Byl by George Bush takto silně populární bez krize v Afghánistánu a bez potíží s teroristy?

Ne, nebyl by tak populární. Před 11. září byl Bush postavou, která vyvolávala stranickopolitické emoce a země byla ohledně něho rozdělena, a to přibližně 50 procent ku 50 procentům podle linie Republikáni - Demokraté a mnoho lidí silně pochybovalo o některých hlavních rysech Bushovy politické agendy, zejména o jeho úsilí seškrtat daně a jeho úsilí jak dostat Ameriku z hospodářské recese. Po 11. září má podporu více než 80 procent voličů. Bezpochyby je to spojeno s tím, jak vedl válku a jak se za posledních pět měsíců choval pod obrovským tlakem. Američané jsou spokojeni s tím, jak si vedl pod tlakem. Válka v Afghánistánu dopadla dobře - Američané jsou většinou přesvědčeni, že teroristická organizace al Qaeda byla vážně ochromena, i když nebyl Osama bin Laden chycen ani usmrcen.

Po polovinu svého projevu Bush strašil lidi teroristy a pak hned řekl, že potřebuje víc peněz na boj proti těmto zlým teroristům. Nejsou uprostřed slepé vlajkoslávy a patriotismu odsunovány stranou důležité sociální a ekonomické otázky?

Mnoho z toho všeho je subjektivní - to, co tazatel charakterizuje jako strašení americké veřejnosti, by asi George Bush charakterizoval jako pravdu. Bush tímto projevem chtěl Američany varovat, že úspěch války v Afghánistánu neznamená, že se všechno nyní může vrátit k normálu. Tento prezident je zjevně přesvědčen, že tomu tak není, že je to teprve začátek dlouhé války nejen proti teroristům, ale i proti teroristickým státům. Jmenoval konkrétně tři státy - Severní Koreu, Írán a zejména Irák, které prý aktivně vyrábějí zbraně hromadného ničení a těmto státům se USA a spojenci musejí postavit. Zvyšuje rozpočet na zbrojení o téměř dalších 50 miliard dolarů pro armádu. Tazatel má pravdu, že se Bush skoro nezmínil o mnoha ekologických a sociálních otázkách, avšak jeho priority jsou jinde. Je nutno tento projev považovat spíše za projev vrchního vojenského velitele země než mírového prezidenta. Tato americká vláda má za to, že je ve válce.

Znamená to, že "Írán, Irák a Severní Korea jsou centry zla" a "čas není na naší straně", že Amerika povede brzo proti těmto zemím velkou válku?

Není jasné, co Amerika v této věci podnikne. Nevědí, co přesně dělat. Je pravda, že takzvaní "jestřábové" ve vládě a na ministerstvu obrany hovoří o tom, že by se mělo proti Iráku vojensky brzo zakročit. Nebyly by to jen "špendlíkové" údery, ale regulérní vojenská akce, včetně pozemních vojsk a Saddám Husajn by byl svržen. Jenže není jasné, zda by byli Američané ochotni něco takového nyní udělat. V mnoha ohledech by to bylo velmi nákladné a není jasné, zda existuje řádná irácká opozice, na niž by Američané se pak mohli krátkodobě spolehnout, jako se v Afghánistánu spolehli na Severní Alianci.

Proč nehovořil Bush o tom, proč teroristé nenávidí Ameriku a co by se mělo podniknout ohledně americké zahraniční politiky na Blízkém východě?

Z hlediska Bushova týmu je na tohle obtížné odpovědět. Americká vláda se nechce zaplést do debaty o americké politice na Blízkém východě. Zatímco mnoho jiných lidí na světě je přesvědčeno, že americká zahraniční politika na Blízkém východě a její trvalá vojenská a finanční podpora pro Izrael jsou základním kořenem hlubokého hněvu, frustrace a resentimentu v muslimském světě a zejména ve světě arabském, Američané to tak nevidí. Jsou přesvědčeni, že nechat se zatáhnout do debaty o americké politice pro Blízký východ by bylo velmi nebezpečné. Bylo by to určitou formou morální ekvivalence a připustilo by to, že teroristé do určité míry zvítězili. Takže se Američané odmítají účastnit takovéto debaty.

Prezident Bush hovořil hodně o lidských právech a o respektování náboženství, avšak o lidských právech osob zadržovaných v táboře "X" na Kubě, které nebyly postaveny před soud, se nezmínil.

V Bushově vládě probíhá velmi zajímavá debata o tom, jak se s touto otázkou vyrovnat. Je to nyní složitější, než jak to vypadalo v polovině ledna. Nynější debatě v americké vládě říká Bush "legalismus", ale ono je to velmi důležité - jestli platí pro tyto zadržené osoby Ženevské konvence. V americké vládě se nediskutuje o tom, zda by měli být považováni za válečné zajatce - jsou charakterizováni jako "nezákonní bojovníci". Ale i pro ně by měly platit, argumentují mnozí, Ženevské konvence. Takže je to obtížné a jestliže George Bush argumentuje, že tato válka je vedena na obranu základní lidské důstojnosti, lidských práv, svobody a demokracie, vypadá to dost citlivě, když pohlédneme na to, jak Američané zacházejí se zadrženými osobami v zálivu Guantánamo a nemyslím, že je celá kontroverze ještě u konce.

A co ústavní otázky, federální americké úsilí posílit domácí bezpečnost? Zdá se, že zemi je vnucována federální správa, příslušná pro válku, přestože podle ústavy nebyla žádná válka vyhlášena.

Zejména generální prokurátor John Ashcroft se pokusil prosadit nové pravomoci. Odposlouchávat telefony, zatýkat lidi a používat vazby pro osoby, které jsou jen označeny z terorismu. Také celá epizoda ohledně Guantánamo a způsob, jímž jsou tyto osoby zadržovány a charakterizovány jako teroristé a jako hrozba národní bezpečnosti a budou možná postaveny před speciální vojenské tribunály a nikoliv před občanské trestní soudy nebo normální vojenské soudy. Mnoho lidí je přesvědčeno, že vznikly důležité ústavní problémy v důsledku toho, že Bushův tým například masově zatýkal podle etnického profilování mladé arabské Američany ve snaze najít teroristy. Mnoho lidí si stěžuje, že tím byla porušena jejich ústavní práva. Bush tvrdí, že si dávali pozor na to, aby ničí ústavní práva neporušili a že neochromují ústavu.