Než se pustím do povídání, vzpomeňme spolu prosím apoštola Pavla z Efezu, který praví:

" Jazyky - ty ustanou, poznání - to bude překonáno. Láska nikdy nezanikne".

V návaznosti na tento odstavec z listu Korintským se mi pak jeví jakýsi spor mezi Českou republikou a Rakouskem v jejich časové pomíjivosti jako nicotný.

Co mi však nicotné naprosto nepřipadá, je můj vztah k vám. K lidem.

Už mnoho let vás potkávám, usměvavé a v dobré náladě, při svých letních túrách ve vašich krásných Alpách. Vedle sebe v úžasu stáváme, když se s úctou díváme do hřmotných vod Krimmlovských vodopádů. Jeden druhému pomáháme při sjíždění divokých vln řeky Salzy. Ale nepotkávám vás jenom při sdílení krás vytvořených Stvořitelem. Míjíme se i ve stínu budov Pražského hradu, Staroměstského náměstí či Schoenbrunu.

Už spolu také mnoho let obchodujeme a spolupracujeme, a přináší to užitek nám, našim rodinám a řadě dalších lidí kolem nás.

A potkáváme se i na společných mezinárodních auto-veteránských akcích, které pomáhám organizovat. Už proto, abychom znovu a znovu mohli vidět a uvědomit si, co dobrého dokázali udělat naši otcové a dědové, a chcete-li i mámy a babičky, když táhli spolu za jeden provaz.

Proto, když se mě někdo zkouší popichovat proti Rakousku, pravím:" neznám žádné Hospodinem stvořené Rakousko. Znám ale mnoho lidí, kteří tam z jeho vůle žijí a mám je rád."

A proto, až zase třeba někdy někdo bude popichovat vás proti Česku, vzpomeňte prosím i vy, že není žádné Hospodinem stvořené Česko. Že tam jenom žijí lidé, kteří mají podobné sny, přání a touhy jako máte vy. A že jsme všichni děti jednoho světa a jednoho Stvořitele.

Státy, národy a jazyky podle biblického apoštola pominou. Stejně jako pomine lidská hloupost, hulváctví, závist i strach. Jediné co zůstane navěky je láska. A na nás je, abychom se rozhodli, zda-li se přikloníme k tomu pomíjivému či k tomu věčnému. Jenom na nás.........

Děkuji vám a vězte, že vás mám rád!

Miroslav Pavliš

Hostivice

Česká republika

E-mail: miroslav.pavlis@compexdata.cz P.S. Těšil jsem se, že něco podobného řekne či napíše někdo z našich presidentů či církevních hodnostářů. Bohužel nedočkal jsem se. Tak to činím sám. Stylem sice neumělým, ale s pocitem, že je toho třeba!