Modifikace rostlin a potravin je praxe, které se užívá už tisíce let. Raní asyrští zemědělci křížili rostliny tím, že je opylovali ručně.

V roce 1874 měl jeden americký farmář bezprecedentní nápad -- vzal pyl z jedné rostliny a oplodnil jím druhou -- a tak vznikl hybrid. Nevěděl, zda převládnou vlastnosti samčí či samičí rostliny, ale experiment byl zajímavou hrou. Křížil rostlinné druhy po dobu 55 let a vytvořil více než 800 různých nových druhů rostlin. Mezi nimi byla například speciální brambora, která byla vytvořena tak, aby dokázala odolat bramborovému moru, postihujícího Irsko.

V padesátých letech začali vědci vystavovat semena rentgenovým paprskům, protože doufali, že se jim podaří pozměnit jejich geny. Fungovalo to a vznikly tak četné další odrůdy rostlin. Některé z nich byly vybrány pro další použití, ale celkově byl tento proces náhodný a nebyl o nic méně časově náročný než hybridizace.

Věda učinila obrovský skok vpřed, když byl přenesen v roce 1973 první gen mezi rostlinnými organismy. Takovéto genetické inženýrství znamená, že je přenesen gen z jednoho organismu do druhého. Každý gen je kódem pro vznik určité bílkoviny. Když včleníte jiný gen do určitého organismu, přimějete ten organismus, aby začal produkovat novou bílkovinu. Změníte tak jeho základní strukturu na buněčné úrovni.

Nedlouho po prvotním experimentu začaly být první rostliny, vytvořené genetickým inženýrstvím, pěstovány ve volné přírodě. Od poloviny devadesátých let se pěstovaly na komerčních polích. Dnes je více než polovina produkce amerických sojových bobů geneticky modifikována. V Brazílii, které byla donedávna největším vývozcem sojových bobů na světě, je jich geneticky modifikováno asi 85 procent. Geneticky modifikovaná soja je nyní součástí tolika potravin, že je velmi obtížné ji vyloučit z vašeho nákupního vozíku. Teprve v poslední době rozhodla Evropská unie, že bude nutno potraviny s větším než jednoprocentním obsahem geneticky modifikovaných plodin označovat.

Avšak během posledních přibližně padesáti let vědci zrychlili proces vývoje rostlin tím, že je vystavovali chemikáliím a radiaci, a vyvolali tak daleko více náhodných mutací, než kolik by se jich normálně vyskytlo. Většina těchto mutací je škodlivých a tyto rostliny se dál nepěstují. Občas se ale vyskytne užitečná mutace a tyto rostliny se dál šíří. Výraz "genetická modifikace" se užívá specificky pro technologii, která vznikla od devadesátých let dvacátého století, jejímž prostřednictvím se včleňují specifické geny do organismů a už se jen pasivně nedoufá v dobré výsledky z náhodných mutací. Tyto geny mohou být získávány z jakéhokoliv jiného organismu. Takže gen z jahody by bylo možno včlenit do lososa, aby měl růžovější maso.

No a co? Existuje snad nějaký důvod, proč by někdo nechtěl jíst geneticky pozměněné potraviny? Kritikové geneticky modifikovaných organismů argumentují, že věda ještě nezdokonalila tuto techniku a že nemáme dostatečné množství informací o této nové technologii na to, abychom ji mohli volně pustit do globálníh ekosystému.

Geneticky modifikované potraviny jsou vítány jako řešení pro problém světového hladu a podvýživy. Ale obavy veřejnosti a znepokojení z možného zdravotního rizika způsobují, že jsou investice do takovýchto výrobků velmi riskantní.

Řekněte jen slova "geneticky modifikované potraviny" a velmi pravděpodobně uslyšíte velmi energicky vyjadřovaná mínění. Organizace na ochranu práv spotřebitelů, zemědělci a dokonce i Vatikán vyjádřili znepokojení nad biologickým inženýrstvím pozměněnými semeny a plodinami. Avšak jiní argumentují, že tyto semena a plodiny povedou k revoluci v zemědělství a mohou vyřešit mnoho problémů týkajících se světového nedostatku potravin.

Podle OSN nemá po celém světě téměř 800 milionů lidí dost potravin. Kromě toho se očekává, že se počet obyvatel na této planetě za dalších 40 let zdvojnásobí -- a většina lidí přibude v nerozvinutých, podvyživených zemích.

Zemědělská biotechnologie spoléhá na několik příslibů. Tvrdí se nám, že genetická modifikace potravin nám umožní zachránit rostoucí světovou populaci před hladomorem. Poskytne zemědělcům k pěstování ekologičtější, ziskovější a výživnější plodiny. Zemědělská biotechnologie povede k revoluci i v tom, jak získáváme suroviny pro průmysl. Rostliny, zvířata a další živoucí organismy budou proměněny v čisté "biotovárny", které nahradí ekologicky znečišťující výrobky jako jsou neobnovitelné zásoby fosilního paliva a syntetické chemikálie.

To jsou záslužné cíle. Ale jestli jich zemědělská biotechnologie skutečně dosáhne, anebo zda vytvoří větší problémy než ty, které vznikají v důsledku znečišťujících technologií, to jsou otázky, na něž dosud neexistují odpovědi.

A hlad, jak se zdá, nemá příliš mnoho společného s výrobou potravin. Globální výrobní systémy nyní produkují ekvivalent přibližně dvou kilogramů potravin denně na každého muže, ženu i dítě na této planetě. Takže proč tolik lidí hladoví?

Nakrmit svět, to není problém, pro nějž by bylo zapotřebí nových technologií. Je to problém bohatství a rozdělování bohatství. Je to problém politický. Mít novou technologii, to tváří v tvář chudobě zaručuje velmi málo.

Existující znepokojení jsou trojího druhu. První znepokojení pochází z lobby organických zemědělců, kteří se obávají, že by pyl z geneticky modifikovaných plodin mohl kontaminovat organické plodiny. Druhým znepokojením je obava, že by mohly geneticky modifikované plodiny mít záporný vliv na biodiverzitu zemědělské půdy. Třetí znepokojení se týká "terminátorské technologie", v jejímž rámci vznikají semena, která produkují sterilní plodiny bez semen, což znamená, že je farmář nucen kupovat si nová a nová semena každý rok. Obránci této technologie tvrdí, že neexistence semen je zárukou, že geneticky modifikovaná plodina se nemůže zkřížit s jinou rostlinou, takže nemůže vzniknout například herbicidům odolný plevel.

Z angličtiny přeložil JČ; dokončení zítra.