31. 5. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 5. 2002

Svoboda není nevyhnutelná. Avšak nevyhnutelná není ani tyranie

Demokracie, kterou neomezují práva individuálních občanů, je jen vládou většiny. Zakladatelé Spojených států věděli, že historicky vede demokracie - jedině může vést - k tyranii. O individuálních právech občanů nikomu nepřísluší hlasovat. Úkolem vlády je zajistit tato individuální práva, nikoliv mávat kolektivní pěstí davu. Zakladatelé vyhlásili, že jsou Spojené státy ústavní republikou, v níž je demokratické hlasování jen metodou, jak volit úředníky a schvalovat zákony, které však nesmějí omezovat individuální lidská práva.

Avšak v současnosti je zákon považován za spravedlivý nikoliv proto, že ochraňuje svobodu, ale proto, že byl demokraticky schválen! Jestliže se vám nelíbí zákon nebo nějaký politik, tvrdí se nám, tak to máte smůlu, mohli jste proti nim hlasovat. A tak všechno, co pochází od vlády, je dobré, protože je to posvěceno hlasováním, které prý má vždycky pravdu. Není tedy vůbec překvapivé, že politikové i tyrani statu quo nadšeně podporují demokracii samotnou, jako by to byl nějaký ideál. Kdyby měli jmenovat princip svobody jako základ, tím by sami museli odsoudit vlastní postoje i vlastní politiku, nemluvě o despotismu jiných zemí.

Sláva Ameriky nespočívá v tom, že je to demokracie, ale v tom, že to je - byla - země založená na principu svobody.

Více než před dvěma sty lety vystoupila skupina lidí tak daleko dopředu, že to pozvedlo rychlostí toho pohybu i ostatní lidstvo. Do jednoho národa byly vetkány dva nové, revoluční pojmy: přirozená práva a omezená vláda. Poprvé byl národ založen na myšlenkách, nikoliv na krveprolévání či na dynastické příbuznosti, ani na diktátu nějakého nepřístupného božstva, vyjadřovaného diktátem tyranského vládce.

Američané však na ducha své Revoluce zapomněli. Když se v Americe dnes oslavuje Den nezávislosti, rodiče jsou rádi, že nemusejí do práce, pořádají piknik a dívají se na ohňostroj. Nenepadne je, že by se mohli zamyslet nad souvislostí mezi nepřeberným množstvím jídla na pikniku a muži, kteří zemřeli za svobodu. Velký, vzdorný duch národa se rozplynul.

Vznik Spojených států v praxi představoval revoluční myšlenku, že každý jednotlivý člověk, jako lidská bytost, je zdrojem produktivní, tvůrčí energie.

Ve skutečném smyslu představovalo založení Spojených států opravdový objev toho, co je lidské.

Tento objev byl založen na faktech skutečnosti, lidské podstaty a produktivní energie - a žádné množství zbraní ani rétorika despotů nemůže tuto skutečnost nijak pozměnit. Samou podstatou je dáno, že každá lidská bytost je svobodná.

Byl to obrovský vzestup. Stavem lidských bytostí před uznáním individuálních práv a americké revoluce byl stav zoufalé chudoby, častého moru, hladomoru a všeobecného zoufalství. Existovalo bohatství, avšak bylo to nakradené bohatství - vlastnili ho faraónové, králové, aristokracie. Tato situce nebyla neměnná - v určitou dobu a v některých společnostech lidé do určité míry objevili představu svobody. A do té míry lidé zaznamenali pokrok, hladověli o něco méně a začali zpochybňovat fatalistickou představu, že se nedá v jejich životě nic změnit, že jejich život určuje nějaký bůh...

V roce 1776 se jinak pomalé, uměřené přešlapování historie najednou vymklo z normální dráhy a všechno se navždy a radikálně změnilo. Pohodlí, technologie, životní úroveň, všechny možnosti vyžití, které dnes považujeme za samozřejmé, začaly vznikat, když bylo konečně dovoleno lidské energii, aby začala řádně fungovat - na individuální úrovni. Nejen technologie, ale i sociální vývoj byl možný, jakmile získal jednotlivý člověk suverenitu.

