3. 6. 2002
Největší revoluci v oblasti sdělovacích prostředků od doby, kdy vznikla v padesátých letech komerční televize, má přinést nový návrh "komunikačního zákona" britské vlády. Nový návrh zákona mnozí považují za sporný. Pohledem na desítky digitálních kanálů, na nichž se nevysílá nic zajímavého, dochází v Británii televizní divák neochotně k závěru, že televizní vysílání rychle degeneruje - dojem nezachrání ani stále přežívajících několik vynikajících dokumentárních, publicistických a zpravodajských pořadů na - původně terestrických - veřejnoprávních i komerčních stanicích. Tessa Jowellová, britská ministryně kultury a sdělovacích prostředků považuje nový zákon za významnou liberalizaci zastaralého, prý příliš silně regulovaného mediálního průmyslu. Jeden významný mediální odborník nový zákon charakterizoval jako "zřejmě nejničivější ránu britské televizi za celých posledních padesát let".
Nejvýznamnější a nejspornější součástí nového zákona je návrh otevřít britský mediální trh tak, aby na něj mohly vstoupit velké americké společnosti jako Time Warner či Disney a zakoupit si podíly v britských televizních stanicích. Včera v poledne vysílal pořad BBC Radio Four "Svět tento víkend" na toto téma rozhovor s Patricií Hodgsonovou, předsedkyní britské Rady pro komerční televizní vysílání, Independent Television Commission. Úvodem rozhovoru se Hodgsonové otázal moderátor, zda nový "komunikační zákon" neznamená volnotržní uvolnění veškeré regulace, na němž televizní diváci drasticky prodělají. |
Není nic platné, píší-li mi čtenáři, když poukazuji na jejich rasismus: "Je vidět, že jste nikdy nežil s Romy v jednom domě." (Nevím, čím to je, ale všichni Romové, které znám, jsou shodou okolností kultivovaní a příjemní lidé; znám třeba v Praze dvaadvacetiletého mladíka, který je varhaník - cvičí na varhany Bacha a Mozarta.) Argument, že "jsou Romové asociální" (všichni?), je mimoběžný. Rasismus mnohých Čechů a Slováků to vůbec neomlouvá.
Absolutně nelze připustit zcestnou, ano, fašistickou - a v českém prostředí bohužel dost rozšířenou - představu, že "asociální chování mají Romové zakódováno už v genech". (Naposledy jsem to slyšel v Praze od taxíkáře, který mě vezl minulý týden na letiště, loni v létě mi tvrdila v ČR učitelka jedné odborné střední školy, že Romové jsou geneticky primitivové!) To je stejně tak stereotypní, neférová představa, jako představa některých Romů, že Češi jako celek prý jediné, co umějí, je projevovat rektální alpinismus, že jsou nemorální a podlézaví a že vždycky bezpáteřně pochlebují jen těm, kdo jsou v Čechách zrovna u moci.
Genetický fond je v Evropě tak promíchaný, že se lidi od sebe talentovými schopnostmi podle genů vůbec neodlišují. Výchozím bodem u Romů, stejně jako u bělošského obyvatelstva, je obecné lidství. Romové jsou lidé jako kdokoliv jiný. Zkusme je považovat za lidi, ne za "Romy".
Jestliže se u části z nich projevuje to, co někteří bělošští Češi považují za "asociální chování", má to zcela zjevně konkrétní společenské důvody. Mimo jiné, v dnešní situaci už určitě, je to i protest.
Asociální vrstva obyvatelstva existuje snad ve všech evropských zemích; v České republice a na Slovensku mají Romové tu smůlu, že někteří lidé, chovající se asociálně, mají zrovna tmavou kůži. To pak vede k tomu, že se "běloši" dívají spatra na každého, kdo nemá také bílou kůži. Tato generalizace je primitivní, stejně jako je primitivní (je to prostě zastaralé) vylučovat lidi s tmavší pokožkou z české či slovenské společnosti jako "příslušníky cizího národa". Co z toho máme, že tak bedlivě chráníme vlastní etnickou čistotu? V Evropě se dnes už mezi slušnými lidmi nerozlišuje, z jakého etnického společenství, soudě dokonce podle barvy kůže, ten či onen občan pochází. To je jeho vlastní, soukromá věc. Společnost jako celek ho do sebe zahrnuje, nikoliv vylučuje.
