Vymyslel jsem si mnoho různých vlastností, které by měly mít: barvu tmavou, nejlépe černou či tmavě šedou; mnoho kapes, našitých zvenčí - včetně kapsy na mobilní telefon; možnost odepínání spodní části nohavic; úchyty na opasek; masivní kovové zipy; materiál 100% bavlnu - nikoliv neprodyšný nylon ši silon pro vysokohorskou tůru, pohodlnost pro trvalé nošení po městě a v neposlední řadě velikost 56-58. Ta poslední podmínka se ukázala jako téměř nepřekonatelná. Připadal jsem si jako při vánočním nákupu. Nesnáším ten pocit.

Našel jsem pouze výrobky od čtyř "značkových" firem, které vyhovovaly mým nárokům ve většině bodů. Ceny byly ve všech obchodech prakticky stejné, a tak se mám důvod domnívat, že jsou tiše, kartelově určovány dovozcem. Srovnatelná kvalita to ovšem nebyla, srovnatelné ceny ano. 1200 - 1800 Kč, nejlevnější a také nejhorší stály 850 Kč. Extrémně drahé - předražené výrobky CAMEL active či australské lovecké kalhoty jsem obcházel sice s úctou, ale výrobek této kvality opravdu nepotřebuji... Škorpióny nelovím denně.

Oběhl jsem specializované prodejny sportovních a horolezeckých potřeb, ARMY shopy, Kenvelo, všechny obchodní domy v centru a celou řadu "likvidačních" prodejen. Výsledek? Většina výrobků barevností připomínala písek či špinavý papír. Čistota je sice půl zdraví, v přírodě či městských ulicích však bílá není nejpraktičtější, pokud nejsem sponzorován výrobcem pracích prášků peroucích dočista do čista... Veškeré velikosti končily u čísla 52 (obvod přes pas 92 cm). Zhubni, ty čuně tlustý, nadával jsem si polohlasně při marném pochodu tropickým pražským vedrem vláčeje svůj poctivý metrák zpocenými ulicemi. Po marném bloudění v poslední mé naději - Bílé labuti, jsem zamířil do míst, kde nakupuji ze všeho nejméně rád. Pod dřevěnými přístřešky vietnamské tržnice u autobusového nádraží Florenc štěbetalo hejno maličkých skřítků. Pšejete si pane?

Tyhle kalhoty, ale na mne - a ukazuji svůj břich v bavlněném tričku. Velikost 56 či 58. Počkéjte tady chvílku, odvětil ten mužíček a utekl. Bezradně jsem se rozhlížel okolo sebe a nepřipadlo mi, že bych se ocitl v pašeráckém doupěti... Žádné výrobky Nike či Adidas jsem neviděl. Pouze ty ceny vzbudily ve mě nostalgické vzpomínky na doby, kdy Sparty byly za osm korun, tehdy ještě československých.

Tady, pané, přiběhl mužíček a podává mi kalhoty mých snů a metr, kterým jsem si přeměřil velikost svého obvodu. Budou fám, určitěéé, vyskoušéjte si je, tady fsadu... a táhne mne za svůj "obchodní dům" z poctivého smrku. Mezi krabicemi od zboží jsem si vyzkoušel kalhoty a posléze ještě i vestu. Padly jako ulité, materál byl opravdu bavlna. Kapsy byly dost velké. Zipy kovové. Cenu jsem po pěti minutách stáhl na neuvěřitelných pět set korun za komplet kalhoty - vesta a uklánějící se Vietnamec mne vyprovázel ještě dvacet metrů.

Proč to povídám? Protože český "kamenný" kapitalismus mne neuspokojil ani výběrem, ani cenami, ten vietnamský "kapitalismus" v oprýskané tržnici na ulici okamžitě. Sice nemám kalhoty značky HANNAH, CAMEL, BUSHNELL či ALIGATOR, ale dopnu je. Sice mi nevydrží deset let jako džíny Levi Strauss ale vydrží tak dlouho, dokud neztloustnu ještě víc... Za pět set korun jsem učinil nákup, na který jsem počítal kolem dvou tisíc.

Až celníci zavřou všechna vietnamská tržiště i s trhovci, kam si bude chodit nakupovat ten, kdo má pas ještě silnější než já či ten, který si dva tisíce nemůže dovolit vydat za jedny jediné kalhoty?

