25. 7. 2003
Ke kalhotové storyTohle je asi spíš sociologické téma,
pane kolego!
Zatímco učelové a krátkodobé oblečení je opravdu lepší kupovat u stánkařů, tak třeba alkohol a spotřební elektroniku u nich nekupovat nelze - právě kvůli těm zárukám. Právě u stánkařů jsou to většinou příšerně nekvatlitní věci, a leckdy u nich jde i o zdraví. |
A ještě pikantnost: já třeba pořád nemohu sehnat "všední sako", tedy takové, aby vypadalo slušně, bylo cenově přijatelné a plnilo účel saka jako takového i u moji figury - podívejte se na ni. V žádném obchodě to nemají, stánkaři také ne, a až vůbec ne "v druhých rukách". A pozor: zkoušel jsem to i ve spustě "druháků" v Londýně, rovněž marně. Tamní ceny jsou ovšem naše naše poměry neskutečně nízké - takové sako i z opravdu velmi kvalitního materálu tam stojí 3 - 5 liber, tedy asi 140 až 240 Kč. Ale i tam mají jen samé reprezentativní míry. Což je důkaz, že asi celá "vyspělá populace" tloustne a výrobci v té "tržní vyspělé společnosti" na to asi ještě nemají zavedené výrobní mustry. A ještě maličkost - byl jsem Londýně v obchodech, kde měly výrazné slevy jen proto, že od nabízeného druhu bot neměly všechny jejich míry. Lze si tohle představit u českých "kamenných obchodníků" nebo třeba u Bati? Tady se prostě lidí holejí, kde se dá - a říká se tomu tržní hospodářství. Ale to vše jen jako doplněk Vaší "kalhotové" story. |