Poté, co se Írán dostal do sdělovacích prostředků jako další arabská země, kterou začal Bush syn zastrašovat a obviňovat, že vlastní anebo se připravuje vlastnit zbraně hromadného ničení, v tomto případě jadernou bombu, zároveň se dostaly do sdělovacích prostředků informace o neuvěřitelně odvážných protestech univerzitních studentů, které začaly protesty proti univerzitnímu školnému a skončily výkřikem za svobodu.

Avšak v tomto mediálně frenetickém světě, kde věnujeme pozornost každému tématu v televizi či na internetu nebo v jiných médiích jen po několik vteřin, byly stovky (neoficiálně tisíce) těchto protestujících studentů zatčeny a vážně potrestáni, byli krutě zbiti na kolejích, ale svět je zapomněl. Jejich drama nahradilo drama dvou siamských mladých žen, které zemřely během operace, která je měla oddělit. I kanadský fotoreportér íránského původu, který byl ubit k smrti, už není v palcových titulcích...

Avšak boj v Íránu pokračuje. A zatímco před několika lety byli obyvatelé v Íránu umlčeni statem quo, v dnešní době pomáhá výměně myšlenek internet. Během studentských protestů nemohly normální sdělovací prostředky svobodně zdokumentovat, co se děje. Protesty zaregistrovalo jen několik ostýchavých fotografií -- reportéři totiž byli vystaveni skutečnému nebezpečí, že budou zatčeni a středověkým způsobem potrestáni fundamentalistickými vládci.

Jenže tato uvězněná generace (uvězněná před radostmi života), generace mladých Íránců - tvoří 70 procent obyvatelstva! se zbavovala nudy prostřednictvím internetu, jejich skutečného okna do světa, které jim ajatolláhové nemohou zavřít.

Je samozřejmě složité vytvořit si vlastní internetové stránky, ale blog je daleko jednodušší a nevyžaduje, aby jeho autor měl příliš rozsáhlé technické znalosti. A tak se blogy staly novým samizdatem. Díky těmto blogům získala média po celém světě, včetně agentury Reuters, hlubší znalosti o tom, co se dělo v ulicích Teheránu a některých dalších měst.

"Panebože pomoz nám! Co je to za noc, je to dokonce horší než včera v noci! Pokračují střety mezi studenty a pořádkovou policií. Hlavní brána univerzitních kolejí v Kooy je otevřena a studenti se vyhrnuli ven. Nikdo situaci neřídí. Ve čtvrti Gisha, ve velké čtvrti na západ od teheránské univerzity je také chaos. Dochází tam k rozbíjení a zraňování lidí a mnoho lidí tam křičí."

Anebo: "Na dálnici Chamran ve směru na sever stojí všechna auta. A všechna auta troubí na klaksony! Je to jako troubení při svatbách! Absolutně netuším, co se tam děje. A když jsem hledal po celé Kooy, kde se schovat, nenalezl jsem lepší místo než na vrcholku vysokých cypřišů v této čtvrti. Jsou tak vysoké, že se nedá na ně vylézt, ani když postavíte nad sebe dva požární žebříky. Pořádková policie vystřílela sedm kanistrů se slzným plynem do střechy jedné z kolejí!"

V tomto blogu (http://boyebaroon.persianblog.com) čteme: "Před deseti minutami jsem slyšel, jak v kolejích v Shahid Behesti skandují studenti. A to nejsme vůbec blízko u těch kolejí! Mezi vším tím hlukem jasně slyším: 'Smrt diktatuře!' Pánbůh nám pomáhej! Jen ať se to nestane druhým 18. Tirem (8. červnem 1999, dnem, kdy úřady potlačily studenty v kolejích na teheránské univerzitě).

Zde (http://www.mehdi110.blogspot.com) jsme se mohli dočíst víc: "Zeptal jsem se jednoho studenta, zda se děje něco nového. Řekl, že stříleli slzný plyn do budov č. 14 a 16. Běžel jsem tam, abych se přesvědčil, co se děje. Většina studentů seděla v hlavním kruhu v Kooy a někteří leželi na trávě. Nikdo nemůže spát. Tedy, neměli bychom spát. Všichni se bojí, že jestliže usnou, budou uneseni, jako včera. Studenti na mnoha místech rozdělali oheň, aby tak neutralizovali slzný plyn, zejména před naší budovou a v ní. Koleje jsou plné zápachu ze slzného plynu. Oči to postihuje opravdu strašně. Vrátil jsem se do svého pokoje. Kluci tam spali. Jsem poněkud uklidněn. Panebože, kdy už tahle zatracená noc skončí?"

A další den: "No! Díky Bohu proběhla noc v pořádku! Díky Bohu se nám nic nestalo! Byl jsem teď přímo před hlavní bránou v Kooy. Asi tři sta studentů se zakrytými tvářemi sedělo na asfaltu anebo stáli kolem a dívali se. Mezi studenty také byla policie. Bylo to zábavné. Tři nebo čtyři studenti se shromáždili kolem policejního důstojníka s vyznamenáním a ptali se ho, jak by se mohli dostat do policejní akademie. Jiní studenti zase diskutovali s příslušníky speciálních jednotek. Hovořilo se o všem možném. Třeba o množství a kvalitě jídla v kasárnách a v kolejích až po podivné vtipy a historky, které si navzájem vyprávěli. Jinde mluvili chlapci s jedním plukovníkem. Kritizovali to, že Ansarům (ortodoxním aktivistům, kteří se snaží převzít právo do svých rukou) bylo dovoleno, aby zasahovali do věcí, které se jich netýkají, a policie proti nim vážně nezasahuje. Plukovník se je nějak snažil přesvědčovat, ale studenti neposlouchali a odmítali se nechat přesvědčit!!... Vedl se tam silný dialog (mezi civilizacemi!) A titíž lidé na sebe ještě před pěti hodinami házeli kamením! Doufám, že se konečně budu moci dnes vyspat. Co to bylo dnes za noc! Nezapomenutelná noc! Mimochodem, tohle je prostě jen osobní weblog!"

Dokončení zítra