Bush hovořil o "ose zla", která se skládá z Iráku, Íránu a ze Severní Koreje. Spojené státy nebudou po 11. září čekat na události a nikdo už neunikne jejich spravedlnosti. Jestliže nebudou bojácnější vlády jednat, "Amerika jednat bude", když tak, sama.

Kromě pokývnutí směrem k Pákistánu a jeho prezidentu Prevezu Musharrafovi, se Bush skoro vůbec nezmínil o "koalici", o níž před časem britský premiér Tony Blair tolik mluvil. Bush přijal názory washingtonských jestřábů. Tuto řeč nenapsalo americké ministerstvo zahraničí ani Colin Powell. Dá se nyní očekávat, že Spojené státy v budoucnosti zasáhnou proti Iráku. Je také překvapivé, že Bush ignoroval pozitivnější vývoj ve vztazích Ameriky k Íránu i to, že se Teherán staví nyní k Afghánistánu neutrálně.

O Blízkém východě neřekl ani slovo: nezmínil se o rostoucích počtech mrtvých mezi civilisty, ani slovem nepromluvil o možné iniciativě, jejímž cílem by bylo zlikvidovat násilí v regionu a zahájit nová jednání. Avšak ať se nám to líbí či ne, trvalá a zhoršující se krize mezi Izraelem a Palestinci je jedním z důvodů, proč se na Spojené státy stále chystají "desetitisíce vycvičených teroristů".

Domácí vyhlídky George Bushe jsou ovšem nejasné. Trpká zkušenost jeho otce z roku 1992 ukazuje, jak obtížné to bývá pro amerického prezidenta proměnit politický kapitál, nashromážděný ve válce, v podporu voličů v oblasti domácí politiky. Skandál kolem podniku Enron, který je spojován s americkou vládou, by se mohl zhoršit a hospodářská recese by se mohla stát větším zdrojem znepokojení pro řadové voliče než strach z terorismu.

Avšak nejdůležitější otázkou v současném světě je to, jak se rozhodne Amerika, jejíž globální hegemonii se nyní nevyrovná žádný jiný jednotlivý stát od doby starého Říma, využívat své moci. Mnoho lidí Americe v důsledku jejího dominujícího postavení dnes už závidí. Hrozí nebezpečí, že Bushův projev, se svými jednoduchými jistotami a jasně unilateralistickým zaměřením, jen dál posílí tyto resentimenty.