Zajímavou otázku vznesl jeden čtenář: Proč podporují Bushovu politiku vůči Iráku vlády postkomunistických zemí, jako je Polsko či Maďarsko, které jsou socialistické? Myslím, že nejde vůbec o ideologii a je jedno, jaká vláda v té které zemi vládne. U Berlusconiho v Itálii není charakteristickým rysem, že je někdo pravičák, ale že je podvodník. Naproti tomu existuje po světě mnoho čestných a slušných zastánců konzervativních hodnot.

Jde o problém zakomplexovanosti a slabosti: postkomunistické země si myslí, že budou vypadat silněji, když se přičlení k mocné Americe a něco jim spadne z jejího stolu.

Je nutno zdůraznit, že jde o vlády, nikoliv o občany - např. v ČR je proti vojenskému zásahu v Iráku 67 procent občanů, v Polsku přes 50 procent.

V Maďarsku umožnila tamější vláda - bez jakékoliv veřejné diskuse - Američanům poskytovat vojenský výcvik 5000 Iráčanů na jedné tamější základně.

Zajímavou otázkou ovšem je, proč se vlády postkomunistických zemí - zjevně navzdory vůli svých občanů - lísají raději k Bushovi než k Evropské unii a Bruselu, když údajně chtějí do Evropské unie vstoupit...:) Považují snad Západoevropany za zrádné, kdežto Bushovy Američany za spolehlivé? Myslí si, že Spojené státy jsou výjimkou a neochvějně a nezištně "stojí na stráži" na podporu svobody a demokracie, padni komu padni?

Domnívají se, že Spojené státy neprosazují jen vlastní sobeckou zahraniční politiku, jak to činí všechny země světa? Pokud si to myslí, je to poněkud naivní a domnívám se, že je to jen pozůstatkem myšlení z komunismu, kdy Spojené státy zářily kdesi v dálce pro mnoho Východoevropanů jako nedostižný ideál (čeští disidenti založili v osmdesátých podle vzoru oficiální komunistické organizace pro lásku k Sovětskému svazu "Společnost přátel USA" - nepřipadá vám to stalinské, organizovat se v asociaci, která miluje nějakou zemi? Důležitý je v takovýchto organizacích vždycky mocenský aspekt. Důkaz? Všimněte si, jak absurdní by bylo zakládat "Společnost přátel Lucemburska" nebo "Monaka" či "Švýcarska"..- :) ). Za komunismu se totiž - shodou okolností - americká zahraniční politika pro východní Evropu dočasně shodovala s emancipačními snahami východoevropských zemí.

Existuje množství důkazů, že Spojené státy jsou v zahraniční politice stejné jako všechny ostatní země; totiž prosazují své vlastní pragmatické zájmy a otázky svobody a demokracie nejsou pro ně v zahraniční politice primární - viz americká politika v jižní a střední Americe a na Blízkém východě, kde se Amerika, pokud je to pro ni výhodné, ráda spojuje i s diktátory.

Nejsem - na rozdíl od některých naivnějších komentátorů (Oľga Pietruchová) ZDE ovlivňován ideologickým antiamerikanismem, Amerika je zajímavá, různorodá a příjemná země. Přesto se však chová v zahraniční politice stejně sobecky jako ostatní země, v poslední době, pod vedením Bushových konzervativců poněkud vypjatěji než jindy.

Malé země to mají vždycky špatné: hrozí mnichovský syndrom. Navzdory všem obranným dohodám si totiž velké země nakonec budou dělat jen to, co bude výhodné pro ně. Včetně Spojených států.

Co si o tom myslíte vy?