Byl jsem ve čtvrtek na filmu v kinu Aero na pražském Žižkově. Před promítáním se v reklamách kina objeví pozvání, aby si diváci dali pivo u zahradního výčepu na dvoře biografu. Pozvání však obsahuje varování, cituji po paměti: Musíme upozornit návštěvníky, že zahrádku musejí za každých okolností ve 22 hodin opustit, protože je nutno dodržovat noční klid, a hluk po 22 hodině, který by obtěžoval místní občany, by u komunálního úřadu ohrozil existenci kina.

Přísné a vítané opatření. Komunální úřad na Praze 3 sice hodně zanedbává například renovaci chodníků anebo péči o veřejné osvětlení (v noci je tam pod vzrostlými stromy velmi špatně vidět a v mnohých ulicích je strach chodit) a - jak se zdá - do současnosti se ani příliš nezajímal o vytvoření efektivní spotřebitelské infrastruktury kolem žižkovské Ohrady - zkuste si tam třeba nakoupit, potravinový supermarket tam nenajdete - nicméně se alespoň, jak se zdá, efektivně stará o noční klid.

Úplně jiná je situace na pražském Starém Městě. Už skoro tři neděle tam ve večerních a nočních hodinách pravidelně připravuji k vydání Britské listy. Bohužel, v Kaprově ulici, přímo naproti stanici metra Malostranská, máme nadělení. Od mé poslední návštěvy Prahy byla v Kaprově ulici č. 5 otevřena nová kubánská restaurace, La Bodeguita del Medio. Že to vedlo k zvýšení počtu opilců hulákajících v ulicích pražského Starého Města v pozdních nočních hodinách, to se snad dá ještě jakž takž skousnout: opilci všech národností v této části Prahy řvou v noci už tradičně, celých 14 let od pádu komunismu.

Pozoruhodná je však drzost majitelů restaurace. Zákonné ustanovení o nočním klidu ignorují: vyhrávají do ulic hlučnou hudbu až do 1 hodiny ranní.

Co proti tomu může dělat řadový občan? Stěžovat si na policii. Ti jeho stížnost zdvořile přijmou. Většinou do restarace policisté zajdou a přikážou jí, aby hudbu vypnuli.

Funguje to nejdéle jen jeden den; v některých případech to fungovalo dokonce jen deset minut. Před několika dny jsme zaznamenali, že okamžitě po odchodu policistů restaurace znovu začala zaplňovat ulice hlučnou hudbou. Následovala druhá telefonická stížnost na policii a policisté se vrátili. Napodruhé správce restaurace hudbu vypnul už na celý zbytek večera. V následujících večerech však řev vždy začíná znovu.

Co může řadový občan proti takovému zneužívání pravidel občanského soužití dělat?

Četl jsem kdysi, že vykřiknete-li v létě v noční ulici, kdy lidé spí s otevřenými okny, vzbudíte tím až 25 000 osob. Na základě stížnosti na městské hygieniky byla kubánské restauraci v Kaprově 5, Praha 1, udělena pokuta ve výši 10 000 Kč. Restaurace si z toho nic nedělá a vyhrává do noci dál.

Dotazoval jsem se, co v takovém případě dál umožňuje zákon. Bylo mi vysvětleno, že nic.

Vzpomněl jsem si na svou zkušenost ze skotského Glasgowa. Zkuste si jen vyjít s půllitrem piva na ulici. Okamžitě je u vás výčepní a důrazně vás žádá, abyste se sklenicí co nejrychleji zašel do restaurace. Hostince nemají licenci pro pití na veřejnosti. Do deseti minut by byla na místě policie.

V osmdesátých letech jsme žili ve čtvrti, kde nedaleko našeho činžáku vedl svůj obchod se smíšeným zbožím a řeckými delikatesami pan Frixos. Obchod nenáviděl: na jeho místě chtěl dávno založit řeckou tavernu. Patnáct let nemohl. Proč? Podle britských zákonů musí se otevřením restaurace v určité budově souhlasit všichni nájemníci, kteří v ní bydlí. A nájemníci panu Frixosovi po dobu patnácti let souhlas nedali.

Škoda, že české zákony neumožňují podobné pravomoce i v českých případech. Já za dalších čtrnáct dní zase na čas odjedu, avšak co všichni ti lidé, většinou penzisti, kteří musejí drzostí nové restaurace trpět? Od policie se dovídám, že to na pražském Starém Městě zdaleka není jediný případ. Proč s tím Městský úřad v Praze 1 nic nedělá?

Holt nejsme na Praze 3. Jiná čtvrť, jiný mrav. Kino Aero na Praze 3 musí apelovat na své zákazníky, aby u jeho zahradního výčepu po dvaadvacáté hodině nehlučeli - jinak by byla ohrožena sama jeho existence, bez ohledu na případnou nedokonalost českých zákonů. Městskému úřadu na Praze 1 je však, zdá se, zcela jedno, že neomalení podnikatelé systematicky ruší noční klid.