25. 7. 2003
Obvinění z trestného činu pomluvy jako pokus o zastrašování obecného zmocněnce policiíPaní "Valounkové" v té souvislosti někdo řekl, že vliv ředitelky dětského domova na další instituce je dán tím, že se opírá o manžela, který je vysokým důstojníkem PČR. Nešťastná žena, která pod vlivem prožitého utrpení ztrácí kritičnost, pak v písemném podání soudu V OPATROVNICKÉ VĚCI uvedla, že "její trestní stíhání si hlídá ředitelka dětského domova a její manžel, policejní rada s celorepublikovou působností. "
Tento hloupý, ale v podstatě neurčitý výrok, určený pouze pro vnitřní potřebu soudu v civilněprávním řízení, tím tedy neškodný, si přečetl odpůrce, upozornil paní ředitelku, ta svého manžela a ten podal na paní "Valounkovou" trestní oznámení pro trestný čin pomluvy. PČR samozřejmě (!!!) jeho oznámení přijala. otevřený dopis poslancům Parlamentu České republiky Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, dovoluji si Vás upozornit na svůj nový spor s PČR, protože si myslím, že překračuje hranici individuálního zájmu, neboť nelze trpět, aby policejní orgány zastračovaly občany, kteří si stěžují na jednání jednotlivých policistů. |
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, dovoluji si Vás upozornit na svůj nový spor s PČR, protože si myslím, že překračuje hranici individuálního zájmu, neboť nelze trpět, aby policejní orgány zastračovaly občany, kteří si stěžují na jednání jednotlivých policistů. Abyste pochopil(a), o co se jedná, musím Vás požádat o trochu pozornosti přiloženému článku Martina Stína (pseudonym Zdeňka Jemelíka - poznámka red. ) z 18. čísla Literárních novin, pojednávacímu o tragedii matky, zde skryté pod alias "Valounková", která díky podpoře úřadů zlovolnému jednání manžela nemá již dva roky možnost vídat svou dceru. Jsem obecným zmocněncem pí. "Valounkové" v jejích soudních sporech a v důsledku toho jsem svědkem jejího trápení. V její věci sehrála významnou úlohu ředitelka dětského domova, v kterém se uskutečnila "převýchova" dítěte k postoji odmítání matky. Ta zasahovala velmi energicky a účinně do osudu rodiny v neprospěch matky i mimo rámec dětského domova. Angažovala se do té míry, že souběžně s panem "Valounkem" podala na paní "Valounkovou" trestní oznámení kvůli věcem, které se měly udát dávno před tím, než rodinu "Valounkových" poznala. Paní "Valounková" se pak skutečně dostala až před soud, ale byla pravomocně osvobozena. Paní ředitelka byla nakonec nadřízeným orgánem odměněna za svůj podíl na této hrůze odvoláním z funkce k 30. 5. 2003 a dnes snad již vůbec nepracuje v oboru. Účinky jejího neblahého zasahování ovšem dosud trvají. Paní "Valounkové" v té souvislosti někdo řekl, že vliv ředitelky dětského domova na další instituce je dán tím, že se opírá o manžela, který je vysokým důstojníkem PČR. Nešťastná žena, která pod vlivem prožitého utrpení ztrácí kritičnost, pak v písemném podání soudu V OPATROVNICKÉ VĚCI uvedla, že "její trestní stíhání si hlídá ředitelka dětského domova a její manžel, policejní rada s celorepublikovou působností. " Tento hloupý, ale v podstatě neurčitý výrok, určený pouze pro vnitřní potřebu soudu v civilněprávním řízení, tím tedy neškodný, si přečetl odpůrce, upozornil paní ředitelku, ta svého manžela a ten podal na paní "Valounkovou" trestní oznámení pro trestný čin pomluvy. PČR samozřejmě (!!!) jeho oznámení přijala. Věc nevyšetřovalo místní oddělení, jak by se na takovou bagatelní věc slušelo, ale kriminální služba okresního ředitelství PČR. Policejní rada si obstaral "důkaz" ze soudního spisu a paní "Valounkové" sdělil obvinění. Státní zástupce na základě stížnosti obviněné věc přehodnotil na přestupek a paní "Valounková" byla skutečně potrestána přestupkovou komisí, která v době její pracovní neschopnosti věc projednala v její nepřítomnosti. Po celou dobu tohoto řízení se paní "Valounková", která se nevyzná v trestním právu a nedovede odhadnout dosah trestního či přestupkového řízení, soužila obavami, že kvůli svému výroku půjde do vězení. Měla tak zátěž navíc k dvěma opatrovnickým sporům a trestnímu stíhání. Když mi tento příběh vyprávěla, nevěřil jsem jí. Nezdálo se mi dost dobře možné, že by podplukovní PČR s úplným právnickým vzděláním byl tak malicherný, že by se do takového trestního stíhání pustil. Nechtělo se mi věřit, že by policie takové malicherné trestní oznámení přijala, vyšetřovala a sdělila obvinění. Později jsem však při studiu soudních spisů pí. "Valounkové" narazil na písemné doklady toho, že tento příběh se skutečně stal. Stal jsem se také přímým účastníkem přestupkového řízení proti paní "Valounkové", v němž ji zastupuji jako obecný zmocněnec. Na základě zjištěných skutečností jsem na věc upozornil ministra vnitra a policejního presidenta jako na neetické jednání policisty. Na věci mi vadilo také to, že se kvalifikovaný kriminalista za peníze daňových poplatníků zabýval v podstatě soukromou záležitostí rodiny policisty. Později, když jsem získal další podklady, jsem vyslovil názor, že se dotyčný zneužitím svého postavení možná dopustil přestupku. A ještě později jsem sdělil policejnímu presidentovi, že věc považuji za "ptákovinu", která by neměla mít na kariéru policisty jiný dopad než pokárání. Věc mě zaujala také proto, že jsem zjistil, že stejný policista dozoroval vyšetřování mladého člověka, který strávil rok ve vyšetřovací vazbě a byl pak hned při prvním stání zproštěn viny. Policejní president nechal věc proběhnout postupem podle pravidla padajícího lejna:skončila v rukou oddělení kontroly a stížností PČR-správy hl. m. Prahy. Odtud jsem dostal vyrozumění, jehož kopii přikládám. Konstatuji, že mě v něm vedoucí skupiny v rozporu se skutečností nařkl, že "vycházím ze zprostředkovaných informací, které nemají právní opodstatnění", varuje mě před důsledky možné odvety postiženého policisty, pokud by se o mé stížnosti dověděl a upozorňuje mě na možné důsledky, kterým bych čelil, kdybych ve svém počínání pokračoval. Své podání proti policistovi jsem napsal na základě písemných důkazů, které jsou založeny v soudních spisech a zřejmě existují také v policejním archivu a na státním zastupitelství. Tvrzení o použití zprostředkovaných informací ve mně vyvolává dojem, že se příslušný policejní útvar neobtěžoval zjištěním faktů a možná ani neznal má podání. Znám dost dobře trestní řád na to, abych věděl, že policista se zneužitím postavení nedopustil trestného činu, protože psychické utrpení pronásledované ženy bude hodnoceno jako nepatrná škoda. Jsem dospělý, takže si uvědomuji možnost, že bych mohl čelit žalobě na ochranu osobnosti. V souhrnu hodnotím dopis policisty jako doklad policejního šlendryánu a nepřípustný pokus o zastrašování, ne-li přímo za skryté vyhrožování. Považuji současně za chybu, že řízení bylo před napadeným policistou šetrně utajeno, protože výslech podezřelého je obligatorní součástí prošetření případu. Žádám Vás, abyste se zamyslel(a), zda je přípustné, aby policie právního státu takto jednala s občanem, který si oprávněně stěžuje na jednání jednotlivého policisty. Podotýkám v této souvislosti, že po zkušenostech s odbory kontroly a stížnosti na Policejním presidiu ČR a Správě hl. m. Prahy mě tento výsledek nepřekvapuje. Hodnotím tyto útvary jako stejně efektivní jako vládní vojsko. Autor je občasným autorem BL a spolupracovníkem Spolku pro nezávislou justici ŠALAMOUN |