Otroctví, jehož přítomnost byla v rané americké společnosti znechucujícím paradoxem, nemohlo přežít v zemi, která přijala filozofii rovných lidských práv. Skutečná kulturní rozrůzněnost (taková, která existuje spontánně a kterou neurčuje jen nějaká elitářská skupina) je možná jen v kontextu individualismu a rovnosti příležitostí.

Avšak dnešní Spojené státy jsou ochromovány zvyšující se politickou kontrolou. Většina Američanů to nechce vidět.

Úpadek těžce získané svobody ochromil nadšení lidí po občanské válce a po federální centralizaci moci, avšak Američané kráčeli dál. Korozivní proud vládních dotací lidem pomohl během velké hospodářské krize a další vládní intervence na "stimulaci" ekonomiky, jejichž nejvýraznějším projevem byl Rooseveltův New Deal, vedly k dalším podstatným škodám a dále ochromily americkou svobodu.

Mít odvahu vidět skutečnost takovou, jaká je, ve světle ztracené svobody, znamená potvrdit groteskní míru kontroly a narušování soukromí.

Většina Američanů ztratila znalost svobody i vlastní skutečnou svobodu. V Americe se sice pořád do zblbnutí opakuje, že "my jsme zemí svobodných lidí", a to stačí na to, aby si lidi mysleli, že tomu tak skutečně je. Dodejte k tomu pár krátkých útržků ve večerních televizních zprávách o hrůzách, k nimž dochází po celém světě, a lidi dojdou k závěru, že Spojené státy jsou nejsvobodnější zemí světa. (V Americe nesmíte pít alkohol, pokud vám není 21, a - podle toho, v jakém jste státě, nesmíte pít alkohol po určité hodině - třeba po desáté večer, po půlnoci anebo po druhé hodině v noci. V mnoha jižních státech není dovoleno kupovat alkohol v neděli, to je totiž Den Páně - potud odluka církve od státu...)

Americká revoluce je pomalu, kus po kuse, likvidována. Letadla, která vrazila do světového impéria, to jen jasně osvětlila.

Co je likvidováno? Je to velmi jednoduché. Vláda nyní funguje na základě předpokladu, že občané nejsou schopni vládnout sami svým vlastním životem.

Politikové a novináři se vyhýbají otázce svobody, když se pokoušejí definovat podstatu Spojených států. Když protestují proti omezování svobody projevu v Singapuru, proti zotročování žen na Blízkém východě, proti zacházení s politickými vězni v Číně, nezmiňují se o tom, že společným principem všech těchto nespravedlností je porušování svobody. Co slyšíme namísto toho? Že jsou činy těchto vlád jaksi nesprávné a že se nějak odlišují od toho, co "my" bychom povolili v Americe. Média a politikové se nebezpečným způsobem vyhýbají jádru problému: tvrdí, že tyto země nejsou dostatečně demokratické. Demokracie, prohlašují, je prý jedinečnou silou Spojených států.

Avšak demokracie, kterou neomezují práva individuálních občanů, je jen vládou většiny. Zakladatelé Spojených států věděli, že historicky vede demokracie - jedině může vést - k tyranii. O individuálních právech občanů nikomu nepřísluší hlasovat. Úkolem vlády je zajistit tato individuální práva, nikoliv mávat kolektivní pěstí davu. Zakladatelé vyhlásili, že jsou Spojené státy ústavní republikou, v níž je demokratické hlasování jen metodou, jak volit úředníky a schvalovat zákony, které však nesmějí omezovat individuální lidská práva.

