Tato akciová společnost, bývalý podnik zahr. obchodu, uměla rozprodat ve světě velkou část tuzemské produkce, (během jednoho roku také dokázala přesměrovat většinu obchodních aktivit z východu na západ) přičemž podporovala české a slovenské podniky zejména tím, že jim profinancovávala náklady v intervalu od nákupu materiálu po prodej, čímž jim pomáhala snižovat ceny, protože podniky by si musely brát překlenovací úvěry a peníze byly v té době drahé.

Ta obchodní společnost to samozřejmě nedělala jen z lásky k českým a slovenským textilákům, ale proto, že měla zájem na jejich prosperitě, aby měla co prodávat. Také pochopila, protože její obchodníci jezdili dost po světě a uměli většinou víc než jen buchty jídat, že s koncem RVHP končí idyla zakázek miliónu kusů košile jedné barvy a typu do SSSR, a že náš textil se dostává do tvrdé a nesmlouvavé obchodní války.

Textilní výrobky jsou totiž skvělá komodita -- v lidové kvalitě se ho naučí vyrábět rychle kdekdo, má skvělou časovou obrátku kapitálu a řadu dalších výhod, ne zanedbatelná byla ta, že při jeho výrobě najde šanci řada potenciálních nezaměstnaných, zvláště žen. Naším ekonomickým strategickým zájmem mělo být si maximálně postavení bývalé ČSSR v této oblasti udržet, už proto, že jsme měli bohatou historickou tradici této výroby a naši lidé v textilkách byli schopni přejít i na náročnější druhy výrobků, na rozdíl od domorodců kdesi v Tramtárii, kteří tehdy dělali košili i s doručením do domu za marku.

To nevěděla, zdálo se, tehdejší Klausova a Dlouhého garnitura. Nevím přesně, za co byli tehdy ti lidé na příslušných ministerstvech placeni, ale jistě ne za koordinaci rozvoje této části hospodářství. (Myslím, že v té době věnovali právě své nejlepší síly rušení dobře vybudované sítě našich obchodních zastoupení). My jsme se osobně setkávali s jejich činností jen tím, že jsme přijímali s jejich doporučujícími dopisy tzv. redaktory světových médií, kteří hodinu otravovali nepříliš zasvěcenými otázkami, aby stereotypně přešli na to, oč šlo -- kolik stránek a za kolik tisíc dolarů si koupíme inzerce v jejich skvělém plátku.

Naše textilní podniky v té době docela nabíraly přes všechny těžkosti dech a kdyby se náš textil setkal alespoň s rozumnou podporou těch, kdo se tím měli zabývat, s jistým osekáním nadbytečné produkce a profilací vůči odpovídajícím požadavkům trhu, mohl přežít. (Když už ne s takovou finanční podporou, jako dostávali zahraniční konkurenti, kterým stát dával úvěry na produkci, hlídal vlastní hranice před dovozy a přispíval neuvěřitelně na obchodní propagaci, např. na specializovaných veletrzích vedle montovaných stavebnicových stánků našich firem stály paláce národních textilních produkcí v hollywoodském stylu, zaplacených ze státních příspěvků).

Český textil měl však v té době vedle vládních úředníků ještě jednoho, dá se říci smrtelného nepřítele. Nebudu mluvit o Vietnamcích -- ti byli zřejmě jen použiti jako trochu už zapojená a zároveň oddělená komunita. Kdesi Kdosi nebo Cosi vědělo dopředu co bude následovat, až se řízení našich záležitostí ujme ta parta osvícených ekonomů, zdrhajících před právníky a pohřbilo český textil ještě zaživa.

Například tím, že bylo dohodnuto, že se k nám bude dovážet bez celnického mrknutí oka jakýkoliv šmejd odkudkoliv. Takže ty košile za marku, na kterých si přihodil možná zahraniční, možná domácí šíbr kdesi jen tak zvednutím telefonu další dvě marky, zaplavily naše garáže a proluky, kam chodívali dřív opilci čůrat. Tím pádem se nevytvořil náš fungující trh, na kterém by jako v každé civilizované zemi měla jistou výhodu tuzemská produkce, doplněná tržně ovládanými dovozy. Podniky by se přizpůsobily požadavkům, nabídka a poptávka by zase našly své staré dobré příbuzenské vztahy a mohl byste si vybrat kalhoty v široké nabídce za odpovídající část hodnoty své vlastní činnosti, stejně jako je tomu kousek za Budějovicemi nebo Rozvadovem.

Takže nad těmi vašimi výhodně koupenými kalhotami budeme trochu počítat. Díky použitému, roztomile šišlajícímu Vietnamci bylo decimováno odvětví, přinášející do státní kasy desítky miliard. Započítejte do toho klidně ještě celý obuvnický průmysl, to bude možná ještě víc. Ty peníze sice jakoby nikde nejsou, ale mohly být a ten potenciální rozdíl doplácejí ti, kdo platí daně. Asi to bude pro každou rodinu podstatně víc než pár stovek ušetřených ve vietnamské tržnici. Na to konto ale připočítejte různé podpory a další ztráty desetitisíců nezaměstnaných, bývalých celkem spokojených zaměstnanců těchto oborů. A část z miliard zisku z provozu téhle šedé ekonomiky bude asi spíše než na sirotky použita na další morální devastaci už tak zdevastovaného prostředí. Tenhle kámen házený na krk dalším generacím se asi zvážit nedá vůbec.

Tak vidíte, kam až jsme se od těch vašich kalhot dostali. Mimochodem, tenhle vzorec rozvoje by se dal zřejmě použít i na další, netextilní odvětví. To se mohli učitelé, zdravotní sestry, lékaři, důchodci, policajti a piloti mít. Mimochodem, pane Kotrbo, vy se s panem Klausem asi sejdete spíše než já. Až se to stane, (může to počkat, až bude mít víc času, nemá cenu zamykat, když je zloděj za horami) nemohl byste se jej zeptat, jak je možné, že člověk s rozhledem, kterým se honosí, při vyjednávání asociačních dohod s Evropskou unií postupoval s mazaností staříka, který vyměnil hroudu zlata zvící koňské hlavy za jehlu? Opravdu byl tenhle prostý čestný Václav takhle napálen? Ale to ještě možná by bylo ne sice pochopitelné ale jakž takž vysvětlitelné naší přítulností k Velkému Evropskému Bratru. Ale proboha, proč s tím svým spolugéniem Dlouhým museli nalézt do zadku i nějakým asijských šikulům s jednopoužitelnými podvlékačkami a dalším kvalitním zbožím, aby po nich, nedej bůh, nechtěl někdo na hranicích nějaká opravdová cla?