Stát nezíská od vietnamského systému stánkového prodeje mnoho. Možná vůbec nic. Ale sociální smír, deset let udržovaný pracovitými přistěhovalci - velkopašeráky po celou dobu Klausových vlád vezme během několika měsíců "nulové tolerance" k tržnicím rychle za své. Stát pak nezíská opět zase nic, protože pro zblblé "kapitalistické" dovozce je rozměrovou normou reklamou vyhublý dospívající teenager obého pohlaví z Lunetic, Holki, či Black Milk. Stárnoucí čtyřicátník má smůlu. Odjede někam, kde nulová tolerance nebude a kde rozměry zákazníků jsou pro prodavače zákon. Nevíte ostatně, proč bych měl za bavlněné tričko platit 250 Kč, když stojí 28 Kč?

Rozzlobení a neuspokojení zákazníci budou zanedlouho plnit ulice při "spotřebitelských" demonstracích, které už vůbec nebudou sametové...

Po ránu mi napsal jeden čtenář: Nepřeji Vám nic zlého, ale kdyby náhodou bylo třeba kalhoty reklamovat - přeji hodně štestí při hledání obchodníka a stánku. A ještě si neodpustím malou otázečku - jste si jistý, že z vašich kalhot byly odvedeny všechny náležité daně?

Nejsem. Ale rád uvidím, jak poctivě odvádí daně "kamenní" živnostníci, zajišťující prodej textilu. Jediné, co odvádí, jsou přemrštěné nájmy majitelům nemovitostí, aby je nevyhodili. Pak odvádí daně manželkám, aby se s nimi nerozvedly. Pak lejí benzín do auta z bazaru. Pyšně s ním jezdí i do prácce, aby si nepřipadali jako žebráci, i když jsou... A na ostatní už moc nezbývají peníze. Někdy ani na nemocenskou pro zaměstnance, někdy ani na jejich výplatu.

Při reklamování spotřebního textilního zboží v "kamennch stáncích" uspějete naprosto stejně, jako v kterékoliv tržnici. Zkoušel jste to? Já ano. "A vy jste v tom chodil do lesa? Ale to není určeno do přírody..." Nebo firma na udané adrese neexistovala - provozovnu zrušila a já musel po zjišťovacím pátrání do Kolína, kde měla sídlo v jedné rodinné vilce. Kolik daní zaplatila, nevím... :))) Kolik já zaplatil za jízdenku, vím. Majitel mi tenkrát vrátil peníze za vadnou pračku se sušičkou po dvouapůlletém soudu. Ztracený čas můj a právníka nepočítal... Inflaci také ne. Mezitím dítě, kvůi kterému jsem onu pračku kupoval, z plen vyrostlo...

Kalhoty nejsou dovoz z Ho-či-minova města. Vyrábí je z české bavlny jedna česká textilní továrna, která zaměstnává (nejspíše načerno) asi dvě stě domácích šiček z Vietnamu. Homeworking ve skromné české realitě. Hand made ČR. Od 1. 5. 2004 hand made EU. Díky tomu proti všem předpokladům ještě textilní výroba v ČR nezkrachovala, neboť Vietnamci jsou vděční i za skromné podmínky k životu zde. V jejich vlasti je hůř. Firmě zajišťují odbyt. V tržnicích, do kterých dováží zboží jeden "soukromý" špeditér z jednoho velkoskladu. Žádná konkurence není vietnamskými pravidly povolena. Kooperativní kapitalismus monopolních výrobců, dovozců a masového odběru. Za tři sta jsem si vědom, že mám kalhoty, u nichž případnou rekalmaci nebudu uplatňovat. Protože nechci. Mohl jsem jít jinam. Toto riziko podstupuji vědomně a dobrovolně, neb v něčem chodit musím :))). Teď - ne až nějaký prozřetelný dovozce přiveze do svého ARMY shopu kapsáče i na tlustší americké vojáky...

Místo 1500 jsem ale vydal za zboží stejné kvality 300. Další tři sta dám ještě do toho, že kalhoty i vestu vybavím zpevňujícími kovovými prvky, což bych musel dělat i v případě těch za 1500 - což jsou ony kalhoty pro americkou armádu... Osm tisíc na zaplacení opravu věčné, australské "kvality" s tříletou zárukou opravdu z kapsy nevydám. Nejsem ani snob, ani nabob, ani blázen.