Avšak v současnosti je zákon považován za spravedlivý nikoliv proto, že ochraňuje svobodu, ale proto, že byl demokraticky schválen! Jestliže se vám nelíbí zákon nebo nějaký politik, tvrdí se nám, tak to máte smůlu, mohli jste proti nim hlasovat. A tak všechno, co pochází od vlády, je dobré, protože je to posvěceno hlasováním, které prý má vždycky pravdu. Není tedy vůbec překvapivé, že politikové i tyrani statu quo nadšeně podporují demokracii samotnou, jako by to byl nějaký ideál. Kdyby měli jmenovat samotný principsvobody, tím by sami museli odsoudit vlastní postoje i vlastní politiku, nemluvě o despotismu jiných zemí.

Sláva Ameriky nespočívá v tom, že je to demokracie, ale v tom, že to je - byla - země založena na principu svobody. Celkem to Američané už zapomněli, a rychlá likvidace jejich práv i jejich lidské důstojnosti a neustálé posilování moci vlády je závětí jejich selhání.

Avšak americká revoluce se odehrála a nemůže se odestát. Lidé objevili pravdu a pokud zůstává alespoň někdo, kdo je schopen svobodně myslet a svobodně věci zpochybňovat, tato pravda nebude nikdy ztracena.

V přírodních vědách lze mnoho jevů přesně předpovědět - astronomie například dokáže vypočítat, kde přesně se budou za stovky let nacházet planety. Avšak v případě lidských alternativ a lidské historie není přesně určeno nic. Lidské bytosti mají jedinečnou schopnost: mají vlastní svobodnou vůli. Svůj osud si volíme sami.

Svoboda není nevyhnutelná. Avšak nevyhnutelná není ani tyranie.

                 
Obsah vydání       31. 5. 2002
31. 5. 2002 Svoboda není nevyhnutelná. Avšak nevyhnutelná není ani tyranie Fabiano  Golgo
31. 5. 2002 Cynismus a hloupost v české pobočce Amnesty International Jan  Čulík
31. 5. 2002 Finanční úřad Liberec: žádný elektronický, potřebujeme vlastnoruční podpis
31. 5. 2002 Městský soud v Praze: "svědectví policisty nemá větší sílu než videozáznam" Jan  Čulík
30. 5. 2002 Neměli by se ti lidi vyloučit z národa? Jan  Čulík
31. 5. 2002 Intelektuální rozdíly mezi muži a ženami jsou určovány hormony
31. 5. 2002 Britská vláda chce okamžitě deportovat žadatele o azyl
30. 5. 2002 Kapri si zase nevypustili rybník Lubomír  Sedláčik
29. 5. 2002 Výroční zpráva Amnesty International o ČR: Úřady nevyšetřily policejní násilí; policie nechrání Romy před rasistickými útoky
30. 5. 2002 Amnesty International o Slovensku: policisté mučili Romy; státní orgány odmítly poskytnout informace o vyšetřování rasistických incidentů
29. 5. 2002 "Pane ministře, prosím, neposílejte nás zpět na Slovensko"
29. 5. 2002 Oběti alkoholové závislosti mají svůj pomník Jan  Paul
30. 5. 2002 Je pošetilé zakazovat narkotika
29. 5. 2002 Jak mi Patrik Kaizr zkazil Den Země anebo proč jsem přestal kupovat časopis Týden Miroslav  Šuta
30. 5. 2002 Pim Fortuyn: Že by Holanďané byli nyní extrémní pravičáci? To snad ne... Fabiano  Golgo
30. 5. 2002 "V americké historii je toho hodně, za co by se Američané měli stydět"
31. 5. 2002 Školství versus vzdělání Petr  Homoláč
31. 5. 2002 Legalizace narkotik - za jakych podmínek? Filip  Radič
14. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
5. 7. 2002 Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur Oskar  Krejčí, Ivo T. Budil, Bob  Fliedr, Tomáš  Halík, Martin  Hekrdla, Stanislav  Komárek, Miloš  Mendel, Vladimír  Nálevka, Zdeněk  Zbořil
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů