Hegemonie koho a nad kým?
24. 6. 2009 / Martin Škabraha
Ondřej Slačálek formuloval tezi, že současný český antikomunismus (který nazývá antikomunismem vyloučení) je projevem ztráty společenské hegemonie jeho představitelů. Je to podnětná teze, kterou však autor podle mého názoru nedotáhl. Jeho text potřebuje upřesnění, o které se nyní pokusím.
Ze závěru Slačálkovy studie čtenář nabývá dojem, že hegemonie, o které je řeč, je nadvládou střední třídy (resp. její části). To je trochu zavádějící z toho důvodu, že to pojem hegemonie zasazuje do "logiky nutného", jak by se vyjádřili Laclau a Mouffeová: jako by hegemonie tzv. morální pravice byla nutným projevem objektivních zájmů a postavení střední třídy, a když se toto postavení otřásá (což by určitě bylo možné doložit sociologicky), oslabuje se i hegemonie s ní spjatého diskurzu. Jenže hegemonie je pojem, který nepatří do "logiky nutného", ale do "logiky kontigentního", jinak řečeno: hegemonie není nutnou projekcí objektivního postavení nějaké třídy, ale historicky nahodilým výsledkem boje angažovaných intelektuálních elit o to, kdo bude formulovat převažující společenské vědomí (trochu tato marxistická teorie připomíná schumpeterovskou teorii demokracie, v níž je mínění voličů nikoliv předpokladem, ale naopak výsledkem činnosti politických stran).