Díval jsem se krátce v televizi na londýnský koncert na počest padesátiletého jubilea anglické královny a všiml jsem si, kolik se tam mezi VIPs pohybuje barevných tváří. Někteří čtenáři Britských listů by je jistě z národa i z této "elitní" společnosti vyloučili, protože by si nebyli jisti, že tam třeba něco někomu neukradnou. (A - ano, i mezi černošskými mladíky v Londýně - stejně jako mezi bělošskými - je dost silná míra zločinnosti.)
Je nesmírně sprosté rasisticky nadávat dvanáctileté Slovence Nikole, kteerá se umístila mezi nejnadanějšími žáky britských škol jen proto, že kvůli barvě její kůže automaticky na ni a na její rodinu přenesu vinu, kterou jsem možná spatřil u některých "asociálních" osob s tmavou kůží (anebo jen tak činím na základě předsudků, šířených rasistickými sdělovacími prostředky.)
A vzhledem k tomu, že "asociální chování" není ani u těch osob, které se jím prokazatelně proviňují, způsobeno geny, měli bychom se ptát, co je jeho motivací, co ho způsobuje. Možná třeba i to, že většinová společnost považuje každého člověka s tmavou kůží automaticky za póvl.
Většinová společnost by ovšem měla být rozumnější než "nezralá" a zpatologizovaná společnost menšinová, jejíž někteří militantnější příslušníci jistě často svým "asociálním chováním" většinovou společnost provokují zcela záměrně. To je také rozdělování a vylučování, zase z druhé strany. Na Balkáně jsme názorně viděli, k čemu to nakonec vede.
Příslušníci většinové společnosti by měli vědět, že vylučování osob z komunity není v moderních státech přijatelné. A většinová, protože jistě moudřejší a zralejší, "bělošská" společnost by jistě měla být schopna učinit první kroky ve snaze vyjít s "cizáky", spoluobčany tmavé pleti. Skutečně by možná stačilo začít si aspoň pokusit představit, co by asi člověk cítil, kdyby se octl v české či slovenské "bělošské" společnosti v jejich kůži.
3. 6. 2002
Zajímavá diskuse proběhla koncem týdne v pořadu rozhlasové stanice BBC Radio Four "Feedback". Posluchači si stěžovali, že novináři z BBC nyní často také tisknou své články v britském denním tisku, který není tak nestranný jako tato veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice. Do jaké míry je to přípustné? Poškozuje novinářovu integritu, je-li v tom, co píše, poznat, které politické straně fandí? Citujeme k tomu z rozhovoru s šéfem zpravodajství BBC.
Přiřazujeme k tomu "vyznání" Alexandra Mitrofanova z deníku Právo, který se řídí úplně jinými principy než novináři z BBC. Člověk má samozřejmě právo podpořit jakou politickou stranu chce, pokud je však náhodou novinář, jeho čtenáři či posluchači jistě usoudí, zda je nestranným analytikem, který projevuje svůj profesionální úsudek, anebo propagandistou pro určitou kauzu... A to, zda jde o médium veřejné služby či o médium komerční je irelevantní. Na novináře s integritou platí tatáž měřítka tam i tam. Nebo snad to, že je nějaké médium v soukromém vlastnictví, dává novináři právo čtenáře manipulovat a veřejnost mu to snad odpustí? (JČ) |
3. 6. 2002
Nejmocnější silou změn na Kubě nebudou další sankce či krátká návštěva bývalého amerického prezidenta, avšak denní interakce Kubánců se svobodnými lidmi, kteří budou přinášet dolary a nové myšlenky.
Zrušení či modifikace embarga by nebylo vítězstvím pro Castrův režim útlaku. Bylo by to jen už dlouho potřebným uznáním, že čtyřicet let staré embargo selhalo a že komerční angažmá je nejlepším způsobem jak povzbudit otevřenější společnost! |
3. 6. 2002
Německý anatom Gunther von Hagens se v roce 1996 dal na cirkusáctví a se svým číslem "Světy těl" (Body Worlds) putuje po světě. V současné době presentuje své bizarní představení v ne příliš významné galerii Atlantis, v londýnské čtvrti Brick Lane. Pan profesor anatomie vynalezl v sedmdesátých letech metodu tzv. plastinace, při níž prý bez zápachu konzervuje lidské tkáně tím, že je v procesu "tvorby" zbavuje tekutin a nahrazuje syntetickou látkou (viz.obrázek). Svérázný popularizátor anatomie, inspirován zřejmě Andy Warholem a jeho "factory", založil dokonce Institut pro plastinaci v Heidelbergu. "Surovinu" v podobě zemřelých lidských těl zpracovával hlavně v Novosibirsku a za tímto účelem využíval převážně chovance psychiatrické léčebny. Člověk, kterého mnozí považují za blázna, dostává ale kuriózní objednávky k "uměleckému" užití od stovek lidí z Evropy a má jich údajně kolem čtyř tisíc. Britové, známí smyslem pro černý humor, mají prý o výstavu zájem.
