestině skutečně nijak nezasáhnou ? To by bylo v pořádku. Vývoj by byl ponechán "vnitřní cestě." A oběti této války by byly nedůležité. Podobně jako oběti arabských režimů nekolaborujících s USA. Ty zmíníme pouze tehdy, pokud je zapotřebí vytvořit kontrastní pozadí k ještě horším důsledkům války v Lýbii. Mimo tento kontext jsou bezvýznamné.

Při takovéto logice není divu, že Západ a především USA jsou hlavními viníky zla všude tam, kde se jakkoli angažují. Jakékoliv jiné možné příčiny jsou z podstaty věci bezvýznamné. Stejně tak je jasné, že ve vyšších geopolitických zájmech není otázka lidských práv ani na posledním místě. I kdyby je architekti těchto zájmů chtěli na to poslední místo dát, není to možné. Protože hovořit o lidských právech mimo kontext západního vměšování vlastně nemá smysl. Není také rozdílu mezi zabíjením (šesti milionů) lidí a spoluprací s těmi, kteří mají toto zabíjení doopravdy na svědomí. Nebýt této spolupráce, k onomu zabíjení by nedošlo. Nebo by bylo bezvýznamné.

Otázka je, co vlastně Daniel Veselý po Západu a zejména USA vlastně chce. Jeho morální maxima vylučují jakoukoli zahraniční politiku vůči mnoha zemím třetího světa. Vůči těm, kde není žádná reálná síla, se kterou by se dalo spolupracovat bez porušení těchto maxim. Jediným způsobem, jak nebýt v těchto případech zločincem, je izolacionismus v duchu hesla "ať tam třeba všichni pochcípají, hlavně když my s tím nemáme nic společného".

Na druhou stranu Daniel Veselýtvrdí, že "trvale udržitelná globální ekonomika 21. století musí být založena na novém etickém principu, který zohledňuje a podporuje mezinárodní provázanost. Proces sdílení ekonomického bohatství může zajistit všem obyvatelům planety rovnoměrný přístup k základním zdrojům, zboží a službám, a to vzhledem ke skutečnosti, že OSN ani mezinárodní společenství dlouhodobě nejsou s to tyto problémy adekvátně a efektivně řešit."

Obávám se, že tyto dva požadavky se navzájem vylučují. Efektivní uskutečňování etických principů se příliš neshoduje s nutností nezamezovat zlořádům zemích, které mají "poněkud odlišný civilizační a kulturní vývoj". Tyto země zahrnují většinu planety, takže ani úplné umravnění "společností, s nimiž nás pojí stejné ideologické hodnoty" toho moc nevyřeší. Nebo je to tak, že zlořády mimo kontext těchto společností jsou pro výše zmíněný etický princip bezvýznamné ?

Pokud Daniel Veselý bojuje ve svých článcích s proamerickými fundamentalisty, má obvykle aspoň napůl pravdu. Nutno říci, že jde o půlku, která je v českých mainstreamových médiích viditelná málo či vůbec. Tím spíš mě vadí, že, podobně jako Václav Klaus, nahrazuje jeden fundamentalismus druhým. To, co jiní lakují narůžovo, natírá on zase na černo.

Principiální myšlení jiné barvy nezná. Ale striktní obhajoba jedněch principů často znamená hodit jiné principy zcela přes palubu. Je pravda, že kompromisní či vyvážený postoj bývá někdy ještě horší. Ale morální převaha dosažená úplným ignorováním obětovaného je vždy pokrytecká. Nejen v případě Člověka v tísni.

Vytisknout