|
3. 6. 2002
Obec Vír leží v jednom z nejmalebnějších koutů Českomoravské vrchoviny, přesněji územněsprávního kraje Vysočina. Z jedné strany téměř hraničí s krajem Pardubickým a z další strany po pár kilometrech od ní už začíná kraj Jihomoravský. Je to větší dlouhá údolní ves, nad níž je Vírská přehrada s třetí největší hrází v ČR. Kromě jiného je proslulá svým likérem "Vírský vánek" a kdysi do ní rád zajížděl prezident T. G. Masaryk se svým synem Janem. Její součástí je také kdysi samostatná Hrdá ves. Možná i proto jsou tamní občané natolik hrdí, že si říkají "vírští grandi". Teď se ale budou muset zodpovídat až u Ústavního soudu ČR. Nejde přitom o nic menšího než o odpadky. Anebo pouze o tamní čistý vzduch. A třeba i o leccos ještě důležitějšího.
|
31. 5. 2002
Česká pobočka Amnesty International nazvala své stránky, zabývající se mučením, "mučeníčko". Je to pozoruhodně cynický, hloupý a netaktní přístup. Viz http://www.amnesty.cz/01cosedeje/mucenicko.html. Stránky s tímto názvem byly na serveru české pobočky Amnesty International do dneška už od prosince 2000. Hned po vydání této noticky webmaster českých stránek AI soubor přejmenoval, což kvitujeme, ovšem s podivem je, že nikoho za půldruhého roku nenapadlo, že něco takového je docela děsivé... A v záhlaví stránky cynický název "Mučeníčko" zůstal... |
2. 6. 2002
Nedávna rozsiahla diskuzia na našich stránkach o nebezpečnej monopolizácii českých médií nemeckým kapitálom, je čoraz aktuálnejšia aj pre Slovensko. Odo dneška de facto zaniká tradičný bratislavský denník Práca, vychádzajúci od roku 1946. V rámci vydavateľstva Petit Press a.s., prepojeného s Verlagsgruppe Passau, nastáva "zlúčenie" týchto novín s denníkom SME. Praktiky spomenutého vydavateľstva boli pritom voči žurnalistom v minulosti také, že Slovenský syndikát novinárov proti nim musel oficiálne protestovať a svojim členom poskytnúť právnu ochranu. Čo dokáže šéfredaktor so základným vzdelaním, za ktorého "kariéry" prežil Sme najväčší pokles čítanosti vo svojej histórii ?
|
3. 6. 2002
Tomáš Repčiak
Deti z Letanovského mlyna sú na turistov zvyknuté. Mávajú rovnako tým, ktorí sem prídu na autobusoch a nedovolia si vystúpiť, ako tým, čo sa odvážne prechádzajú miestnou "drevenou dedinou". Osvedčeným spôsobom sa posťažujú staršie ženy na ťažký život, miestneho starostu a čakajú, či sa súcit prejaví v podobe nejakého darčeka. Život sa tu ale predsa len zmenil. Ulice nevyzerajú tak, ako pred pár rokmi, sú pozametané, prípadný návštevník sa nemusí báť fekálií, do ktorých môže šliapnuť. Neďaleko stoja latríny, obďaleč i provizórny prívod vody. Stále je to ale tá istá osada ako pred pár rokmi, kuriozita i nešťastie zároveň.
Málokto z miestnych vie, kto v skutočnosti návštevníci sú. "Toto som nevidela ani v kurdských táboroch v Turecku," vyslovila svoje prvé pocity poslankyňa Európskeho parlamentu Jean Lambert.
|
3. 6. 2002
V nejbližší době budou v Ostravě zrušena další dvě kina: po Vítku (Zábřeh) a Máji (Přívoz) se tak uzavřou i kina Luna ve Výškovicích a Vesmír v centru města. Pro třísettisícovou Ostravu tak bude k dispozici jen komplex multikina v prostorách hypermarketu Carrefour a dva malé kinosály s nabídkou alternativní filmové produkce.
|
3. 6. 2002
Na místech, určených pro reklamu, se v BL formou výměny objevují nejen některé skutečně nechutné, polopornografické odkazy, avšak v současnosti také - naprosto v rozporu s politikou Britských listů - předvolební reklamy některých politických stran. Po odchodu Tomáše Peciny z Britských listů nemáme dosud plně zmapovány všechny technické aspekty redakčního systému a systému výměnné reklamy; za publikaci nepřijatelných, primitivních či urážlivých reklam a za celkově nízkou úroveň reklam ve výměném systému billboard.cz se čtenářům omlouváme. Učiníme co nejrychleji kroky k tomu, aby byly nepřijatelné reklamy z časopisu odstraněny. |
31. 5. 2002
Muži a ženy se navzájem odlišují nejen fyzicky, ale i způsobem, jak řeší intelektuální problémy, argumentuje Doreen Kimurová v časopise Scientific American. Ukazuje se (před několika týdny to dokumentoval i film televize BBC) že pohlavní hormony mají vliv na organizaci mozku tak brzo při vývoji lidské bytosti, že od samého začátku má prostředí vliv na jinak strukturovaný mozek chlapců a jinak strukturovaný mozek dívek. Proto je, argumentuje autorka, obtížné, ne-li pochybné snažit se hodnotit vliv zkušeností a individuálního talentu na úsudek a jednání jednotlivých osob. Nejvýznamnějším faktorem v diferenciaci mužů a žen a dokonce i při diferenciaci jednotlivých osob v rámci jednoho pohlaví je to, do jaké míry byl člověk na začátku svého života vystaven vlivu pohlavních hormonů. U většiny savců má vyvíjející se organismus potenciál stát se samcem i samičkou. Defaultním, základním pohlavím, je však pohlaví ženské - mužské pohlaví je teprve z něho odvozeno. Když je v organismu přítomen chromozom Y, vzniknou varlata. Pokud chromozom Y není přítomen, vzniknou vaječníky.
|
31. 5. 2002
Demokracie, kterou neomezují práva individuálních občanů, je jen vládou většiny. Zakladatelé Spojených států věděli, že historicky vede demokracie - jedině může vést - k tyranii. O individuálních právech občanů nikomu nepřísluší hlasovat. Úkolem vlády je zajistit tato individuální práva, nikoliv mávat kolektivní pěstí davu. Zakladatelé vyhlásili, že jsou Spojené státy ústavní republikou, v níž je demokratické hlasování jen metodou, jak volit úředníky a schvalovat zákony, které však nesmějí omezovat individuální lidská práva.
Avšak v současnosti je zákon považován za spravedlivý nikoliv proto, že ochraňuje svobodu, ale proto, že byl demokraticky schválen! Jestliže se vám nelíbí zákon nebo nějaký politik, tvrdí se nám, tak to máte smůlu, mohli jste proti nim hlasovat. A tak všechno, co pochází od vlády, je dobré, protože je to posvěceno hlasováním, které prý má vždycky pravdu. Není tedy vůbec překvapivé, že politikové i tyrani statu quo nadšeně podporují demokracii samotnou, jako by to byl nějaký ideál. Kdyby měli jmenovat princip svobody jako základ, tím by sami museli odsoudit vlastní postoje i vlastní politiku, nemluvě o despotismu jiných zemí. Sláva Ameriky nespočívá v tom, že je to demokracie, ale v tom, že to je - byla - země založená na principu svobody. |
14. 5. 2002
Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována. Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji. Šéfredaktor. |
12. 6. 2002
Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat. V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.
|
5. 7. 2002
Vladimír Nálevka, Miloš Mendel, Oskar Krejčí, Stanislav Komárek, Zdeněk Zbořil, Ivo T. Budil, Martin Hekrdla, Bob Fliedr, Tomáš Halík
Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy. Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
3. 6. 2002 | Letanovský mlyn presťahujú vraj len za desiatky miliónov korún | Tomáš Repčiak | |
3. 6. 2002 | Embargo proti Fidelovi: potrestá to jen domácí Kubánce a bílé Američany | Fabiano Golgo | |
3. 6. 2002 | Jak Alexander Mitrofanov neví, jaké principy zastává slušný novinář | ||
3. 6. 2002 | Británie: Jak se mění regulace médií | ||
3. 6. 2002 | Ještě jednou k tuhému rasismu v české a slovenské společnosti | Jan Čulík | |
3. 6. 2002 | "Uměleckou" plastinací na věčnost | Jan Paul | |
2. 6. 2002 | Nemecké mediálne monopoly pohltia aj Slovensko ? | Lubomír Sedláčik | |
31. 5. 2002 | Intelektuální rozdíly mezi muži a ženami jsou určovány hormony | ||
31. 5. 2002 | Finanční úřad Liberec: žádný elektronický, potřebujeme vlastnoruční podpis | ||
31. 5. 2002 | Městský soud v Praze: "svědectví policisty nemá větší sílu než videozáznam" | Jan Čulík |